Palestinci s izraelským pasem, tedy potomci zhruba 15 % palestinských Arabů, kteří nebyli vyhnáni nebo neuprchli během založení státu Izraele v roce 1948, měli mnoho důvodů přijít k letošním lednovým parlamentním volbám.
Povídání s Markem Švehlou o protestech proti anti-islámskému filmu, o Palestincích a o arabské společnosti obecně.
V sobotu se Egypt posunul o další milník na nejisté cestě porevolučního vývoje. Bývalý prezident Husní Mubárak, sesazený loni v únoru kombinací občanských protestů a vnitrorežimního puče, byl po desetiměsíčním soudním procesu odsouzen k 25 letům vězení, tedy k doživotí.
Londýnský Asharq al-Awsat se odhodlal k něčemu, co je v dnešní době asi už spíše „nadstandardem“ a jednoduše do egyptského parlamentu vyslal svého korespondenta, aby si vše ověřil. Dostalo se mu jasné odpovědi. Žádný takový zákon nikdo nenavrhl a žádný z oslovených poslanců o něm ani neslyšel nikoho diskutovat.
Míra klientelismu ve veřejné sféře – zejména v oblasti vynakládání veřejných prostředků – přesáhla všechny únosné meze a zdá se, že občanská komunita nejen není schopna se účinně bránit, ale že se dokonce s takovým stavem smířila jako s něčím nevyhnutelným a fatálním.
Mnohé mediální reportáže o egyptských volbách vytvářejí dojem, že se Egypt vydává cestou fundamentalistického náboženského zřízení afghánského, saúdsko-arabského nebo iránského typu. Existuje důvod k panice? Ne, ze tří důvodů.
Svobodné volby v Tunisku a Egyptě a o něco méně smysluplné a svobodné volby v Maroku potvrdily převahu politického islámu nad ostatními politickými proudy v arabském světě. Proč nastává éra politického islámu a je nutné se jí obávat?
Před několika dny vydala Strana zelených tiskovou zprávu, ve které podpořila palestinskou žádost o členství v OSN. Jako jediná politická strana neuhnula před kontroverzním tématem a vydala jasné stanovisko. Na tuto tiskovou zprávu vzápětí dorazilo po různých kanálech několik negativních reakcí.
Rozhovor pro časopis ČiliChili, ve kterém jsem se zjednodušování nevyhnul.
RSZ byla založena v roce 1981 a skládá se z šesti zemí Perského zálivu v čele se Saúdskou Arábií. Všech šest zemí jsou monarchie. Jordánsko a Maroko také. Jedná se tedy o formování nové reakční síly v kontextu probíhajících arabských revolucí?
