Kolektivní vina je krutý a nespravedlivý koncept, nad který jsme se my Evropané dávno povznesli a mimo jiné i proto jsme morálně a civilizačně nadřazeni těm, kteří něco tak barbarského stále akceptují. V právním řádu moderní liberálně-demokratické společnosti nemá něco takového zkrátka místo. Je to od nás takové roztomilé gesto, které si můžeme dovolit, protože máme něco lepšího, než je kolektivní vina – kolektivní trest. A aby jeho podobnost s kolektivní vinou nebila na první pohled tak do očí, tak mu říkáme sankce.
Jenže slovo sem, slovo tam, co zváno jinak, páchne pořád stejně. Uvalení sankcí na nějaký stát v odplatu za neochotu jeho vlády tancovat podle naší píšťalky není nic jiného, než kolektivní trest pro obyvatele toho státu. Pro všechny, včetně těch, kteří se svojí vládou třeba také nesouhlasí, nebo s ní objektivně nic udělat nemohou, protože například nemají volební právo, nebo jsou jinak perzekvováni. My v tom ovšem máme jasno – jsi občanem státu, který se nám nelíbí, proto budeš potrestán, ať si voják, státník, stařec nebo dítě.
Že je to absurdní? Pouze zdánlivě. Cílem sankcí totiž není trestat, trest je jen prostředek, cílem sankcí je poštvat občany proti své vládě v naději, že ji buď začnou považovat za příčinu svých problémů, nebo si sice budou vědomi toho, že agresorem je někdo zvenčí, ale v zájmu vlastního přežití svoji vládu obětují. Není to vůbec špatně vymyšlené, je to „jen“ nemravné. V případě použití sankcí – tedy de facto hospodářské války – totiž není případná humanitární katastrofa, v níž mohou sankce vyústit, jen „pouhou“ kolaterální škodou, ale přímo strategickým nástrojem.
Je to typický paradox Západu: kolektivní vinu odmítáme jako nemravnou a barbarskou, ale kolektivní trest v podobě sankcí používáme zcela bez skrupulí, přitom se jedná o koncept ještě mnohem barbarštější, protože zatímco po vině může následovat milost či odpuštění, trest je definitivní.
Někomu to možná přijde správné, ba přímo odvážné, brát si civilní obyvatelstvo jako rukojmí, ale já za sebe říkám, že jestli toto jsou ty hodnoty, které dělají Západ Západem, pak nevidím jediný důvod, proč je bránit, nebo pro ně dokonce válčit.
Převzato z blogu Tribun
Bránit kolektivní trest – sankce, ne. Válčit za ně už vůbec ne. Ale chtělo by to proti kolektivnímu trestu – sankcím více bojovat, to je, aby se k těm odvážným, kteří něco začali dělat, přidali podle svých možností i další, i ti, kteří si myslí, že nemohou nic. Každý může nějaký způsob najít.
Všechny tyhle žvásty o kolektivní vině, multikulti, lidských právech jsou naprosto nepoužitelné, pokud by je někdo chtěl použít proti účelu, ke kterému to „údajně!!!“ má být určeno. Dnes jsem juknul na BL, Čulík tam vysvětluje, jak je to s exekutorským projektem. Nikdo se toho nechce ujmout. http://blisty.cz/art/75700.html Cituji: „Podnikli jsme v Britských listech v této věci dvě akce: Vyhlásili jsme čtenářskou finanční sbírku na podporu exekutorského projektu, i když nezastíráme, že peníze, které kdy můžeme vybrat, mohou být jen velmi krátkodobou záplatou pro jakoukoliv právní akci mimo hranice České republiky – náklady soudních procesů tohoto druhu mohou jít do milionů… Číst vice »
Chytrá úvaha. Pro pravicové komentátory však nic nového. Podle nich, nezaměstnanost, bída, exekuce, to jen samozřejmý trest za budování socialism.
před léty mi po jednom zůstaviteli přistála naprosto nečekaně jedna inkasní spółka, nechal jsem se ukecat partou nezaměstnatelných, toho času zajentých touto fachou, že za dva roky dáme šrub do útlumu, po tomto termínu půjdou čertovy úpisy komínem – kdo by řekl, že nebude problém v lidech v terénu, ale grázlech v de iure komoře, kteří byli nejvíce chamtiví…prostě, tohle nespasí ani Putin s Obamou v klepetech… …no, raději si pustím jednu zupa hungaro „pohádku“ – http://www.csfd.cz/film/276511-egon-donci/ – dost tupců ji nepochopilo, ale já ji mám za naprosto geniální – a to pozemské intermezzo, to je něco, co nedal ani… Číst vice »