Ten, kdo by město zbavil strašlivé špíny, by se stal nejuctívanějším dobrodincem všech jeho obyvatel, kteří by na jeho počest postavili chrám a modlili se k němu,“ napsal francouzský historik Émile Magne (1877-1953), ve své knize Každodenní život v době Ludvíka XIII. Žádní takoví „osvoboditelé“ se však nenašli.
Teprve po nějaké době se v celé nahotě ukazuje nepříjemná pravda, že všechny tyto pokusy donutit Rusko k válce byly jen poslední možností. Nebylo tomu tak. Z tohoto důvodu nastal mezi „celým západním civilizovaným lidstvem“ naprostý zmatek. Některé části západní civilizace, které nedostaly potřebný impuls k jednotě na půdě boje proti „agresivnímu Rusku“, se začnou násilně zabíjet navzájem, přičemž nezapomenou rituálně opěvovat jednotu „civilizovaného Západu“ před hrozbou „východních barbarů“.
Stručně řečeno, varlata východoevropských elit jsou pevně sevřena v železné ruce ministerstva zahraničí USA.
Začít je nutno od ohromné práce lotyšské vlády při zajišťování řádné lékařské péče pro potenciální pacienty. Poté, co obdržela od EU celkem 2,7 mld. eur prostřednictvím různých kanálů a fondů, z nichž zacílila na COVID celých 245 milionů, otevřela za šest měsíců ne 52 (padesát dva) nemocnic a ani oddělení v nemocnicích – ale lůžek, avšak zcela úplně osvobozených od jakéhokoliv ruského vlivu a až po okraj naplněných západní demokracií. Poté, co si po tak intenzivní práci setřela pot z čela, přešla lotyšská vláda na preventivní opatření.
