Osadníci větší hrozbou než Palestinci?
a žádost v OSN bude „proces“…
Je těžké rozumět dnešní Americe. Muž, který sliboval změnu, se stal patronem amerických konzervativců. Co se týče Izraele není mezi ním a celebritami z Tea Party rozdíl. Od Hillary Clintonové jsme toho moc nečekali – může si dál pokračovat ve svých vyprázdněných projevech o jednání-nejednání – ale od Obamy?
Blížící se hlasování o palestinské státnosti je proces opravdu čím dál zajímavější, protože odhaluje v celé nahotě čím dál větší zoufalost a bezradnost politiky USA a Západu jako takového.
V Egyptě mubarakismus bez Mubaraka, v Libyi více mučedníků než mrtvol, mírový nobelista nařídil více bombardovat Jemen, „pochlapení“ palestinského prezidenta, sud s prachem v Bahrajnu, podivné doznání uprchlého syrského generála a opilecký incident saúdského prince…
Turecký premiér Recep Erdogan tři dny fakticky vládl nadšené Káhiře – sešel se i s několika prezidentskými kandidáty včetně toho muslimskobratrského, s hlavou koptské církve a s patra pronesl hodinu a půl trvající projev v Opeře — a množící se komentáře se shodují v jednom: posílení tureckého vlivu v regionu je jen a jen důsledkem faktu, že se Ankaře podařilo vyplnit mocenské vakuum, které vzniklo poté, co se aktivní zahraniční politika USA z Blízkého východu fakticky vytratila.