Prezidentské volby odhalily, že liberální třída je mrtvola. Za nic nebojuje. Nestojí za nic. Je to nepotřebný přívěsek korporátního státu. Není tady proto, aby prováděla možné stupňované či postupné reformy, jak tomu původně bylo ve funkční kapitalistické demokracii – místo toho se vypracovala na nicky uhlazující bezobsažné morality svých přívrženců.
Hlas disentu zní stejně jako ten náš. A formy jeho pronásledování jsou nám důvěrně známé. Není to náhoda. Bojujeme s těmi samými korporátními nestvůrami.
Vítejte v revoluci. Naše elity se předvedly v plné kráse. Nemají co nabídnout. Mohou ničit, ale nedovedou stavět. Mohou potlačovat, ale nedovedou vést. Mohou krást, ale nedovedou sdílet. Mohou mluvit, ale nic přitom neřeknou.
Jakmile si Libyjci uvědomí to, co už je jasné Iráčanům a Afgháncům – že totiž nemáme zájem o demokracii, ale že naším hlavním cílem je získat jejich přírodní zdroje co nejlevněji, a že obětujeme velké množství lidí jenom proto, abychom udrželi naše božské právo na snižující se světové zásoby fosilních paliv – budou nás nenávidět tak, jak si zasloužíme, aby nás nenáviděli.
Projev Chrise Hedgese přednesený minulý pátek na Union Square v New Yorku během protestu před pobočkou Bank of America.
Viděl jsem matky a otce naříkající v zoufalství nad křehkými mrtvolkami svých dětí v nemocnicích v Gaze, ve vesnicích v Salvadoru, v Bosně a Kosovu. Tváře těchto mrtvých dětí i jejich drobná a útlá těla rozdrásaná střepinami a průstřely kulek se mi takřka denně zjevují jako bledí, smutní a důvěrně známí duchové.
Taktika mluvit dvojím jazykem je tak stará jako samo impérium. Už antičtí Řekové a Římané dělali totéž. Stejně tak španělští conquistadoři, Osmani, Francouzi a později Britové. Ti, kdo bydleli v zónách „těžby“ na perifériích impéria, viděli a slyšeli pravdu. Pláč vykořisťovaných je však přehlížen nebo démonizován. Hněv, který z nich vychází, nesouzní s pocity těch, kteří jsou uvězněni v sebeklamu a kteří i nadále věří v elementární dobrotivost impéria.
Aristofanes, který měl tu odvahu vylíčit vládnoucího řeckého tyrana Kleóna jako psa, je dokonalým dramatikem, k němuž se lze obrátit ve snaze pochopit nebezpečí, jež nám hrozí ze strany hnutí jako je Tea Party, přes milice až ke křesťanské pravici, stejně jako od bankrotující a zkorumpované mocenské elity, která už se nezajímá o potřeby občanů. Viděl tutéž korupci před 2 400 lety.
Řeci to berou za správný konec. Vědí dobře, co dělat, když korporace plení a drancují jejich zemi.
…jednou z nejpřesvědčivějších nenásilných alternativ v naší zemi, která se staví proti korporátnímu státu a vyzývá k ukončení našich imperiálních válek, je separatistické hnutí, které kypí v přibližně tuctu států, včetně Vermontu, Texasu, Aljašky a Havaje.
