„…takže soudruhu řediteli, sedmnáctý bod v části redakce dětských pořadů je v podstatě pohádkový příběh od sovětského meziválečného autora s řadou mravních naučení, bod osmnáctý máme pověst z Povltaví zpracovanou jako…, bod devatenáct…, bod dvacet…“
Co kdyby kvantitativní uvolňování, které zde v Evropě beztak nemá ty účinky jako za velkou louží (a je otázkou zda i v USA tato forma řešení – tedy QE – bude stačit i v dalších desetiletích), bylo právě proto nejdřív v Evropě přetvořeno do poměrně robustní „fiskální alternativy veřejných rozpočtů“?
… kapitalismus z hlediska Kaleckiho pojetí asi skutečně „taje jako sníh na slunci“ …
Pokud kapitalismus dosáhl fáze ekonomiky kapacitně saturované, jen technologicky obnovované, tedy z hlediska nové hodnoty jen málo akumulující a expandující, bude vztah (trade-off), že zisky jsou tím větší, čím jsou nižší mzdy, zjevný a netlumený.
Třebaže se dnes vžilo popisovat jugoslávský samosprávný model jako holé neštěstí, naprosto neslučitelné s normální standardní ekonomikou, ekonom Jan Švejnar objektivně připomíná, že Jugoslávie byla spolu s Izraelem a jižní Koreou v 60. letech minulého století nejrychleji rostoucí ekonomikou světa.
Ve skutečnosti neexistuje nic křehčího než reálná úroveň mzdy v kapitalismu…
Česká strana bezprecedentní podmínky „řezenských ultimat“ nakonec přijala. Výbuch lidového hněvu musela krotit armáda a kordóny zvláštních jednotek obstoupily vládní budovy. Parlament – jak je v této zemi zvykem – přestal na dlouhou dobu fungovat…
Systém už není jen nespravedlivý. Systém už není dokonce ani legitimní – podle svých vlastních předpokladů… Proto už nelze aplikovat reformu.
