Dr. Robert Malone, vynálezce mRNA vakcíny, o bioetice experimentálních vakcín

…

Genezí celého tohoto myšlenkového vlákna byl dvouhodinový rozhovor s jedním kanadským lékařem před několika týdny, kde si prostě vylil srdce z toho, co vidí u svých pacientů a co se děje v Kanadě. Zůstal jsem se slovy: „No, díky, že jste se o to podělil, ale nemohu vám pomoci. Nic nemám.”

To nedělní ráno jsem se probudil s aha momentem. Řekl jsem si: „Vím, co pro toho člověka můžu udělat. Můžu napsat článek o bioetice, o bioetice očkování v rámci povolení k mimořádnému použití.” A tak jsem se na to podíval.

A tak jsem se ponořil do bohaté literatury, která existuje, a také do federálních zákonů, které sahají až k Helsinským dohodám a Belmontově zprávě, a podíval jsem se na to, jaké jsou základní principy bioetiky, pokud jde o použití experimentálního přípravku.

Takže bod číslo jedna, jen pro shrnutí; najdete ho v Kodexu federálních předpisů. Je označován jako Společné pravidlo. Jedná se tedy vlastně o federální zákon. Nejsou to jen slova, se kterými souhlasí akademici. První věc je, že výrobek s povolením k mimořádnému použití, což jsou všechny tyto vakcíny, stejně jako mnoho léků, je experimentální výrobek. Ještě není licencován. To je tedy bod číslo jedna. Všechno jsou to experimentální produkty.

Bod číslo dvě; pokud budete pacientům podávat experimentální přípravky, spadá to pod klinický výzkum a lékařský výzkum. A tak se musíte řídit pokyny pro lékařský výzkum. Zmínil jsem se, že společné pravidlo je kodifikováno ve Sbírce federálních předpisů.

Důležité je, že první klauzule ve společném pravidle říká, že musí být úplně zveřejněno riziko. Intuitivně to znamená, že když si koupíte lahvičku aspirinu, vytáhnete malý papírek. Podíváte se na něj a řeknete si: „Svatá prostoto, ten aspirin mě zabije.” A pak si řeknete: „Tohle je aspirin, který mě zabije.” A pak se na něj podíváte. Když si ho přečtete celý, zjistíte, že může způsobit infarkt nebo žaludeční erozi. Podíváte se na to a řeknete si: „Tak nevím, jestli si ten aspirin chci vzít.”

Ale pravda je, že ty, které jsou běžné, jsou nahoře. Všichni bereme aspirin nebo Tylenol nebo nějakou jejich verzi. To je úroveň informovanosti o riziku nežádoucích účinků, která musí být pacientům účastnícím se klinického výzkumu poskytnuta. Tato úroveň informací, jak jsme právě probírali, je cenzurována. Nejsou k dispozici. Nesplňujeme tedy kritéria pro úplné zveřejnění rizik.

Druhou klíčovou zásadou je, že toto úplné zveřejnění musí být srozumitelné a pochopitelné. Dříve jsem se zmínil o trombocytopenii a vy jste se zeptal: „Co to sakra bylo?”. A já jsem řekl: „Nízká hladina krevních destiček.” To je skvělý příklad. V prvním případě šlo o vědecký žargon, který pro vás byl nesrozumitelný. Druhému jste rozuměl. Takže tato rizika je třeba sdělovat jazykem, který je lidem srozumitelný.

Třetí klíčová zásada; nemůžete nutit. Nemůžete lákat. Pacient nebo subjekt musí experimentální lék přijmout dobrovolně z vlastní vůle. Všechna ta sdělení typu: „Musíte si vzít vakcínu. Musíte si vzít vakcínu, protože jinak by se mohla nakazit teta Mary.” Všechna tato sdělení, že vakcína je bezpečná, a veškerý tlak vrstevníků, který se kolem vakcíny děje, je nátlak.

Nyní se to ještě více rozhojňuje u jiných národů. Nemyslím si, že bychom to dělali tady ve Státech, ale Kanada ano. „Budeme rozdávat kornouty se zmrzlinou, abychom přiměli děti, aby se přišly nechat očkovat.” To už se dělá. To je nátlak a lákadlo.

A pak je tu poslední malý dodatek. Říkáme tomu věk souhlasu. My tady ve Státech se obecně shodujeme na tom, že věk souhlasu je 18 let. Pokud jste ve věku souhlasu nebo mladší, musíte mít souhlas nebo svolení rodičů nebo opatrovníků, abyste mohli užívat experimentální lék. Ti jednají jako váš zástupce, protože vy z definice nejste schopni souhlas poskytnout.

Podle zákona nemůžeme nechat kojence, děti a mladistvé přijímat experimentální přípravky bez souhlasu jejich rodičů.

Když to teď posloucháte, [někdo] by mohl říct: „No, máme tu zvláštní případ epidemie a všichni musíme dostat vakcínu.” Proč musíme všichni dostat vakcínu? Jaká je za tím logika? Říká se nám: „Všichni se musíme nechat očkovat, abychom dosáhli stádové imunity.” Taková je logika.

Problém je v tom, že jde o omyl. Ani jsme neshromáždili údaje, abychom mohli v těchto klinických studiích vypočítat, co by nám zajistilo stádovou imunitu. Co by to znamenalo stádovou imunitu? Znamenalo by to, že máme tzv. sterilizační imunitu, neboli že když se nakazíme, nějakým způsobem ji (nákazu) nešíříme na někoho dalšího. To znamená, že neprodukujeme virus a nevylučujeme virus.

Právě dnes Světová zdravotnická organizace vydala jasné a jednoznačné prohlášení. Musíte začít používat roušky, protože žádná z těchto vakcín nezabrání nákaze. Zabraňují onemocnění. Nezabraňují přenosu. Možná snižují přenos, ale nevíme, o kolik. Nemůžeme tedy vypočítat, kolik procent užívání je potřeba k dosažení stádové imunity, pokud bychom mohli s těmito vakcínami dosáhnout stádové imunity…

Celý článek najdete na Otevrisvoumysl.cz

Zdroj: theepochtimes.com

Překlad: David Formánek