Když se teď pomalu vracíme z pandemického režimu fungování společnosti do normálního, moc bych si přál, aby ten návrat nebyl úplný, aby alespoň něco z toho, na co dřív nebylo ani pomyšlení, ale co se v krizi najednou nedalo ignorovat, zůstalo: Povědomí o tom, jaká práce je důležitá a jaká méně, které profese nás drží nad vodou a bez kterých se můžeme obejít.
Emanuel Moravec v Anatomii zrady mnohem spíš než jako muž, který dějiny tvoří, vypadá jako někdo, kdo byl shodou okolností prostě poblíž, když se dějiny děly.
Český stát už neví, jak by soukromým vodárenským monopolům vyšel vstříc, a tak vymyslel, že opravy přípojek budou platit vlastníci domů, ke kterými přípojky vedou. Přesněji tedy vlastníci těch přípojek, které jim stát přidělil zákonem již v roce 2001, ale o nichž vzhledem k tomu, že daně se z nich neplatí, zisky z nich nejsou a do katastru se nezapisují, nemá zřejmě naprostá většina majitelů nemovitostí ani potuchu, že jim de iure patří.
…takto pojaté právo je nedostupné a nesrozumitelné pro laika, který si sice může stokrát přečíst zákon, ale stejně není schopen domyslet, co to pro něj vlastně znamená, protože slova v zákonech nestačí a jsou k nim nutná ještě ta z právnických učebnic, které Ústava jako součást právního řádu nezmiňuje, ale soudy je tak evidentně berou. Co nevadí třeba u medicíny, protože nikdo po laikovi nechce, aby si operoval slepé střevo, je velký problém u práva, jehož dodržování se čeká i od laika.
Epidemie COVID-19 je zkouška, ve které zatím selháváme, protože jsme si příliš zvykli na to, že můžeme mít vše a nikdo a nic nám v tom nesmí bránit.
Svoboda pohybu a pobytu je jednou ze svobod garantovaných Listinou práv a svobod, která ale zároveň připouští její omezení z důvodů ochrany zdraví, což je přesně současná situace.
Jak mohou dnes chybět peníze k udržení a rozvoji těchto výdobytků, když produkce bohatství značně vzrostla od dob Osvobození, kdy byla Evropa v ruinách?
Epidemie by nejspíš pominula sama, pokud by Babiš rezignoval. Pominula by zcela jistě, pokud bychom ho zavřeli.
Starosti, řešení i humor lidí reagujících na pandemii a s ní související opatření, zejména karanténu, jsou po celé planetě velmi podobné a univerzálně srozumitelné.
