Dveře ve zdi – 95: Tři nejmocnější
Tři nejmocnější angličtí politikové se jmenovali Warren Fisher, Maurice Hankey, Robert Vansittart. Vy je asi neznáte, ale netrapte se tím, nejste v tom sami, masovému vědomí ta jména nic neříkají stejně jako vám.
Tři nejmocnější angličtí politikové se jmenovali Warren Fisher, Maurice Hankey, Robert Vansittart. Vy je asi neznáte, ale netrapte se tím, nejste v tom sami, masovému vědomí ta jména nic neříkají stejně jako vám.
Jestliže se díváme nejen na slova, ale pokoušíme se vyhmátnout podstatu toho, o čem se tam mluvilo, začíná být jasné, že znovuzrození Německa znamenalo nejenom to, že SSSR si přeje vzdát se role supervelmoci a opustit světovou scénu, ale sjednocené Německo mělo ještě “rozbít řetězy”, sjednocení Německa znamenalo když ne okamžitý konec NATO, tak v každém případě ostrou krizi této organizace, která, i kdyby se ji podařilo na čas vyřešit, musela nabrat chronický charakter.
“Záruka vzájemného zničení” byla zárukou nepřipuštění další světové války a dovolovala vést pouze války lokální. Pouze lokální války a pouze na periferii světa. Nejvhodnější bitevní pole k vyjasnění vztahů bylo “staženo z oběhu”.
…jestliže pomineme apokalyptický obraz světa, který malovala propaganda obou “pólů”, a pokusíme se pohlédnout na podstatu alespoň trochu nepředpojatě, s úžasem zjistíme, že v průběhu oněch zhruba čtyřiceti let, po které trvala Studená válka, reálná hrozba světu (lidstvu) vznikla pouze jednou – v průběhu tak zvané “Karibské krize”, která však byla celkem rychle vyřešena, protože byl nalezen kompromis vyhovující oběma stranám.
Pokud je “hegemon” silný – všechno je vynikající, máme belle epoque a takové tyhle věci, “Stříbrné století”, ale jakmile začíná slábnout – svět se začíná “sypat”.
– Jaká slova! – odpověděl, – geo.., – udělal tajemně zlověstný obličej, – … a politika.., – zašeptal to slovo, přidav jemu jakýsi zločinně spiklenecký nádech, – Geopolitika! – Trhl sebou a celý odskočil, jako by se dotkl hada.
Od symbolů k sovětské taktice a americké strategii v jihovýchodní Asii…
Symbol je jako zlatý šperhák. Ať už je jím vztyčení vlajky nad Reichstagem …nebo generál Clark „rušící klid papeže“ ve Vatikánu.
Některé z jeho činů a výroků vyvolávají pochybnosti nejen o kompetentnosti de Gaulla jako politického činitele, ale i o jeho duševním zdraví.
Pojďte, trochu se rozptýlíme, prohlédneme si pár obrázků, rozebereme si pár příkladů a bude to o to užitečnější, že nám to zároveň umožní vypořádat se s některými mýty. Například s mýtem o jednotném zlém Západu, nemajícím nic jiného na práci, než zničení chudinky Ruska.