Donbas: Jak to všechno začalo a proč to hned tak neskončí

Jak to všechno začalo

Stojí za to si připomenout, že původní příčinu Doněcko-ukrajinských konfliktů je třeba hledat už v roce 1918, kdy Донецко-Криворожская советская республикa Doněcko-krivorožská Socialistická republika byla odstraněna a její území i centrální orgány zahrnuty do složení Ukrajiny. V roce 1991, v době zničení SSSR, Donbasu či Novorusku nikdo neposkytl žádné alternativy výběru státu. Krym je strategické území a o to se hrálo především. Tedy, kdo bude mít kontrolu nad Černým mořem, kde jsou flotily zemí NATO. Krymská opora dala Ruské federaci páku na domluvu Turecku. To je důležitý aspekt geopolitických her Kremlu. Rusové budou kontrolovat americkou flotilu, která už začala pronikat do Černého moře. Nemohli proto připustit ani zdání US základny v Sevastopolu.

Znovu si musíme připomínat, jak to začalo. Ještě 20. 2. 2014 přijal Ukrajinský parlament rezoluci, která je z dnešního pohledu kyjevské junty téměř vlastizrádná. Ukrajinský parlament se vyslovil pro zákaz použití zbraní proti demonstrantům a požadoval stažení vojáků a policie do kasáren. Došlo k eskalaci demostrací okupacemi a střelbou a k převzetí moci. Jedna podporovaná skupina provedla převrat a vyloučila z politického prostoru opozici. Následek byl okamžitý, rozval společného mnohonárodnostního státu. Ukrajinský parlament jako jedno ze svých prvních opatření velkou většinou hlasů zrušil platnost jazykového zákona z roku 2012. Ten povoloval užívání druhého jazyka v regionech, kde žije více než desetiprocentní národnostní menšina.

Následovalo pozdvižení a demonstrace v centru Doněcka za účasti pěti tisíc lidí. Lidé sem přijeli ze všech okolních měst. Cílem setkání bylo spojit se a vytvořit společnou jihovýchodní frontu proti nové kyjevské moci, kterou považovali za nelegitmní.

„Namísto voleb, které bojkotujeme, požadujeme referendum o federaci, ruštině a svobodě slova. Musíme mít možnost svobodně mluvit. Rusko – to jsou naši bratři. Budeme bojovat proti „banderovské moci“, – řekl účastník setkání. (video níže, čas 1:15 min)

„Nepotřebuji změny svátků, které slavíme 50 let. Mám Den Vítězství, nepřidám narozeniny Bandery. Můj děda bojoval, otec je horník, a oni, bastardi, udělali žebráky z nás všech“, říká rozezlená postarší dáma. (video níže, 3:10 min, zveřejněno 6 února 2014)

Požadavky adresované do Kyjeva přednesené před sídlem oblastní správy stejně jako dříve poslouchala pouze policie. To nebyl spontánní požadavek, ani první veřejná akce. Už od roku 2004, kdy se na Severodněckém sjezdu sešli zástupci zastupitelských sborů všech úrovní z jihovýchodních oblastí Ukrajiny, byl vznesen požadavek na řešení etno-kulturního, jazykového a rozpočtového federalismu. Vyřešit problém decentralizace a posílení nejen proruských regionů se zvláštními pravomocemi v rámci jednotné Ukrajiny bylo možné poměrně jednoduše. Skousnout jedno prestižní referendum, dát lidem možnost vyjádřit se, určit směr legislativních změn směrem k omezení diktátu z centra. to vše by položilo pevný základ pro mírovou transformaci. A to rozhodně není postup, který by byl v rozporu s evropskou volbou většiny Ukrajiny.

Příklad z opačného konce ze Zakarpatského regionu – západu Ukrajiny – začíná marným hledáním. Reportér si v roce 2013 chtěl u maďarských hranic popovídat ukrajinsky. 9. listopadu 2014 už se tento region přihlásil k autonomii a odmítl se podílet na válce v Donbasu. Trvalou emancipační snahu uvidíte i na tomto videu z 21. 07. 2015 s nostalgickou historickou vzpomínkou. Sezení místních politiků rusínské národnosti v lednu 2017 dokládá, že problém minimálně trvá a když už vlaje na stožáru vlajka regionu, lze říci, že roste. Minimálně web http://zakarpattya.net.ua se otázkám samosprávy regionu věnuje trvale.

Mocenské zájmy na záboru a rabování majetku stoupenců separatismu stály za eskalací konfliktu. Spor ukrajinských oligarchů došel až ke vzájemné válce. Igor Kolomojskyj financováním a vyzbrojením praporů Dněpr, Azov, Ajdar a Donbas získal vojenskou sílu k akvizici nových majetků. Rinat Achmetov jako dominantní vlastník v jihovýchodním regionu byl jeho soupeřem. Po masakru v Oděse již není cesty zpět a vývoj dal tomuto článku za pravdu. Nic se nevyšetřilo, dobrovolnické prapory dostaly volnou ruku k podněcování nenávisti náhodnými vraždami v ulicích. Výsledkem provokací byl vznik skutečné občanské války s tisícovkami mrtvých a několika miliony utečenců z místa konfliktu. To vše pod dohledem OBSE.

O průběhu konfliktu jsme psali v desítkách článků v průběhu let 2013-2017. Přehled článků najdete v pdf ročenkách za rok 2013 , 2014 2015 a 2016.

Propaganda místo dobré vůle

Stručně představíme propagandistické verze, které prezentují obě strany konfliktu.

1. Ukrajinská: ATO (antiteroristická operace). Jde v ní o likvidaci teroristů, kteří, „využívají jednu z možností taktiky politického boje, spojenou s použitím ideologicky motivovaného násilí“. Za použití všech prostředků SBU (agentů, zpravodajců) řadového vojska armády, policejních orgánů. Tato verze cudně mlčí o tzv. dobrovolnických praporech typu Azov, Ajdar, Doneck…

2. Ruská: Národně-osvobozenecký boj ruského lidu Novoruska
za správné považují návrat do laskavé náruče pevného ruského objetí. Tato verze cudně mlčí o dlouhodobých emancipačních snahách regionu směřujících k samostatnému státu.

Na základě těchto dvou zcela opačných směrovek pro veřejné vnímání konfliktu vznikl nesmiřitelný antagonismus a umírají desítky tisíc lidí. Ideologické nálepky zcela záměrně zkreslující realitu umožňují omlouvat vraždění a ničení kdysi nejvíce průmyslově rozvinutého regionu bývalého SSSR. Tyto ideologické nálepky vložené do veřejného podvědomí nemají žádné reálné scénáře k ukončení tohoto konfliktu.

Žádná ideologie nepočítá s lidmi – potřebuje jen abstrakce typu lid/národ. S živými lidmi počítat nikdo nechtěl a problém se začal řešit pomocí letectva, reaktivního dělostřelectva a masových vražd. Vojenské ovládnutí ztracených území, ustanovení úplné a totální právní kontroly, čistkami obyvatelstva a jeho převýchově na Ukrajince. Jedna strana, podle vlastního tvrzení, provádí „antiteroristickou operaci“, a ta druhá mírumilovné obyvatelstvo osvobozuje od ukrajinských okupantů.

Proč to hned tak neskončí

Spor trvá, mrtvých přibývá. Bezvýchodná situace, kdy je region pod blokádou ze všech stran, nutí obyvatelstvo kupovat výrobky za přemrštěné ceny a prodávat plody své práce za téměř nic. Černé a šedé zóny bez daní s lupiči na silnicích u tzv. kontrolních stanovišť, všechno je možné.

K dohodě o Krymu došlo velmi rychle. Tady si partneři zcela sami, pokojně a bez jediného výstřelu rozhodli otázku nové příslušnosti Krymu, ale okamžitě vznikl „problém“ Donbas. Rusko v osobě prezidenta V. V. Putina za více než dva roky nenabízí žádné možnosti, kromě Minských dohod. Ty se zatím jeví pro ukrajinskou nacionalistickou frakci za kapitulační a z tohoto důvodu nejsou většinově přijatelné. Neplní se nic a nikomu to nevadí, není síla, která by plnění vynutila.

Co je výhodnější pro Ukrajince? Víra v televizní iluzi o agresorovi, žít ve strachu z obávaného souseda, okupanta a teroristů? To sama Ukrajina jako celek opravdu neví. Polovina chce na západ a polovina pošilhává po jediné Vlasti. Elity tuto válku nechtějí ukončit, nejsou toho schopni a nechtějí to dělat. Mají zatím větší užitek z ničení a rozkrádání, než z trpělivé manažerské práce a starostí o efektivní využití výrobních kapacit o lidi i stát.

To není jen ukrajinský konflikt, je to bohužel ruský problém a RF ho také musí vyřešit. Podle tohoto nekonečného seriálu je zřejmé, že se o nějakém řešení diskutuje, ale k dohodě je ještě daleko.

Poznámka pro Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám a spolupracující think-tank Evropské hodnoty: Text je je sice o Ukrajině a Rusku, ale není to putinovská propaganda. Autor je pouze pomýlený humanista a nemá rád zabíjení. Vezměte to prosím při svém hodnocení v úvahu.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!