Zavedení rozhodčích soudů mezi společnostmi a státy, nikoli mezi státy navzájem, jejich zařazení na stejnou úroveň, ne-li dokonce na úroveň nižší než společnosti obchodní, vznáší zásadní pochybnost o suverenitě států a národů.
Uplynulo již 75 let od konce 2 světové války. Pro mnohé to je už jen kapitolka z historie, a tak si ani neuvědomují, že se opět dostáváme do poměrů, které vzniku války předcházely. Opět se hlásí ti, kdo by rádi viděli rozpad ruského státu a jeho degradaci na levný zdroj surovin pro globální velkopodniky a zisků pro finanční korporace.
Jde o to, aby obranyschopnost nebyla jen v rukou třiceti tisíc placených ozbrojenců, ale každého občana. To je však otázka výsostně politická, protože řadový občan se především ptá, proč by měl platit a nasazovat život za stát, v němž už mu skoro nic nepatří a jehož vládní politika je podřízena cizím zájmům.
Stát by měl pomáhat nejen soukromým společnostem, ale také přímo vlastním občanům.
Jednou z nejdůležitějších částí chystané Transatlantické smlouvy o volném obchodu (TTIP) je možnost globálních obchodních organizací soudit se se státy, které brání jejich soukromému podnikání, a to i v případě, že tyto organizace ohrožují veřejné zdraví.
Praktický příklad, jak rozhodčí soud zasahuje do sporu mezi soukromým obchodním subjektem a státem, lze nalézt v Uruguayi.
