Zdravý rozum prohrál v nelítostné bitvě o realitu člověkem způsobeného globálního oteplování jako jeden z prvních… Naštěstí se zdá, že se konečně rýsuje skupina vlivných vědců, ekonomů a politiků, kteří zaujímají rozumnější přístup k této otázce.
Navzdory všem optimistickým řečem o větrné, solární a geotermální energii i jiných trvale udržitelných energetických zdrojích neuvolňujících uhlík není ani zdaleka připravena žádná alternativa, jež by převzala energetickou zátěž, kterou v současné době nesou fosilní paliva.
To, co zpočátku zní jako úděsná změna klimatu a geografie, se nakonec velmi často ukáže jako zvládnutelná – a v některých případech dokonce neškodná – záležitost.
Je poučné poslechnout si bezradné reakce evropských lídrů, mimo jiné Angely Merkelové z Německa, Nicolase Sarkozyho z Francie a Gordona Browna z Británie, když jejich protějšky z rozvojových zemí oznamují, že odmítají své obyvatele upsat pokračující chudobě, aby se tím vyřešil problém, jejž zapříčinily bohaté země.
Proč jsme ochotni počítat náklady a přínosy v oblasti dopravní bezpečnosti a terorismu, ale když vymýšlíme politiky k řešení globálního oteplování, přestává to platit?
Indický ministr životního prostředí Džajram Rameš prohlásil: „Existuje tenká hranice mezi klimatickou vědou a klimatickým náboženstvím. Já jsem pro klimatickou vědu.“
Tisíce politiků, úředníků a ekologických aktivistů přijely do Kodaně na celosvětový klimatický summit COP15 se siláctvím – a domýšlivostí – úderného komanda přesvědčeného, že co nevidět zachrání svět.
Zabránit globálnímu oteplování chtějí všichni a skutečná otázka zní: Jak toho lze dosáhnout co nejlépe?
Globální oteplování bude znamenat, že na následky horka zemře více lidí. Hladina moří se zvýší, rozšíří se malárie, nastane hlad a chudoba.
Dnešní soustředěnost na neefektivní a nákladné klimatické politiky je projevem chabého úsudku.
