Čínská filosofie (část 2.)
Od legalismu k neotaoismu
Číňané jsou snad jediní lidé na této planetě, kteří mohou říci: „My jsme odtud, my na tomto území žijeme od chvíle, kdy člověk řekl, že je člověk, zapálil oheň a zjistil, jak je život krásný.“
1. října 1949 vyhlásil Mao vytvoření Čínské lidové republiky. Čína bude slavit sedmdesátiny.
Oslavme svátek slunečního boha Mithry, dávného prostředníka mezi bohem a člověkem, mezi Zemí a Nebem. Narodil se z panny v jeskyni 25. prosince. Měl dvanácte druhů, svých učedníků, s nimiž světem šířil slávu Slunce. Najmě pak dva svátky, tj. zimní slunovrat a jarní rovnodennost. Jeho symbolem byl beránek.
Sjednocením arabských kmenů na bázi náboženství vznikl na Arabském poloostrově nový politický, sociální a hospodářský systém. „Pax islamica“ značně zmírnil vzájemná napadání mezi kmeny, čímž došlo ke zvýšení populace, na což už úzká a chudá základna poloostrova nestačila.
Dal Arabům a později i dalším národům náboženství, které tito přijali za své. Bylo v něm všechno: nadpozemské záležitosti i velká možnost dobrého žití pozemského.
Od smlouvy u al-Hudajbíje do kapitulace Mekky v lednu 630 podnikli muslimové okolo sedmnácti válečných výprav proti kmenům, které nebyly dostatečně podrobeny, jako Ghatafánovci, Banú Murra, Banú Tha´laba a Sulajmovci. Ve vytrvalém odporu byl kmen Hawázin, řešení odloženo.
Mnozí tvrdí, že islám není útočný, že je mírumilovný. Ať tedy promluví lehce dohledatelná řeč historických reálií.
Nedemokratický systém je takový, kde občané mají strach z mocných. Demokratický systém je takový, kde vláda a mocní mají obavu a strach z občanů. My dnes žijeme v systému, kde vláda má z občanů jenom velkou srandu.