Celkem slušnou bouři ve sklenici vody vyvolalo odhalení, že softwarové „Brettschneiderovo tlačítko“, kterým by měli uživatelé hlásit internetové stránky s nevhodným obsahem, odesílá do centrály kromě adresy inkriminované stránky i tři poslední URL z historie a IP adresu počítače, který hlášení činí, a to bez vědomí naivního uživatele, jenž si výdobytek do svého prohlížeče nainstaloval.
Zatímco u běžných smrtelníků je podpis vázacího aktu pro pseudopravicová media fakticky „rozsudkem smrti“, v případě antikomunistického senátora nejenže nejde o nic zavrženíhodného, ale, jak sám Jaromír Štětina vysvětlil ve své tiskové zprávě, byl to čin bezmála hrdinský, jímž se podařilo tupou Státní bezpečnost oklamat.
Tak tenhle hrdina je snad nejvýraznějším příkladem polistopadového politického kýče: neohrožený novinář, nezlomený antikomunista, chodící slovníková definice osobní statečnosti a zásadovosti.
