Výsledek všech posledních voleb byl determinován neexistencí skutečné opozice proti politické i hlubinné moci v této zemi. Kde není silná opozice, nemohou být ani vygenerováni politici, kteří se pro voličskou veřejnost od sebe vzájemně jasně odlišují. Samotná pětikoalice pak už od samého počátku svého vládnutí neměla nejen skutečnou opozici, ale ani kvaziopozici.
Už výsledky prvního kola jasně ukázaly, že skutečným vítězem těchto voleb bude husákovsko-jakešovská personální, oni jí říkali „kádrová politika“. Oba postupující kandidáti totiž pocházeli z líhně normalizační nadvlády KSČ.
Hluboce se mne proto dotýká, že i v naší zemi dneska dochází k činům, podporujícím revizi dějin Velké vlastenecké války Sovětského svazu. Cítím opovržení vůči všem těmto tendencím a pohrdám osobami, které se na nich podílejí. Neomlouvám se Ruskému lidu za jejich činy. Jsem si totiž jistý, že dojdou zasloužené odplaty.
Občané našeho státu si platí obrovské množství činovníků, jejichž jedinou služební povinností je zajištění bezpečnosti, čti životů a majetku. Počínaje zpravodajskými službami přes armádu, policii, hasiče, po specializované instituce, laboratoře a výzkumné ústavy. Ti všichni mají za povinnost být připraveni, aby nebyli překvapeni.
Aktivity Milionu chvilek pro demokracii ve mně od počátku ale budí rovněž podezření. Něco mi říká, že ti, kdo jej rozhodnými částkami sponzorují a s vysokou pravděpodobností ovlivňují i jeho agendu, s ním mají nekalé úmysly.
Nikdy jsem nepovažoval lidstvo jako celek za moudré a považovat je nikdy nebudu, dokud se nedokáže zbavit vzájemného válčení.
Vzhledem k blížícímu se výročí sametové revoluce jsme se rozhodli položit si v redakci, v okruhu přispěvatelů a čtenářů E-republiky tři otázky.
Čtvrtého června byl na webu vyvěšen údajně neformální rozhovor mezi novinářem Kroupou a předsedou Johnem. Hned na úvod konstatuji, že nešlo vůbec o nějaký rozhovor, ale velmi cíleně vedený přesvědčovací nátlak. Celý dialog je natolik poučný, že by mohl sloužit jako příklad v učebnicích o lobbování.
