Krize neschopnosti předstírat schopnosti

Západní – takzvaně civilizovaný – svět prožívá krizi. Krizi totální politické neschopnosti svého řízení. Neschopnosti kvalitně organizovat fungování svých národních a státních celků. Neschopnosti dosahovat soudobým kapitalistickým neokoloniálním systémem prokazatelně úspěšných ekonomických výsledků mírovou cestou bez agresivních a loupeživých válek.

Neschopnosti nehazardovat trvale provokovaným zabíjením nevinných civilů (nejen) třetího světa. Neschopnosti řešit vztahy mezi ideologicky nekompatibilními občanskými a náboženskými civilizačními celky jinak, než záměrnou migrací neslučitelných kultur a z toho následným vražděním nezúčastněných nevinných. Válkami, které se navenek trapně a směšně tváří jako souboje (kupodivu zjevně agresivního) „Dobra“ s pasivně se bránícím a proto prý teroristickým „Zlem“.

Je pochopitelné, že každá neschopnost cokoliv mírově, smysluplně a tvořivě řídit je dána především vadnými nebo chybějícími vizemi těch, kteří ty „své“ státní a národní celky vedou. Každá přínosná politická schopnost i vadná politická neschopnost je totiž vždy jen dána jejich ideami a představami budoucnosti, jež jsou základem každého politického systému.

Problém však je v tom, že hlavní ideologové soudobého kapitalismu si už příliš dlouho myslí, že ono to všechno technicky a systémově bude fungovat jaksi samo, protože kdysi vybájená „neviditelná ruka trhu“ a zákon politické agresívní džungle prý vše automaticky a samy vyřeší. Džungle, které oni říkají „soutěž“ a vidí v tom spravedlnost. Že však na startu takových závodů nesedí všichni jen ve formuli 1, ale že tam někteří musí stát i jen s chromýma nohama a s berlemi, to však už ty guru kapitálu nezajímá. Oni – ti osudem postižení – prý totiž jen mají smůlu …

Realita světa však ukazuje ještě něco jiného: Například, že představa ideologů kapitalismu, že stačí se naučit dobře kohokoliv v okolí klamat a že mu to pak vždycky zajistí spolehlivý mocenský či ziskový úspěch při obchodování s těmi „hloupými“, kteří umějí jen suroviny dodávat a výrobky konstruovat a vyrábět – je však také zjevně vadná. Představa vadná, nespravedlivá a proto jenom dočasná přesto, že zatím stále ještě oni tuto hru hrají s těmi, které jejich výchova především naučila partnerům ve vzájemných vztazích – důvěřovat.

Jenže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Proto určitě nebude věčně platit jen pouhá důvěra slušně vychovaných obyčejných lidí jejich soudobým mocenským elitám. Nebude věčně brána s pochopením lež, že cokoliv, co politici světa v tomto dnešním politickém zmatku dělají, tak dělají jenom proto, že okolnosti „vis maior“ si to právě tak vynutily.

Proto vidím jako nutné znovu zopakovat: Cokoliv, co politici světa dělají, dělají proto a právě tak, že si to tak oni sami přejí, aby se to stalo. Že ekonomický chaos, zbytečné harcování zboží, lidí a peněz po planetě a vymýšlení nespravedlivých právních systémů, i kdyby na chleba na vodu a na vzduch k dýchání pro plebs nebylo, že právě tohle všechno si právě oni – ti politici – rovněž právě tak sami aktivně přejí. Že tak zvaně spravedlivé jsou jen ideje o svobodách pouze pro majetové elity, protože prý jen ony jsou úspěšné.

Takže ještě jednou: Kdyby si bankéři a politici světa nepřáli všechny ty vojenské, náboženské, finanční, ekonomické i uprchlické krize, tak tady ty krize existovat nebudou. Kdyby nechtěli, aby existovala společensky neúnosná kriminalita, tak ani ta tady existovat nebude. Kdyby sami nefinancovali a neprovozovali svůj vlastní státní terorismus, pak ani jakýkoliv jiný ideologický a náboženský terorismus také nikde nebude.

A proč by to všechno tady na tomto světě neexistovalo? Odpověď je jednoduchá: Protože pouze zákonodární politikové a jejich finanční bankéři ovládají přímo i nepřímo všechny násilně donucovací složky svých států. Složky, které svými zbraněmi mohou kdykoliv kohokoliv zpacifikovat tak, aby Zlo v občanských společnostech už dál nešířil.

Platí totiž axiomy: Jací jsou zákonodární politici, takové jsou zákony a kolik je novel zákonů, taková je i míra neschopností zákonodárců. A dále: Jaké jsou zákony, taková je i spravedlnost a pořádek v každém státním útvaru. Jaká je spravedlnost, taková je i míra štěstí nebo neštěstí obecného voličského lidu. Zkrátka, jak je vidět – víc není už co řešit. Snad jen, že by elitáři nahradili demokracii totalitou celosvětového NWO? A opravdu si myslí, že by jim to jen tak lehce prošlo?

Nu a jak to v realitě dneška vypadá? Chytří darebáci si najali méně chytré darebáky ke špinavé „politické“ a mediální práci – a nastal problém. V propagandě už tu je překrucování dějin jenom proto, aby přítomnost ještě až tak zle nevypadala – ale i tak už to přestává fungovat. Vázne provoz škol a soukromých školících center, které vedle prokapitalisticky ideologických vědomostních nalejváren se učí už i tak úniková témata, jako jsou např. „gender ve filozofické antropologii“ nebo výroba tzv. magistrů „humanitní(!?) environmentalistiky a sociologie“.

Přitom sami tito tzv. vzdělanci už často nejsou schopni myšlenkově zpracovat texty delší než dvacet slov, o znalosti pravopisu mateřského jazyka nemluvě. Ano ale, zato angličtinou ulic Londýna či Bostonu – tou oni vládnou obstojně. Ostatně, vadí někomu z elit vůbec, že tu jsou školena kvanta fanatických žvanilů bez vzdělání použitelného ve skutečně technicky a znalostně náročných oborech smysluplné výrobní, výzkumné, zdravotní a řídící praxe? A pozor: Tyhle všechny „vzdělance“ napříště dokáže zaměstnat už jen EU a náš stát, takže ty jejich zbytečné řečové a mediální výplody budeme muset tučně zaplatit jednoho dne – a už zas – my všichni z našich daní. Co tedy ještě dodat?

Že v rozhovorech s osobnostmi i neosobnostmi novináři pokládají především typicky spekulativní otázky typu „co by dotazovaná osobnost udělala, kdyby nastalo například to nebo to…“? A proboha, proč? Inu právě proto, že nejen u těch novinářů „dole“, ale zejména u politiků i té nejvyšší úrovně panuje přesvědčení, že dovednost divadelního předvádění pouhého sebevědomí nahradí nedostatek jejich politických znalostí a schopností. Jinými slovy – že u některých aktérů (nejen) české politiky je už dokonce zcela očividná neschopnost své chybějící schopnosti alespoň jen předstírat.

Závěrem proto už jen praktická poznámka z reality dneška: Proč asi existují tak výrazné české voličské sympatie například k takovému Babišovi a nikoliv k melody boys pana Sobotky? Babiš totiž lidem předvedl skutečný politický čin, který našemu občanskému státu byl evidentně ku prospěchu, když dal do pořádku státní rozpočet. A jaké obecně prospěšné činy dali tomuto státu ti ostatní žvanilové v jiných politických partajích? Kromě hezkých slibů – Jedno Velké Nic. Tak vida, jak je to všechno jednoduché…