Kapitalismem od socialismu k socialismu
Ať už je náš kapitalismus cestou od socialismu k socialismu, či něčím jiným, nebude-li mít za svůj konečný cíl dobro a blaho všech, bude nakonec jen blouděním v kruhu „ismů“ s konečnou ve stanici Zmar.
Články autora: Jiří Vyleťal
Bude svět po koronaviru jiný než dosud?
Je třeba se vrátit. Ne vše, co míří dopředu a zaštiťuje se lepší budoucností, vede k dobrému. Napadá mne podobenství o návratu ztraceného syna z Nového zákona. Přichází se šrámy a následky vlastních vin, ale otec jej s otevřenou náručí vítá. Nejsme na tom s těmi šrámy, které nám udělilo posledních třicet let kapitalismu, stejně? A jak jsme na tom s ochotou vrátit se?
Jaro je tady – i když tentokrát úplně jinak
Jaro se všemi jeho vůněmi, barvami a teplem střídajícím chlad připomíná člověku počátky stvoření a upamatovává jej na smysl jeho života.
Kterak rozumět české katolické církvi
Která občanská společnost před sebe staví vyšší morální kriteria, než katolická nauka víry? Které demokraticky spravované společnosti se podařilo uvnitř sebe zavést natolik zdravé poměry, že by se jimi přiblížila evangelijním ideálům?
Kam vede digitální proměna?
Když poslouchám staré rádio, tak vím, že na druhém konci někdo je, kdo ke mně mluví, případně mi pouští jakousi nahrávku. Když poslouchám digitální zvukové zařízení, může text napsaný na počítači předčítat zařízení napodobující lidský hlas a ve studiu nemusí být nikdo.
Už zase placky
Politická placka (dále už jen „placka“) je jako socha. Z relativního dělá absolutní. Nosiči placek nejsou připraveni pochybovat, chtějí jen tvrdit. Není právě toto pravý důvod, proč všechno oplackované končí nezdarem? Čím to vlastně je?
Tři otázky k Sametu (3. díl)
Vzhledem k blížícímu se výročí sametové revoluce jsme se rozhodli položit si v redakci, v okruhu přispěvatelů a čtenářů E-republiky tři otázky.
Protesty proti Babišovi jako další z absurdit českých poměrů
Andrej Babiš vzal zkrátka věci tak, jak byly společnosti jejími elitami předkládány, a převezl tím všechny. Na své politické protivníky ví bezpochyby minimálně tolik, co oni na něj, jenže ty trumfy má v rukou on. Penězovody, které ovládala politicko-podnikatelská souručenství, teď ovládá on a nikoho k tomu nepotřebuje. Proto se protestuje.
Německo aneb Kdo vládne či nevládne unii
Kolonií opravdu jsme. Ale jenom těch, jimž jsme se nabídli jako levná pracovní síla, jako montovna, jako odbytiště „aušusu“, jako skladiště podél dálnic a jako hlupáci, kteří se dobrovolně zbavili vlastních hospodářských aktiv. Ožebračili jsme se zcela legálně, prostřednictvím svých demokraticky volených zástupců.