Amerika je na cestě ke srážce sama se sebou. Dohoda, jíž se tento měsíc prezident Barack Obama a republikáni v Kongresu smluvili, že prodlouží platnost daňových úlev, které před deseti lety zavedl prezident George W. Bush, se oslavuje jako začátek nového konsenzu mezi dvěma americkými partajemi. Já jsem však přesvědčen, že jde spíš o falešné příměří ve sváru, který se zvrtne v lítou řež o duši americké politiky.
Za americkou politickou debatu se považuje soupeření partají o to, kdo střední třídě slíbí víc, zejména ve formě rozpočtově zničujících daňových škrtů, a to v době, kdy už fiskální deficit přesahuje 10 % HDP. Američané jsou zřejmě přesvědčení, že mají přirozené právo na služby státu, aniž by platili daně. V americkém politickém lexikonu jsou daně definované jako popření svobody.
Klíč k získání kontroly nad změnou klimatu leží v dokonalejší technice.
Americká zahraniční politika v posledních letech selhávala zejména proto, že Spojené státy spoléhaly na vojenskou sílu při řešení problémů, které vyžadují rozvojovou pomoc a diplomacii.
