Je Putin mazaný, nebo se jen tak tváří?

Zástupce šéfredaktora časopisu „Den“ Andrej Fefelov a expert na systémovou analýzu Sergej Solncev besedovali na témata: Proč se lid dozví jako poslední o rozhodnutí elit o budoucnosti státu; proč je automatizace vědomí hlavní tendencí západní civilizace; v čem spočívá největší chyba Číny; k čemu jsou Rusku velké projekty; co je to digitalizace a zda ji můžeme využít ve svůj prospěch…

V jaké situaci se dnes nachází ruský prezident – zradil anebo zradí nás?

On se nachází ve složité politické situaci, kdy silná vrstva liberálů, kterým nedovolili úplně vyloupit zemi, a proto se vzteká jako psi na řetěze. Takže je přirozené, že ty, kteří jim jakoby sebrali zemi, z duše nenávidí. A tak se chytají všeho, např. kdo má, jako Macron, smítko na saku, ale že ukradli 100 miliard dolarů, aby si postavili nějakou usedlost někde v tichém místě a užívat si klidu, atd. No a kromě toho venku existuje jakýsi člověk se žlutými vlasy, který je neustále prudí a prudí, a nedá jim pokoj. Jak by se měl chovat moudrý vládce? Když bude jen prohlašovat: „Jasně, my uděláme pořádek!“, tak lidi půjdou za ním a budou volat hurá a sláva mu! On ale skutečně začal něco dělat… Takže oni hned někde položí bombu, a ještě něco dalšího. Takže je hned živo a my jsme obklíčeni se všech stran, od severního pólu se přikrádají jakési neviditelné francouzské minonosky… Zkrátka, jestliže vedeme tajnou politiku, takže musí být tajná i před všemi vlastními. Se ženou se také nedělíte o tajné plány. Až se všecko udělá, tak jí mohu koupit třeba jachtu, ale do té doby je lepší, když bude mimo – je to i bezpečnější. Proto to, že lid nechápe, může být i normální – pokud je politika komplikovaná. Pokud by nás chtěli zradit a prodat, všecko to pakují a mnou si ruce, jak nás najednou prodají na trhu… je možné zachytit moment, kdy nás prodali, ale my o tom ještě nevíme? Sotva. Důležití lidé takto nepostupují. Jestliže už se rozhodli prodat celou vesnici, tak o tom obyvatelům řeknou teprve, až budou vše uděláno. Bude postaven plot, u něj ochranka…

Na druhé straně nevidím smysl v tom, proč tak dlouho protahovat prodej naší země. Pokud by se to mělo udělat, tak by to muselo být mnohem jednodušeji dřív a s menším úsilím a nebylo by třeba udržovat jaderný průmysl, zvedat úroveň armády a brát uran Američanům.

Co je to za událost s uranem – to bylo po onom tzv. zrádném kontraktu?

No, pokud tomu rozumím, tak mohou kupovat uran pro sebe jen přes naše firmy. Jistě, bylo to po slavné smlouvě vicepresidenta USA Gorea s předsedou vlády Černomyrdinem, v důsledku které země utrpěla ztrátu bilion dolarů. Důsledkem toho ale bylo, že monopolní pozici na trhu jaderným palivem máme nyní my. Nejsem expert v této oblasti, ale jak tomu rozumím, vetřeli se do přízně, podmazali – a sebrali. Kdo, kde a co…, to nevím, ale domnívám se, že je to právě správný tah aparátu bývalého rozvědčíka. Oni mají elektrárny, ale my máme závody na zpracování paliva. Začátek byl ještě za Jelcina, ale stratég se musí vždy zabývat úkolem, jak využít svého neúspěchu. Putin názorně předvedl, že pokud všichni věří našemu rozkladu, pak je možné zvednout s pomocí člověka příjmením Serďukov*).

To je docela temná historie – proč se k němu Putin po jeho propadu zachoval tak šlechetně (dokonce mu udělil hvězdu „Hrdiny Ruska“) a svěřil mu do řízení celé odvětví vývoje a výroby vrtulníků. On plnil funkci jakési kouřové clony. On vyvolal řadu skandálů a záměrně „nasíral“ lidi. (Putin totiž neměl důvod věřit tehdejší generalitě – m.j. zejména, po zkušenostech z obou čečenských válek – pozn.překl.)

Pokud se něco takového děje, tak je to zcela ve stylu stratégů globální rozvědky, operací světového rozsahu.

Neplní podobnou roli kouřové clony i Trump, který vystupuje jako jakýsi „antiputin“?

To bude zřejmé až po volbách, a Putin se nejspíš rozhodl vyčkat, aby nevyvolával u Američanů zbytečné emoce. V Americe všichni vidí, že Trump prudí a prudí, a Rusko stahuje ocas – takže to vypadá, že oni vítězí. To bylo nutné k tomu, aby si senátoři všimli, že to Trump zvládá. Proto takové strategické šachy, při kterých je konečný cíl rozložen na několik etap, přičemž se nezasvěcenému zdá, že jde o jednotlivé události, vzájemně nesouvisející, což je zcela možné. <

K čemu nám jsou velké projekty?

Kultura velkých projektů vedla k dosažení výsledků přinášejících efekt – to je nezbytný element rozmachu země. To se týká mostu (nejen Kerčského, ale i nového mostu na Dálném Východě), summit dálněvýchodních regionů, MS ve fotbale – to máte 11 měst, v nich 11 nových nebo modernizovaných stadionů, infrastruktura – no, a samozřejmě ZOH v Soči.

My jsme zatím jakýsi přípravek nové společnosti, nic zastydlého tu není, naši oligarchové cítí, že sedí na „vodní matraci“ a nikoli na betonové podlaze a sledují, co se děje jak nahoře, tak dole. Dole probíhá stejný proces, ke kterému je třeba přihlížet. To není jako nějací dálněvýchodní partyzáni, to je velmi inertní masa lidí zatížených starostmi o rodinu, která se nečekaně dá do pohybu – to pak budou tektonické pohyby. To není vystoupení nějakých 2000 lidí na Manéžním náměstí. Proto je třeba sledovat jedno i druhé a odpovídajícím způsobem reagovat. Jejich možností ale ubývá. Přišli o možnost manévrů kapitály, vytvářet vztahy s kýmkoli a kdykoli. Musí žádat o povolení a hledat jakési okliky. Za Jelcina bylo jednoduché schéma: „Západ umí vyrobit všechno, tedy otevřeme víc vrata a oni nám sem všechno přivezou…“ Teď toto schéma není, ale je třeba žít a nezaostávat. A ještě ho zezadu náčelnictvo postrkuje, že je třeba urychlit digitalizaci všeho… A toto heslo zůstalo viset ve vzduchu, a vůbec ne zbytečně…

Co je to digitalizace?

Jeden chlápek mi v metru vysvětloval, že v digitalizaci nejsou podstatné cifry, ale informace.. protože cifry jsou rovněž informace – z toho je vidět, že ta otázka znepokojuje mnohé. Na čele rozvoje digitalizace jde Čína, která se už pustila do sociálních experimentů.

Takže oni jsou nositeli oné přibližné, hrubé, zkušební informace, zatímco Rusko je ve stadiu hesel…

Ovšem Čína se dopouští hrubé a nepřípustné chyby, když porušuje vlastní tradice moudrosti vztažením experimentu na celou zemi. Měla vyčlenit reprezentativní fragment, který by jako v kapce vody odrážel strukturu čínské společnosti. A na něm, nebo několika podobných regionech provést tyto experimenty. Oni nestanoví lhůty sociálních experimentů ani jejich teritoriální hranice. Rozřazování lidí znamená obrovský posun v jejich myšlení – oni dokonce ani nechápou, co jim z toho nakonec vyjde. Mohou nakonec dostat natolik potlačené a ponížené vědomí, že s těmi lidmi nebudou schopni v podstatě nic udělat – například organizovat vědecko-technický pokrok. Situace, kdy musíš hlídat každý svůj pohyb, každé zavrtění hlavou, je prostě vražedná. Strojovitost lidského jednání je tendencí moderní západní civilizace.

Pokud jde o nás, chtěl bych Vás upozornit, že my mluvíme o možnostech poskytovaných volně obyvatelstvu. Internet nebyl, ale teď ho obyvatelstvo k dispozici má. Velmi dobře si vzpomínám, že v sovětských dobách stály u mnohých na policích s knihami spisy Marxe a Lenina – ale to nevedlo k tomu, že by se národ změnil v marxisty-leninisty. Byli takoví zarytí komunisté, kteří ty tlusté spisy četli, měli takovou možnost, a připomínám, že je nepsali hloupí lidé. Například ten, kdo si pročetl Kapitál, toho ta četba silně obohatila, a praxe revoluce popsaná v pracích Leninových a Stalinových je pro ty, kteří dělají revoluce, velmi užitečná. Ale jen nicotný podíl lidí tu možnost využili, protože se nepředpokládaly žádné mechanizmy ke stimulaci tohoto postupu. Tyto možnosti vyložili na stůl a odešli… No a lid, ten ať si vybere. Totéž s internetem. Ale metodologicky je pouhé poskytnutí možnosti krok nesprávný. Nejdřív bylo třeba pochopit, v čem je nezbytnost tohoto kroku a potom úměrně nezbytnosti doplňovat možnosti. Tak to ovšem v historii neprobíhá. Nicméně, opakuji, že metodologicky, bylo nejdřív třeba provést lokální experiment a podívat se, čím se tam zabývají, co to s nimi dělá.

Pokud jde o digitalizaci, tak tu jde zatím jen o heslo a my se k ničemu jinému nezavazujeme a nic nás k tomu nenutí. Jistěže můžeme vytvořit technickou základnu v podobě velkých datových úložišť, dostupnost signálu pomocí sítě mikrodružic na nízkých drahách, atd. Co tam ale budeme, kromě prázdnoty šířit? Podívejte se na WhatsApp s jeho úrovní šifrování: Přenáší jakési ženské kraviny, kde děvenky štěbetají o tom, jaký měl kdo účes, případně který kluk se jak a na koho podíval – je třeba tohle šifrovat?

Především je třeba budovat systém sebezáchovy lidstva jako celku. Ten má mnoho součástí, je složen z řady složitých procesů, které mohou být všechny prezentovány. Účelem této stavby by měla být ochrana lidstva před naprosto nepředvídatelnými katastrofami, počínaje katastrofami, ke kterým může dojít, anebo se na nás začínají různým způsobem valit. Normativní část toto musí nutně obsahovat. Druhým normativním komponentem by měl být pokus o realizaci. Třetí normativní komponent se skládá z myšlenky dostatku – kdy nebudou existovat přísné limity spotřeby energie, potravin, vody, věcí, informací.

Na základě kombinace těchto komponent bude možné sestavit jakýsi kužel žádoucí budoucnosti, nebo varianty žádoucí budoucnosti. Ze kterých by bylo možné vybrat ty nejperspektivnější pro dnešek.

Lidé schopní zabývat se sociálním projektováním se musí zabývat právě tímto.

*) Michail Serďukov (1962) – původně obchodník s nábytkem. Velmi kontroverzní ministr obrany RF v letech 2007-2012, nenáviděný generalitou, který se dopustil řady velmi pochybných rozhodnutí, nicméně za ním zůstal základ úplně nové armády schopné další modernizace. Poté, co odstoupil z funkce ministra, byl pověřen vedením společnosti „Rostvertol“ – ruského projektanta a výrobce vrtulníků.

Překlad: st.hroch 181122