Jaderné zbraně Izraele

Počátkem února t. r. odtajnil Pentagon utajovanou analýzu o Izraelem až do roku 1987 prováděných přípravách k výrobě jaderné zbraně a o možnosti izraelských specialistů vyrobit vodíkovou bombu. Ačkoliv se uvedený materiál nedával do zahraničních sdělovadel, všimli si jednotliví komentátoři, že tento tajný dokument se podezřele dostal na světlo ve stejné době, ve které se zhoršily vztahy mezi USA a Izraelem, kdy byla Tel Avivem kritizována administrativa USA a iniciována její kritika i za hranicemi. Důvodem byl íránský jaderný program. Pozoruhodné je také to, že z dokumentu byly odtajněny jen poznatky týkající se izraelského jaderného programu a stránky o činnosti jiných zemí NATO v této oblasti (Itálie, Francie, Západní Německo) zůstaly v dokumentu zablokovány.

Tento dokument „Сritical technology assessment in Israel and NATO nation“ o 386 stranách byl vyhotoven v roce 1987 Institutem analytických výzkumů v otázkách obrany USA (IDA). Posuzuje detailně možnosti Izraele v oboru výroby jaderných zbraní v této době. Ze studie vychází konkrétně najevo, že izraelské tajné laboratoře pro výrobu jaderných bomb nebyly v té době horší než klíčové laboratoře jaderného arzenálu Ameriky:  Los Alamos, Lawrence Livermore a Oak Ridge National Laboratory.

Jak je patrné z dokumentu, už v této době se izraelští specialisté dostali do takového stadia příprav a práce na jaderných zbraních (konkrétně vodíkové bomby) jako američtí vývojáři v roce 1955 až 1960. Přitom výzkumníci přiznali, že v některých směrech dokonce izraelští odborníci své americké kolegy předstihli. Šlo zejména o tajnou izraelskou laboratoř „Rafael„, v níž se podařilo nalézt vlastní a celkově originální způsob jaderného štěpení a výroby vlastní varianty vodíkové bomby.

Za takových okolností je vhodné znovu se obrátit na dříve zveřejněná přiznání izraelského jaderného odborníka Mordechaje Vanunu v časopise The Sunday Times v článku „Revealed: The Secrets of Israel’s Nuclear Arsenal„. Ten světu odhalil tajemství jaderného arzenálu Izraele.

Uvedený jedenatřicetiletý izraelský specialista na jaderné zbraně pracoval před rokem 1986 již deset let v tajném atomovém středisku „Machon 2“ nacházejícím se pod pouští Negev a od poloviny šedesátých let produkujícím jaderné zbraně. Tehdejší svědectví M. Vanunu a fotografie odborníky na jaderné zbraně přímo překvapily. Byli nuceni přiznat, že Izrael se už v osmdesátých letech stal po USA, Sovětském svazu, Velké Británii, Francii a Číně jadernou mocností, i když se snaží tuto informaci co nejvíce utajit. Izraelský jaderný potenciál byl mnohem větší, než jaký měla Indie, Pákistán a JAR, také v té době (opravněně – pozn. edit.) podezřívané z vývoje jaderných zbraní.

Prozrazením M. Vanunu se ukázalo, že v průběhu dvaceti let vládl Izrael tajnou výrobou plutonia v množství až 40 kg ročně, což postačovalo na každoroční produkci deseti bomb. V průběhu osmdesátých let také získal zařízení nezbytné pro výrobu komponent termojaderných zařízení. Francouzi postavili v Izraeli reaktor o výkonu 26 MW a Izraelci jej zdokonalili na výkon 150 MW. To umožňuje vyrobit plutonium.

Jaderní specialisté, na které se nyní obrátil časopis Sunday Times, potvrdili, že Izrael mohl mít už v roce 1986 sto až dvě stě jaderných bomb.

Uvedená informace opodstatňuje chápání snahy Izraele k uchování jaderného monopolu na Blízkém východě a v blokování snahy svých potenciálních protivníků získat jaderné zbraně, což se stalo zásadní otázkou izraelské politiky v oblasti bezpečnosti. Proto Tel Aviv zaútočil dne 7. června 1981 na irácký jaderný reaktor „Osirak“ a proto nekompromisně odmítá přístup Íránu k jadernému programu.

Ve světle uvedených publikací a oficiálního uvedení Izraele jako jaderné mocnosti již přes půl století, musí se nezbytně v nejbližší době dosáhnout projednání této otázky v rámci OSN a vynutit izraelský podpis pod Dohodou o nešíření jaderných zbraní a jejich výrobě. Tel Aviv se musí dostat pod mezinárodní kontrolu.

Převzato z Ru.journal-neo.org

Překlad: zajoch

Námět Stan