Ja už se v tym fakt nevyznam. Ta doba je taka rychla, že ty změny nestiham. Byval sem haviř, pak berliner, pak udernik. To všecko trvalo roky. Ale fčil je všecko take nezvykle rychle. Před měsicem sem běhal s cedulkama „Su Čarli“, dneska už musim přepisovat, bo je třeba byt žyd. To už se fakt ale neda stihat.
Když sem byl už vyspěly chlop, v zakazanem rozhlase mluvil dalši zajimavy pajtaš. Byl z Ameryky, ale při takem popularnim vystupeni v Berlině tvrdil, že je Berliner. Tuž věřte pak takym pajtašum, když mluvi Berliňakum přesně to, co chtěju slyšet. Ještě, že to vystupeni neměl v Hamburgu, že? Burcoval lid a řikal furt dokola: „Peníze bude tisknut stat a ne bankeři, zdi je třeba zbulat a všeci se budeme milovat, ne valčit.“ Věřil sem mu, bo to mělo logiku. Měl švarnu robku a ještě hezči milenku, tuž sem myslel, že aji ja bysem je mohl milovat a ta zeď okolo republiky mi v tym překažala. A už je to na světě u polityku taky divny zvyk, že to, co řikaju, je sice hezke, ale přide po něm jiny pajtaš a všecko je naopak. A tuž tohoto švarneho polityka zastřelil jeden chlop ze třech ruznych mist naraz, a tak peníze furt tisknu bankeři, zeď se ještě zpevnila a z teho milovani nic nezbylo, bo mladi narukovali do vitmanske války a tu švarnu robku mi vyžral stary Onasis.
A tak sem tym polityckym pajtašum přestal věřit. Všimněte si, že všecko dopada přesně opačně, než jak to vykladaju.
Kdysik to aspoň trvalo roky, než se jeden velky tlučhuba vyměnil za druheho. A tak pomalu se měnili demograti na nacisty, arizatory, komunysty, stachanovce, progresivni sily, ty pak na zdrave jadro obrodneho procesu, uderniky a slavne kadry normalizace, bojovniky za mir a bojovniky proti rozvracečum, podpisovače archu proti samozvancum, hrdy předvoj chozrasčotu se změnil v podpisovače archu za samozvance, v hlasatele pravdy a lasky, mali privatyzatoři byli převalcovani velkyma tunelařama a ani ti největši tunelaři netušili, jak velky tunel bude cela ta slavna bruselsko-bolševicka grantově/dotačni zlodějna plna uřednickych darmožroutu.
Ale kdysik to aspoň trvalo dluhe roky. Dneska se na vas nove a nove prusery vali každy měsíc, každy tyden, každy den.
Dalši znamka teho, že se bliži totalni kolaps.
Fčil už sem stary cyp, v televizi mluvi vyfintěny pajtaš s šedivu pajtašku. Jeden tvrdi, že je Francuz s krycim jmenem Holand, je socan a tak to pry mysli s Francuzama dobře a upřimně. Socanum už nevěřim, bo sem nedavno ve velkem francuzkem městě byl, ale žadne Francuze sem neviděl. Mrkalova zas tvrdi, že je pravicově smyšlejici děvucha z NDR a že se ničeho neboji. Tuž věřte pak takym pajtašum. Burcuju spolu lid a tvrdi: „My oba zme Karel, věřime ve svobodu slova a ničeho se nebojime“. A bo už sem stary, vim, že je třeba jejich slova prověřit. A ti, keři se ničeho nebali, se drželi svorně za ruky a pod světlama kamer šmarovali po předem vyklizene ulici. Asi se bali. Ale divadlo to bylo fajne. A už je to na světě taky divny zvyk, že svoboda slova ano, ale hlavně, aby se někdo necitil uraženy, nebo nedej mein wald gott dyskriminovany.
A tak sem zahodil televizu, radyjo, nekupuju noviny, bo už sem se tyma žvastama nechtěl nechat ovlivňovat.
Ale co to? Uplyne par dnu, odevřu internet, a tam pišu o jinem srandovnim chlopovi. Viděl sem ho navaleneho nad zlatym pokladem a on tvrdli, že viroza. Řikal, že vi, co je to anglicky kočička a přitom zprasil vyslovnost. Vymyslel si citaty, kere „svět neslyšel“ a fčil jeho poskoci musí po nocach listovat v archivach, místo aby se věnovali rodině. Burcoval lid, naučil se tajak ten hamburger jednu cizi větu a sklidil veliky potlesk za větu v hebrejštině: „Nyní musíme všichni říci: Jsem žyd.“
A ja už se bojim teho, co to znamena. Je to už na světě taky divny zvyk, že přesně to, co ti pajtaši vyslovi, se velice brzo měni v pravy opak.
Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, žyd s muslimsku čapku platici nekřesťanske daně
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
