Ale to je přece dobře, aby bylo to příměří, ne? Lepší, než aby se tam lidi, natlačeni prý v té Gaze jeden na druhého jak sardinky, poráželi hůř než dobytek, jak je tomu dneska. Tak co se jí na tom příměří tak nelíbí?
Včera, to je v pondělí 2. října, se už od časných ranních hodin nad svéráznou pražskou čtvrtí Žižkov ozývaly rány kladiv, jak se z nároží dnes už bývalé Koněvovy ulice, čerstvě přejmenované na ulici Hartigovu, začaly strhávat uliční cedule se jménem sovětského maršála a nahrazovaly se cedulemi zbrusu novými, nesoucími jméno někdejšího žižkovského starosty Karla Hartiga. Přítomny byly televizní kamery, novináři, občané se na místech zásahu zastavovali, událost komentovali, jedni byli vášnivě pro a druzí, uvážlivější, proti, a jakási podivná nálada se nesla ulicí a snad i městem.
Jistě, uvádí to pan ministr pěkně a skoro se vším, co říká, by se dalo souhlasit, kdyby z pytle jeho uváděných nových opatření jako pověstné šídlo, připravené vás píchnout, nevyčuhoval onen o rok snížený věk, potřebný pro získání řidičského oprávnění. Protože cožpak samo české ministerstvo dopravy neříká a neuznává, že právě skupina řidičů nejmladších zapřičiňuje nejvíce silničních nehod, z čehož lze pak prostou logickou úvahou odvodit, že čím je řidič mladší, tím je svému okolí v silničním provozu nebezpečnější?
„Co je bydlení, to vím. Ale co je participativní, nevím. Kromě toho, že jsem si při vyslovení toho slova právě skoro zlomila jazyk.“
„Na to je těžké odpovědět, pane Švejk. Vy to víte?“
„Samozřejně. Víc je génius národa.“
Máme za sebou několik dní v Budapešti konaného Světového mistrovství v lehké atletice lemovaného jedním překvapujícím poznáním. Stalo se jím budapešťské obecenstvo. A to nejen pro jeho každodenní mohutné počty, každodenně zaplňující i od vchodů nejvzdálenější plochy tribun, ale hlavně pro radostnou náladu, která se z těch tribun snášela dolů mezi závodníky a vyvolávala v nich stejně radostná hnutí duší, jaká panovala i na tribunách.
Víte, že u nás máme Centrum pro výzkum míru, paní Müllerová?
Kam se to svět řítí, když se chcimír stal nadávkou?
No když jsou uprchlíci, tak toho asi moc nenacestujou. Ale když jsou prachatější, mohli by napodobit náš zájem o Chorvatsko, ne?
„Ale to snad ne, pane Švejk. Odkud to víte?“
„Přímo z úst našeho prezidenta Pavla, paní Müllerová…“
