Při totální přesile pořád totálně prohráváme…

Dnes je už vcelku běžně a bez velkého vzrušení a zájmu přijímána informace, že na světě 1 % lidí z celé světové populace vlastní zhruba polovinu světového majetku. Neuvědomujeme si, že jde o kardinální základ vládnoucího oligarchického kapitalistického (banksterského) společenského systému, který v malém i velkém a od rána do večera řídí naše životy.

 

Jak by měla vypadat světová peněžní reforma?

To, co se zde uvažuje, předpokládá jednostranné kroky (hlavně ze strany dlužnických států), ale vydávání nekrytých měn a jejich vyvádění do zahraničního oběhu přece bylo a je rovněž zcela jednostranné. Současně by to bylo i řešení problému 0,01 % vyvolených světovladařů. Není třeba žádné vyšetřování jako u padělání peněz. Od začátku se ví, kdo je pachatel, kolik toho ukradl a kde to má uložené.

 

Problém množství papírových peněz v ekonomice

Kardinálním problémem dnešní přehnaně nabobtnalé fiktivní peněžní ekonomiky je, že příslušné centrální banky států, tedy Anglická banka, ECB a hlavně americký FED ve svém okruhu působnosti „vydaly“ a dále vydávají nadměrné, nepřiměřené a neobhajitelně vysoké množství peněz příslušných měn. Že jsou vydávány za univerzální ekvivalent existujících i produkovaných věcných hodnot (zboží, služeb), ačkoliv po jejich odtržení od někdejšího zlatého základu k tomu nemají nejmenší ekonomické oprávnění.

 

Je soukromé vlastnictví kapitálu posvátné?

Lidem byla vnucena bohužel obecně přijímaná a až neúprosně prosazovaná nejen právní, ale dokonce morální představa, že soukromé vlastnictví kapitálu (nikoliv osobního majetku) je posvátné a nedotknutelné. V dnešním pojetí lidských práv tato mantra je natolik rozhodující, že se její nedotknutelnost chápe jako základ jedině možného sociálního systému. Ale je to jen tabu.