Jak víme, s lidmi, kteří pravidelně sledují televizi, poslouchají rozhlas nebo dokonce čtou režimní tisk, většinou společnou řeč nenacházíme. Jsou prostě jiní. Důvodem je, že sledování médií je návykem se vším všudy. Návykem na lež. …A „koncesionářské“ televizní a rozhlasové poplatky jsou ve skutečnosti spotřební daní ze lži.
Tyto lidi nepřesvědčíme tím, že jim dáme jinou možnost, že jim dáme informace. Říkat pravdu lidem s návykem na lež je podobné, jako bylo kdysi nalévat čistého vína těm, co pili Pražský výběr.
Nejde však jen o rozlišovací schopnosti. Mnoha lidem Pražský výběr jistě nechutnal, a přesto jej pili, protože všichni ostatní jim říkali, jaké je to výborné víno. Nebo prostě jen proto, že se nechtěli lišit. Ostatně ani pivo mnoha lidem ve skutečnosti nechutná, ale s kamarády si jej dají.
A nejde ani o rozlišovací schopnost ve smyslu inteligence. Narkomani obvykle bývají inteligentní, a přesto jim to ke zbavení návyku nepomůže. A dobře víme, jakým způsobem dokážou svůj návyk hájit jinak inteligentní kuřáci, nebo jakým způsobem vám dokážou obézní vysvětlovat, že zrovna oni zhubnout nemůžou, a tvrdit, jak vůbec nejedí.
Rozhodující totiž není přístup k informacím a často ani inteligence, rozhodující jsou zmíněné aspekty psychologické a společenské.
Ego mnohých lidí je natolik silné, že nedokážou připustit, že se v něčem mýlili. Nedokážou přiznat chybu. Nedokážou skousnout Cicerovo: „Mýlit se je lidské, ale bláznovstvím je v omylu setrvávat.“
Pro mnoho lidí je zase důležité neodlišovat se od ostatních, je pro ně důležité, aby mezi ně „zapadli“, aby mezi ně patřili, ať už z důvodů psychologických, protože vlastní odlišnost sami neunesou, nebo z důvodů „existenčních“ (tedy z důvodů, které se sice někdy mohou existenčním blížit, častěji jsou však za existenční pouze vydávány, a ve skutečnosti jde jen o peníze, o kariérismus, nebo podobnou „vychcanost“). Tuto snahu neodlišovat se dobře ilustruje známý pokus s černou a bílou. ●
Pro ještě víc lidí je útěk k médiím útěkem mimo realitu, útěkem před realitou, kterou nedokážou unést. Ať už se jedná o realitu vnější nebo realitu spojenou s vlastní osobou. Útěkem do „mediální reality“. Útěkem podobným útěku do stejně nereálně „virtuální reality“ počítačových her, nebo do reality drogově závislých. Útěkem spojeným se stejnou závislostí jako v případě jiných drog, útěkem, který svou urputností připomíná starý vtip o opilci: „Proč pijete? Abych zapomněl. A na co abyste zapomněl? To už jsem zapomněl.“
Pro mnoho lidí je totiž skutečný svět příliš nepochopitelný, příliš složitý, nemají odvahu se na něj ani podívat a budují si ve své hlavě svůj pohodlný, jednoduchý, zaprděný svět – a média jim k tomu poskytují stavební materiál. (V dřívější době byly zdrojem stavebního materiálu pro zjednodušené světy tradice a náboženství.) Tento jejich fiktivní svět bývá často ještě jednodušší a absurdnější než svět předkládaný médii, a tak, aby si jej udrželi, aby se ve své představě utvrzovali, potřebují pravidelnou dávku mediálních lží, ze kterých si často vybírají ještě ty nejabsurdnější, kterými si svůj obraz svého světa potvrzují. Bývají proto často ještě „mediálnější než média“. A mediálnější než média jsou dokonce i v tom, že na svém obrazu světa ještě víc lpí. Jakmile mediální lži jednou použili jako stavební materiál k vytvoření svého fiktivního obrazu, nechtějí se jich za žádnou cenu vzdát, mají panický strach, že by se jim jejich svět zhroutil, a tak na nich budou trvat, i když je v médiích dementují. Oficiální dementi nepomůže, nemůže pomoci, protože oni vlastního dementi nejsou schopni. Z ničeho totiž nemají větší strach, než z boření tohoto svého obrazu.
Svět, který si vytvořili, bývá „geniálně jednoduchý“, často dokonce není ani černobílý, ale dokonce pohodlně jednobarevný – černý či hnědý, jako v případě tvrzení, že obě „strany“ konfliktu (například v Jugoslávii nebo na bývalé Ukrajině) se chovají stejně nebo, že komunismus je totožný s fašismem apod.
Jejich představa světa je tak jednoduchá, že je neovlivníte žádnými novými informacemi. Vše, co nezapadá do jejich obrazu, po nich „sklouzne“, odmítnou to. A samozřejmě vy jste blbec, protože tvrdíte něco jiného než oni, podle nich vy jste „mimo realitu“ a „žijete v jiném světě“, protože popisujete jiný svět než ten jejich.
Jediné, čím je opravdu naštvete a občas přivedete přímo k zuřivosti, jsou nejzákladnější obecně známé informace, které se učili ve škole a které je možné dohledat v běžných příručkách, a které vytěsnili, protože do jejich absurdně zjednodušeného obrazu světa se ani takové informace nehodí. Když jim připomenete něco, co sami věděli, co ve skutečnosti i vědí, ale co vědět „nechtějí“, protože to jejich vlastní obraz světa popírá.
V takovém „svém světě“ žije například mnoho starých lidí. Jejich „životem“ jsou televizní seriály, které jsou podle nich „ze života“, léta nevycházejí ven, a chtějí své vnuky poučovat o tom, jak to venku vypadá.
Ale ani mladí na tom nebývají lépe. Naopak. Po letech strávených ve „virtuální realitě“ počítačů je pro ně často ještě snadnější přijmout za realitu „realitu“ mediální.
Člověk jen žasne, když vidí, jak si gramotní lidé kupují denní tisk – daleko výstižnější je v tomto případě slovenský výraz tlač – nebo dokonce všechny ty Despekty a Refluxy, nechápe, jak za něco takového může někdo dokonce zaplatit.
Ale návyk je návyk, absťák lží je absťák jako každý jiný, a tak, kdyby média neexistovala, opatřovali by si lži na černém trhu, platili by za ně dealerům.
Lidem žijícím ve svém fiktivním světě nestačí jen dávat jiné možnosti, informace, a nestačily by ani zákazy, prohibice lží. Je třeba probudit jejich odvahu podívat se do očí realitě, podívat se do očí druhým, a hlavně sám sobě. Odvahu jít do skutečného světa, a dokonce bez ranečku mediálních buchet.
Postavit se na vlastní nohy bývá vždycky těžké. A tito lidé jsou navíc často i v podobné situaci jako skuteční narkomani – mají jen pár jim podobných známých, se kterými se ve svém návyku podporují. Případně jsou na tom ještě hůř – jako narkomani, kteří už znají jen dealera.
Nejde totiž jen o to, že tito lidé v reálném světě nežijí a asi už ani nedovedou, ale o to, že se to nechtějí naučit. Kde také vzít motivaci, když je ten fiktivní svět tak úžasně jednoduchý, tak „srozumitelný“, nenutí nikoho myslet…
9. února 2015 ▓
31 comments on “Lež neuteče – má krátké nohy”
Dnes seriózní psychologická studie. Souhlas.
Naprosto souhlasím s autorem, když píše: „.. Z ničeho totiž nemají větší strach, než z boření tohoto svého obrazu.“ Ano, článek je velmi dobře odpozorovaný ze života. Smutné je, a život sám nám to denně dokazuje, že drtivá většina lidí tohoto „pohodlně jednobarevného“ druhu, lidí v mládí jednou takto myšlenkově „zpracovaných“, už s tou svou soukromou ideologií také i jednou umře, i kdyby se dožili sta let. Kolik takových lidí je, kteří takto umřou? Je jich mnoho a ti, kteří nikdy nechodí bojovat do válek – ideologové, politici a propagandisté – to moc dobře vědí. Jaké poučení si z toho vzít? Jediné možné: Být velmi pozornými při výchově svých dětí a jejich dětí a nevěnovat jim jen mobily a další drahé věci náhradou za svůj rodičovský a prarodičovský čas, neboť jen správnou výchovou v kruhu rodiny můžeme v jejich prospěch něco změnit. Pokud ovšem nechceme, aby naši potomkové prožili prázdný a psychologicky přímo vražedně zmanipulovaný život. Například život budoucího vojáka, jehož velitelé pošlou do předem prohrané bitvy na smrt jen proto, aby obdrželi od „lékařů bez hranic“ svůj bakšiš za vojákovy plíce, játra nebo ledviny na transplantace pro nějaké zdrogované boháče na Západě Evropy či za oceánem. A vězme, aby takových vhodných orgánů bylo co nejvíc, tak ti velitelé se jistě o to postarají. Jak? Inu jednoduše: Aby takový voják ještě než umře, se například pěkně nahlas naučil křičet „Sláva Ukrajině!“ nebo „Sieg heil!“, či jiné tomu podobné a sebevražedně hloupé heslo.
Bravo Honzo , výborná úvaha. Správně říká PPK : “ Být velmi pozornými při výchově svých dětí a jejich dětí a nevěnovat jim jen mobily a další drahé věci náhradou za svůj rodičovský a prarodičovský čas, neboť jen správnou výchovou v kruhu rodiny můžeme v jejich prospěch něco změnit.“ A tohle samozřejmě ti,kteří pracují na NWO dobře vědí. Proto ten útok na existenci tradiční rodiny,podpora homosexuality a občas se zdá,že i záměrná výchova k zničení zdravé sexuality a její nahrazení předčasnou nabídkou sexuální techniky. Též rapidní pokles schopnosti
dnešních mladých mužů oplodnit ženu může být způsobeno životním prostředím bombardovaným
z us.speciálních letadel toxickými mikročásticemi- tzv. Chemtrails,neboli ovlivňování počasí. Je
symptomatické,že se počasí brání,nejvíce právě nad severoamerickým kontinentem,kde podruhé
či snad už potřetí dochází k extrémním sněžením,mrazům až k Mexickému zálivu a velmi častým
tornádům.Kdosi zřejmě velmi mocný se snaží vytvářet umělé počasí a přitom si zahrává s osudem
nás všech. A my koukáme na nebe a děláme že nevidíme,že snad jde jenom o sražené vodní páry
a ti piloti si na nebi dělají šachovnici jen tak pro zábavu ! Přitom jde o utajenou masívní operaci,
která už trvá téměř 15 let a jež musí stát ohromné peníze. Kdo to platí ? A proč jindy neskutečný
harpagon za velkou louží vynakládá na to tak ohromné prostředky ? Důvod určitě nebude jediný.
Bude jich víc,ale vsadil bych se,že seznámení s nimi všemi by nikoho z nás nepotěšilo. Jak tyto a další hrozby zvrátit ? Zrušit organizace,které je kryjí a podporují,které si bohužel platíme z daní
aby nám lhaly a pracovaly proti našim životním zájmům.Zřejmě se příležitost k něčemu takovému blíží,doufejme,že se obejde bez velké války.
Vynikající!
Perfektní !
Že je sledování televize návykové zpracoval už kdysi Svěrák ml. ve filmu Akumulátor. Osobně jsem si to potvrdil, když jsem ji přestal sledovat a zjišťoval jsem její „čím dále menší potřebnost“. Dnes ani na dovolené, kde je v pokoji
k dispozici i se všemi „159“ kanály, ji už vůbec nezapínám.
Pan Kristek odhalil ovšem hlubší podstatu. Je to nejem ten „Akumulátor“ s nabídkou náhradních životů, nejen „Matrix“ s jeho záměrnou manipulací, je to ještě horší. Drogová závislost na sebeklamu.
O výchově dětí (dnes vnuků) také přemýšlím, ten mediální tlak virtuálu je obrovský a všudypítomný.
Za podstatné vidím – „držet je co nejvíce ve fyzickém kontaktu s reálným světem“.
Považuji to za zásadní úkol naší generace – vychované na klasické racionální moderně a tedy nezatížené ještě nepřiměřenou korektností a dnešním postmoderním a virtuálním blouzněním.
Průšvih je že to začíná i na školách a postihuje to i ty co mají posléze učit viz odkaz – http://svobodnenoviny.eu/universita-karlova-misto-vzdelani-zdroj-lzi/
Velice pěkně a názorně vystižená realita společenského vědomí. Ale co s tím? Vždyť taková malformace racionality jedincem získaná je již téměř nenapravitelná a současná střední a mladá generace je jí postižena téměř plošně…, nejméně z 80%.
Re Dolmen
Mám obavu že jen malá část postižených bude schopná prozřít. Někomu možná pomůže až „natlučená huba“, ale velmi mnozí v tomto sebeklamu nakonec i zemřou.
Nakonec, stačí se podívat na Ukrajinu. Tam je vše takové ještě více kontrastní.
Od roku 1998 do 2005 jsem studoval mimo jiné geografii na konkurenční fakultě v jiném městě. Politickou geografii jsme tam měli ještě poměrně slušnou. Vyučoval ji regionální geograf zabývající se Balkánem, už tenkrát rozbořil ty havlistické plky o bezpečnostním vakuu. Ale mnohem horší byly některé jiné předměty, obzvláště jeden z vyučujících byl fanatický cinkač klíčema, obhajovatel Klausovy zlodějny. A čirou náhodou ten dotyčný byl polské národnosti. Zisk zápočtu nešel dělat jako u zkoušky před komisí či děkanem. 3 roky po sobě jsem nedostal 1 pitomý zápočet z Geografie České republiky a bylo po ptákách. Dnes je ten ocas šéfem katedry. Za odměnu v budování korporátního kapitalismu ve vleku USA. Vzhledem k tomu, že na katedře je jinak podobné osazenstvo, nemám jiné vysvětlení. Po vědecké, lidské i pedagogické stránce jsou ostatní lepší… Aby si někdo nemyslel, že ze mne mluví jen uražená ješitnost, můj názor na toho demagoga a plky byl konzistentní už v dobách, kdy jsem u něho absolvoval jiné předměty. Jednou jsem domů donesl ukázku jeho „publikační činnosti“. Vyučení elektrikář, prodavačka a absolventka průmyslovky jen zírali, jaké nesmysly mohou být považovány za vědeckou práci. Lidé s titulem RSDr. proti tomu byli špičkoví vědci. Ale už tenkrát zdi měly uši i na fakultách, nejlepší bonz byl teplý bonz a bakšiše se ode mne nikdo nedočkal. Ty školy to postihuje už dávno.
Z naší třídy z gymplu učí v současnosti jen dva. Jeden z nich na základce. A čirou náhodou zeměpis. Svého času jsem měl podezření, že jeden z lehovistů je on. Ale podezření se nevyplnilo, oč vyčůranější a agresivnější je ten můj bývalý spolužák, o to hloupější. A druhý na vojenské výšce. Po přeposlání pár emailů se mnou přerušil komunikaci. Oba chlastají extraligu. Takový materiál učí naši naději.
Ryba smrdí většinou od hlavy. Mezi politiky TOP 09 je několik vlivných lidí té fakulty, u některých mě dokonce ten vstup k nim šokoval, bral jsem je jako slušné. A oni jsou poslušní a slušnost jen proklamují na billboardech… ÍČKO CITY smrdí věčně. A politologii (i historii) v Brně (působení současného šéfa ODS je jistě náhoda) -doktorát má synovec, který učí na základce v témž městě, je synem vlivné političky STAN. Koho pak vychovávají tací učitelé? Učí nebo vymývají mozky?
Mám kamaráda z východních Čech v regionu, kde není moc velká nezaměstnanost a jsou vyšší platy. Je to jedináček, pravičák a antikomunista, který čítával rád Bondyho. Učí na gymplu a rád cestuje. Jen se s ním nemůžu bavit o politice či mu přeposílat jakékoliv materiály či informace jen mírně se dotýkající politiky. Je mu to nepříjemné. Jinak je moc fajn, dokonce jsem i po něm pojmenoval synka. Ale ruku na srdce. Když takový učitel učí i např. občanskou nauku nebo dějepis, má to také následky. Jak pak tu můžeme mít generaci, jež bude odolná proti lžím?
Když si uvědomím mnoho i mých bývalých učitelů vlezlo do politiky. Nepamatuju, že by někdo nějak vybočoval z toho marasmu. I učitelé v obci, kde momentálně žiji, nejsou nějakou výjimkou. Hodně z nich se umazalo nebo v podstatě tací jsou. Kde jinde mohou ty děti pak hledat vzory než doma u svých rodičů. Jenže ti žijí v pasti, o které píše pan Kristek.
http://tribun.name/2015/02/06/927983/
http://tribun.name/2015/02/07/investice-do-deti-se-vyplati-cele-spolecnosti/
UK a zvláště její společenskovědní fakulty jsou instituce, které jsou nejvíc ohroženy kariéristy z disentu. Po převratu dostal teplé místečko rektora UK starý Palouš (mladý si našel lepší flek). Palouše pozvali k rozhovoru do televize. Chlubil se, že v životě také studoval vědeckou aspiranturu o nějaké kyselině. Vypadalo to, že už hodně dávno. Mně jeho vystoupení připadalo jako výsměch všem, kteří se vědou zabývali celý život. Stačí se nechat politickými přáteli vykopnout nahoru a netratit čas učením, psaním článků a knih a práci v laboratoři.
Opravdu, mimořádně dobrá práce. Za sebe děkuji!
díky za článek, naprosto souhlasím
„Uzdravte svou Duši, uzdravíte své tělo“
Více zde: http://www.zdravickoboskovice.cz/co-je-na-co/tradicni-lidove-lecitelstvi/dusevni-priciny-nemoci/
Výborný text, vďaka.
S dovolením bych některým diskutérům vymluvil obavy, že jim děti kazí pobláznění učitelé. Přátelé, učitele, který káže bludy, lze velmi lehce připravit o autoritu tak, že z něho uděláte svým dětem vola. Chování vašich dětí podstatně ovlivní jejich kamarádi nebo parta, na které začnou být závislí. Nejvlivnějšími členy party jsou z rodin, kterým se daří dobře a svého potomka dokáží vybavit věcmi, které si vy nemůžete dovolit. Vystřízlivění vašich dětí dojde v okamžiku, až se začnou starat o sebe, případně svou rodinu.
Trefně a výstižně, přesně napsáno.
Promyšlené, text poukazuje na absenci skutečné zodpovědnosti, nefunkční kontrolní mechanismy a neexistenci pozitivní zpětné vazby.
O přetvářce a pokrytectví také.
A samozřejmě o hlubokém úpadku profesionální cti žurnalistiky.
Zdánlivě „každý chce to nejlepší pro své děti“ – tak jak kolem toho všeho chodit dále se zavřenýma očima..?
Srážka s realitou, zkoumání a pozorování života v přírodě, či matematika, klasické výuka hry na hudební nástroje, aj. to jsou cesty kde jsou sice varianty a variace, ale lež tam neobstojí „ani na chůdách…“
Naučit své blízké poznat ty „učitele“ a umět je odlišit od těch skutečných, těch co učí znát…
Mirror: Pokud má dítě potřebu se stát součástí party se vzorem v nějakém rozmazleném spratkovi a či aspoň rodič není schopen udělat vola z toho rozmazleného spratka a z jeho rodičů, už je něco zásadně špatně. Nechtěl jsem nijak vyvlékat zodpovědnost za děti rodičům a házet to na kantory, o tom jsem ani nepsal. Bylo to o zodpovědnosti za stav společnosti žijící ve lži.
Dobře jste to napsal.
Je to prostě problém. A ti, co by měli vychovávat, tedy i učitelé, v rámci dnešního trendu „dětské sebevýchovy“ a „nelámání dětského charakteru“ tomu dávají volný průchod.
Zrovna dočítám knihu Jana Kellera – „Posvícení bezdomovců“ –
Pokračuji (odesláno omylem) …
Kniha není tlustá, je čtivá – a velmi poučná – moc doporučuji !!!
Moje poznámka nebyla proti vám. Dítě je pod kontrolou, jestliže se vám svěřuje. Středoškoláka na internátu nebo vysokoškoláka v cizím městě už budete kontrolovat stěží, protože se vám nebude svěřovat. Musíte spoléhat na to, jak jste ho vychovali dříve.
Poslechněte si besedy (videa) na této stránce dole
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Mrtve-krysy-v-parcich-v-USA-velke-utajeni-Profesor-Keller-debatoval-o-americko-evropske-smlouve-TTIP-a-bylo-rusno-361491
Je zajímavé s kým beseduje, na co se ptají a co odpovídá. Na otázku, jak se staví k TTIP čeští poslanci z frakce GUI, neodpověděl. Česká vláda dala pokyn smlouvu TTIP schválit. Jak se k tomu příkazu/pokynu postaví, jasně nesdělil. Proti smlouvě s Američany z frakce PES je asi 40 poslanců a chce přesvědčovat dále.
Ok mirrore. Nebyl jsem si jist, tak jsem raději reagoval.
GATTA: Žena, jež má tendence žít dle těch mediálních lží, mne často peskuje, ať nechám ty děti volně dýchat. Zároveň je schopna je peskovat za kdejakou capinu. Výsledkem jsou okamžiky, kdy vidím, že ve výchově občas děláme chyby a děti nám občas lehce spratkovatí. Ale jelikož je to k nelibosti nás obou, snažíme se to napravovat. A důsledky jsou dvojí. Podle indicií to s tím spratkovatěním nebude tak hrozné. A druhým důsledkem, který by se ještě víc hodil pod ženský článek pana JW, zhrnu odkazem na pěknou píseň:
https://www.youtube.com/watch?v=lIMWLSWymXM
Re mirror:
Díky za odkaz, zkusím mrknout. Bohužel na dlohá, i dobrá videa nemám moc času.
Re Aleš:
Jednotný postoj rodičů (tvořený pochopitelně v soukromí) považuji ve výchově dětí za naprosto zásadní ! Jinak děti budou z té nejednotnosti nezdravě (i pro ně) těžit.
Dobrou zprávou pro všechny rodiče a vychovatele je, že dítě vyroste tak jako tak, na základě svých zděděných genů a spousty dalších vlivů o nichž ani nevíme – tedy že naše výchovné možnosti často přeceňujeme. :-)
Boj s mediálními bláloly je opravdový problém. Řekl bych, že dnes míra ohlupování společnosti tou virtuální realitou už dosáhla úrovně „náboženství“.
Je to vážnější, než to vypadá !!!
JEDNOTNÝ POSTOJ RODIČŮ JE ZCELA ZÁSADNÍ. Ale pokud by sjednocení mého postoje znamenalo (a to by ja sakra znamenalo) ústup ze všech svých světonázorů, činností, přirozeností, zvyků, postojů, změnu činů a absolutně způsobu trávení času a myšlení (v nemyšlení a vykonávání rozkazů a příkazů a pošetilých přání) a taktéž absolutně způsob a směřování výchovy svých ratolestí (vychovával bych své děti mnohem hůře než kdejaký lehovista, přijal bych podobné ptákoviny za normu) a stal by se ze mne lhostejný stroj, rozplývající se nad zvířátky na konec ve zprávách televize Nova a probíral bych vážně doporučení módní policie, nevybočoval bych z řady, držel hubu a krok a před vánocemi bych zaslal jako odpustek pětistovku na člověka v plísni nebo něco podobného, tak takové VĚTŠÍ ZLO DĚTEM ANI SVĚTU, nemůžu a nechci udělat. Možná bych dočasně snížil počet stresových situací, ale stejně bych sebe ani děti před tím neochránil. Byli jsme před rokem v rodinné poradně, závažnost situace sice pan poradce pochopil i jsme začali na tom úspěšně pracovat, ale po druhém sezení odešel do důchodu a poradna byla bohužel zrušena. Žena, která to chtěla řešit i dále, si našla psycholožku. Jenomže, to nebyla doktorka, ale slepice. Po jednom sezení, kam jsem byl také přizván, mi to došlo. Karel Dolejší proti ní morální genius. Začala ji ve všech bludech podporovat. Okamžitě jsem spolupráci s ní ukončil. Rok proběhl relativně v pohodě, měli jsme už před návštěvou poradny nastartováno k lepšímu. Teď se však vrátily problémy. Možná si někdo zaťuká na hlavu, že jsem vyšel ven s něčím tak soukromým, jako klasické nedochůdče fejsbúkové generace. Věta „Je to vážnější, než to vypadá“ je totiž eufemismus pro ještě závažnější realitu. Jak vychováme děti a s kým budou vychovávat děti naše děti a vnoučata je zásadní
Největším problémem slovenského referenda o rodině nebylo to, jak dopadne, ale to, že tak důležité otázky zajímají tak málo lidí.
Stejně tak asi málo důležité je uvažovat o tom, jestli to co píšu, je jen můj soukromý problém týkající se nevhodného výběru partnerky. Stálo by to za to udělat sociologickou sondu v generaci 15 – 50 let a jejich světonázorech. Vězte, že s tisíců žen, které jsem znal či potkal, jsem si nevybral nějak zásadně špatně…. Partnerství nemůže být založeno na lži, ať je ta lež jakákoliv. Projeví se, dřív nebo později.
Re Aleš:
K tomu eufenismu – účinky mediální a virtuální reality vidím totiž i na lidech s jinak zdravými názory. Nakonec by bylo i divné, kdyby to tak nebylo.
Podstata světa je sice, stejně jako před tisíci lety, pořád stejná, ale je čím dál méně možností ji přes ty postmoderní kecy zahlédnout.
Doporučuji to přečíst „Posvícení bezdomovců“.
Problémy je nejlépe řešit než nastanou – tedy i tu výchovu dětí si vyjasňovat vlastně už před jejich příchodem.
Ta jednota, v zásadních otázkách, je ale opravdu nutná – alespoň na venek vůči dětem! Co si řeknete před tím, nebo po tom, to není pro jejich uši.
A přitom je nutné si nechat ve výchově každý svoji osobní specifickou parketu.
Tím by se měly eliminovat některé až třeba přehnané vlastnosti obou z rodičů.
A přitom by zůstala dětem možnost výběru mezi vámi nabízenými „modely světa“.
Poslední věc – děti nevychováme jen svými řečmi, poučováním či příkazy.
Děti vychováváme především svým vlastním příkladem ! Svým vlastním životem a jeho úspěšností.
Příkladem dobrým, nebo příkladem špatným.
A děti jej buď přijmou (příklad dobrý i ten špatný), nebo jej odmítnou.
Perfektní úvaha nejen o příčinách a důsledcích současného společenského marasmu, který jde, jak autor sám uvádí, i napříč generacemi i když třeba historické a sociální příčiny těchto jevů mohou být v různých historických epochách různé. Je opravdu potěšující, že se nad těmito otázkami, v dnešní době preferencí laciných neoliberálních postojů dokáže, vedle již známých názorů profesorů Františka Koukolíka a Jana Kellera, někdo seriozně zamýšlet. To konec konců potvrzuje i nebývale kvalitní úroven diskuzních příspěvků. Zajímavý a zcela konkretní příspěvek „Aleše“ mi připoměl, že něco téměř totožného se přihodilo i mně, jen to bylo za tzv. normalizace tj. v sedmdesátých letech min. století. Tím chci jenom říci, že společenské formace mohou být různé, ale mentální a sociální chování jednotlivců se nemusí až tak moc odlišovat. Pokud ovšem jde o daší vývoj společnosti a sociálního chování jednotlivce, nejsem příliš optimistický. Současná úroven výchovy v rodině i napříč výchovně vzdělávací soustavou, o akademické půdě ani nemluvě, tomuto názoru jistě dávají zapravdu.
Gatto, Váš zde citovaný výrok je ve své první větě zajisté hluboká pravda. V té druhé větě se však skrývá čertovo kopýtko, protože názor na lidská kritéria úspěšnosti formuje nejen život rodinný, ale i okolí našich dětí, např. jejich party kamarádů a postavení rodin spolužáků ve škole. Takže, co vlastně my rodiče můžeme pro své děti udělat, krom výchovy a jejich hmotného zabezpečení? Ano, je to jen ten příklad. Příklad činů a „pořadník“ mravních hodnot obou rodičů. Zdůrazňuji-li slovo „obou“, dávám Vám tím za pravdu i v tom ostatním, co jste napsal ohledně jednoty rodičů v zásadních otázkách a v jejich vyjasňování mimo přítomnost dětí.
Možná se mýlím, ale v Alešovi tuším jisté sklony ke snění (Sio to ví) a povahu cholerika a u jeho partnerky často se vyskytující snahu vytěsňovat z vědomí okolnosti obecné, v mylném přesvědčení, že ty se rodiny netýkají. Jistě, má to svou ženskou logiku a je to i má vlastní manželská zkušenost. Povinnosti žen jsou značné a ony těžce nacházejí čas i na řešení „abstraktních“ věcí, včetně politiky a mužských trampot v práci, protože nejdůležitějšími jsou pro ně vždy především mezilidské vztahy, zejména ty rodinné a manželské.
Takže, co s tím? Víc trpělivosti v komunikaci se svou rodinou musí mít vždycky muž a naprostou důvěru ve vztahu k němu musí mít žena. A to záleží zase tak trochu i na muži a jeho IQ, co pro to udělá a jak to udělá. Ovšem ale, udělat nemožné ihned, ani zázraky na počkání, to nedokáže nikdo – a o tom on musí přesvědčit svou ženu. Pokud se mu podaří ji přesvědčit, že je to především v zájmu dětí.
Děti na to mají právo, vyrůstat v domově lásky, důvěry, dobré vůle, i poctivosti, včetně umění přiznávání vlastních chyb. U rodičů se tomu říká přirozená autorita a u dětí hrdost na své rodiče.
Gatta
Není gen jako gen.. On totiž gen může být aktivní, nebo spící. Genovou výbavu máme od narození, ale jsou v ní geny jak pro „dobrotu“ i pro „zlounství“ – a beze změny genové výbavy v průběhu života prokazatelně vlivem vnějšího prostředí může dojít k aktivaci spícího genu. Když má děcko aktivní „zlounský“ gen, je to v pytli. Když zlounský gen spí může být probuzen…
Takže ono prostředí a výchova může mít hodně hodně velký vliv na charakter člověka. Je pak pravdou, že dojde-li k aktivaci „zlounského“ genu v ranném dětství, převýchova již je téměř nemožná. Problém bývá právě v tom, že se o aktivaci „zlounského“ genu postará nějaký podnět který není rodiči ovlivnitelný, může to být i nějaká náhodná záležitost, třeba že na letním táboře s děckem je i šikanující dareba, který se na děcku „podepíše“. Kdyby tam nebyl, z děcka by vyrostla osobnost s trochu jinými povahovými rysy.
Re PPK:
Vidíme to myslím stejně. Jen ve svých komentářích nechávám vědomě a často mnoho nevysloveného – z různých důvodů.
O té rodině – proč některé vydrží …
Přenesená myšlenka z knihy „DLUH – historie prvních 4000 roků“. Autor zde popisuje původní komunitní výměnu, takovou kde se u konkrétních výměn věcí a práce nepočítají ani peníze ani čas, ale která je v celkové sumě vždy vyrovnaná.
Jsou to komunity, které jsou „věčné“, kde lidé nemají možnost z té komunity uniknout.
U manželství jde tedy také o způsob chápání této instituce – jestli je navždy ,nebo jen dočasné. Z toho se pak odvozuje i to chování jedinců v ní …
Komunita pochopitelně omezuje, ale to je vždy „něco za něco“. Což dnes nikdo nechce slyšet.
Re Honza 999:
Příroda obecně pracuje s nadprodukcí života a tak dříve, ještě relativně nedávno, z těch (třeba) 5 narozených dětí se 3 dožily dospělosti a 2 se povedly.