Máme za sebou historickou masovou návštěvu izraelských ministrů v čele s premiérem Benjaminem Netanjahuem v Praze a osobně mám dojem, že to byl naprostý sukces. Tedy pro současnou izraelskou ještřábí vládu, kterou podle Haarecu „pohání mesiášský zápal“.
Asi nejzajímavější příběh dneška je ze syrské provincie Idlíb, konkrétně z městečka Chán Šajchún, kde se konal pohřeb a kde se strhla intenzivní přestřelka, při níž zahynulo údajně nejméně 21 lidí, další byli zraněni – a při níž saláfistická Svobodná syrská armáda (FSA) zajala čtyři členy pozorovatelské mise OSN.
Za normálních okolností, kdyby se to stalo snad kdekoli jinde na světě, by teroristické útoky, při nichž zahyne přes 70 civilistů a stovky dalších jsou zraněny, vyvolaly vlnu sympatií s národem, který se stal terčem takového masakru. Pro Sýrii nic takového neplatí.
…bahrajnská prodemokratická opozice jede dál. Tak nějak proti všem. A Asad v Sýrii taky…
Západní diplomaté popisují Syrskou národní radu jako nedůvěryhodný binec, ale přesto ji uznávají jako „jedinou představitelku syrského lidu“, v Iráku se upevňuje nová diktatura…
…a čínské a ruské veto v RB OSN. Nesnaží se z nás někdo zase udělat hlupáky?
V „osvobozené“ Libyi se stupňuje násilí a vzájemné útoky ozbrojených milicí a povstaleckých frakcí, zatýkání, věznění bez soudů a mučení, přičemž se zdá, že každý každého viní z toho, že je „stoupenec Kaddáfího“.
