Problém množství papírových peněz v ekonomice

Kardinálním problémem dnešní přehnaně nabobtnalé fiktivní peněžní ekonomiky je, že příslušné centrální banky států, tedy Anglická banka, ECB a hlavně americký FED ve svém okruhu působnosti „vydaly“ a dále vydávají nadměrné, nepřiměřené a neobhajitelně vysoké množství peněz příslušných měn. Že jsou vydávány za univerzální ekvivalent existujících i produkovaných věcných hodnot (zboží, služeb), ačkoliv po jejich odtržení od někdejšího zlatého základu k tomu nemají nejmenší ekonomické oprávnění.

 

Je soukromé vlastnictví kapitálu posvátné?

Lidem byla vnucena bohužel obecně přijímaná a až neúprosně prosazovaná nejen právní, ale dokonce morální představa, že soukromé vlastnictví kapitálu (nikoliv osobního majetku) je posvátné a nedotknutelné. V dnešním pojetí lidských práv tato mantra je natolik rozhodující, že se její nedotknutelnost chápe jako základ jedině možného sociálního systému. Ale je to jen tabu.

 
 

Ono se toho v Protektorátě zase tak moc nedělo…

V období vzniku Protektorátu u nás žilo zhruba 7,5 milionů Čechů. V důsledku německé okupace jsme (bez Slovenska) přišli nejméně o 200 tisíc životů, tj. 2,7 % (pro srovnání: USA ztratily na frontách. celkem 406 tisíc lidí, tedy asi 0,3 % populace).

 

Co lidi opravdu čeká a nemine…

Jediným aktivně „celosvětově“ centrálně řízeným procesem je naopak neustávající boj o posílení koncentrace majetků a udržení a posílení světovlády. Říká se tomu hledání nového světového řádu (pořádku). Hlavní veslo v ruce tu ovšem nemá ono pověstné 1 % (asi 73 mil. lidí) světové populace, ani 0,1 % (asi 7 mil. osob) dolarových milionářů, dokonce asi těch pár set dolarových miliardářů. Ve skutečnosti jde o příslušníky 7 až 12 plutokratických klanů převážně z vyvoleného etnika, ovládající výrobu světových peněz (hlavně FED).

 
 

Polemika: Zakomunisti potřetí

V období let 1948 až 1989 zvýšili „komunisté“ celkovou osobní spotřebu asi 6x, tzn. na obyvatele asi 5x. Kapitalismus měl v roce 2011 za sebou 22 let, polovinu období vlády komunistů, a kdyby by měl dokázat jen stejnou míru ekonomického „úspěchu“ musela by se životní úroveň populace v této době zvýšit aspoň na dvojnásobek. Zřejmě se to zdaleka nepodařilo, v nejlepším případě je možno mluvit o dlouhodobé stagnaci…

 

Co udělat!?

Podle mého soudu reálné zásadní, trvalé a perspektivní politické změny nelze dosáhnout v rámci dnešního kapitalismu, přesněji řečeno banksterismu. Představuje totiž společenskou rakovinu, které se nelze zbavit bez důkladné operace.