Kvaziruské paradoxy

Obraz Ruska v západních médiích je asi takovýto: Démonická říše zla vedená monstrózním supermanem, která má tak dlouhé a šikovné prsty, že určuje výsledky voleb ve všech západních státech, se zvláštní zálibou ve zpackaných spektakulárních atentátech.

Rusko je nepochybně zemí paradoxů a absurdit, ale tyhle absurdní paradoxy budou mnohem spíše dílem Západu samého, než ruské reality.

Tak třeba ty volby (a nechme teď stranou, že Rusko je prohlašováno za vítěze každých voleb, ve který zaboduje i někdo jiný, než atlantická liberální pravice): Rusko údajně ovlivňuje volby na Západě ve svůj prospěch. Ne, že se snaží – to ostatně dělají všichni, viz všechny ty nadace na podporu a rozvoj demokracie, které provozuje Západ – ale údajně skutečně ovlivňuje. Pokud je to pravda, jak to jde dohromady s intenzivní a ostrou protiruskou politikou Západu? Napadají mě jenom tři možná vysvětlení:

1. Rusko ovlivňuje volby proti svým zájmům.
2. Tvrzení o ovlivňování voleb je křivé obvinění.
3. Na Západě (tedy v demokraciích sic!) nemají volby na státní politiku žádný vliv.

Nejméně znepokojivé je to vysvětlení, které je zároveň nejméně pravděpodobné, tedy první. Zbývající dvě jsou naopak velmi znepokojivá, ale nikoliv kvůli Rusku, které v nich hraje pouze pasivní roli vnějších nepřítele.

Nebo teď ta otrava zrádce/hrdiny (tyhle dvě kategorie jsou v případě přeběhlých špiónů vždy nerozlučně spjaty a určeny tím, odkud kam dotyčný přeběhl a kdo o něm zrovna mluví) Skripala: co si budeme nalhávat, Rusko by něčeho takového, jako je něčí likvidace, bylo zcela jistě schopno; není ostatně jediný důvod, proč by zrovna Rusko mělo být v tomto směru výjimkou. Kardinální otázka v tomto případě ovšem zní: proč teď a proč právě takto? Tedy před ruskými volbami a způsobem, který je spíš spektakulární, než efektivní? Pokud to skutečně spáchalo Rusko, co tím získalo? Proč by někdo, koho je údajně třeba se bát pro jeho rafinovanost, podnikal akci ve stylu podívejte se, mám svaly, ale rozum žádný a jsem nahý? Jenže kdo se ptá, je zrádce a ruský agent, takže otázky se nepřipouštějí a už vůbec se na ně neodpovídá.

Západní propaganda dnes straší Ruskem způsobem, jakým se běžně straší před zahájením agresivní války (stačí si vzpomenout, co psaly noviny v roce 1914 nebo 2013). Problém je ale v tom, že to Rusko, kterým straší, nedává žádný smysl. Aby to zakryla, je protiruská propaganda stále hlasitější, intenzivnější a agresivnější. A protože blamáž si žádná propaganda nemůže dovolit, bude se stále stupňovat, klidně až k té válce, kterou si zblblé a vystrašené davy „demokraticky“ vynutí.

Otázka nezní, kam to všechno povede, protože to víme až moc dobře. Otázka z ní, co lze udělat, aby se ten rozjetý vehikl strachu a nenávisti zastavil dřív, než narazí a všechny nás rozmačká? Ještě před pár lety by možná stačilo víc přemýšlet, ale na to už je velice pravděpodobně pozdě, teď už existuje jediná šance: nevěřit a neposlouchat. Zradit. Tak jako vražda na tyranovi není vraždou, tak ani zrada na nebezpečném šílenci není zradou. To je ten největší kvaziruský paradox – máme-li přežít, musíme z chiméry ruského vlivu udělat vliv reálný a skutečně oslabit naše vlastní elity a instituce.

Převzato z blogu Tribun