Malé zamyšlení k 70. výročí vítězství na fašismem

  08.05.2015 Články
38

V minulých měsících a týdnech se v oficiálních mediích ozvalo mnoho hlasů jak z mezinárodní, tak z domácí politické scény, které tím či oním způsobem zpochybňovaly význam oslav 70. výročí vítězství nad fašismem ve 2. světové válce plánovaných jako obvykle na 9. května v Moskvě. V různých diskuzích na toto téma se jen v náznacích objevil, dle mne, nejdůležitější argument pro oslavy v Moskvě, a to geopolitický význam vítězství ve Velké vlastenecké válce.

Ve Stalingradu a na úbočích Kavkazu se opravdu rozhodovalo o tom, zda bude na dlouhou dobu přepsána geopolitická mapa světa. Případné vítězné dokončení plánu Blau, tedy přetětí Volhy jako hlavní dopravní tepny a obsazení ropných polí v Baku, by v každém případe vedlo k prodloužení války a získalo čas německým branné moci silám zavést včas inovace vojenské techniky jako proudová letadla, úpravy ponorek či vylepšení balistických raket. Nelze ovšem ani vyloučit scénář, kdy oslabení Rudé armády, především v oblastí logistiky, i negativní vliv porážky na morální stav bojujících sovětských, by mohl vést k následnému německému úspěšnému útoku na Moskvu a tedy splnění základních cílů operace Barbarossa. Tím by se uvolnila významná část německých ozbrojených sil, jejichž ostří by bylo pak namířeno na poslední nástupní prostor z něhož by šlo vojensky ohrozit nově vytvořenou kontinentální říši sahající od francouzských atlantických břehů po Ural – na britské ostrovy. Uvědomíme-li si, že tyto děje by probíhaly v době, kdy vrcholila ponorková bitva o Atlantik a také ekonomika USA ještě nenabrala ty „válečné“ obrátky, o připravených lidských zdrojích nemluvě, tak postavení Británie by bylo velmi těžké a je otázkou, zda by je ustála. Od věci není ani úvaha o tom, že v dané situaci by mohlo dojít k vnitropolitickému posunu a do vedení ostrovní říše by se díky vlivu ekonomických elit, které podporovaly vzestup Hitlera a také z německé expanze finančně profitovaly (1,2), dostaly zastánci appeasmentu. Výsledkem by pak mohlo být i příměří s Hitlerem. Tím by došlo k potvrzení vzniku německé říše obtížně vojensky napadnutelné a s velkým ekonomickým a geopolitickým vlivem.

Dokladem toho, že tento vývoj nebyl nereálný, je výrok Edwarda Stettiniuse, člena Rooseveltova štábu a později šéfa americké diplomacie: „Americký lid nesmí nikdy zapomenout, že byl v roce 1942 na samém pokraji záhuby. Kdyby Sovětský svaz nebyl s to svou frontu udržet, Němci získali možnost dobýt Velkou Británii. Mohli se rovněž zmocnit Afriky a vybudovat své předmostí v Latinské Americe.“ (3) Symbolem toho, že ve stalingradské bitvě se bojovalo nejen o Moskvu, ale i o Londýn, je meč, který věnoval král Jiří VI. městu Stalingrad a jeho obráncům. (4)

Zároveň je třeba si uvědomit, že toto vítězství a jeho oslavy patří všem obyčejným lidem všech národů a národností Sovětského Svazu, kteří nejen své zemi přinesli svými oběťmi především naději na lepší zítřky. Následný politický vývoj nejen u nás tito lidé nijak neovlivňovali, neboť poválečné události probíhaly již za jiných historických okolností o své představy o poválečném uspořádání světa v nich realizovali jiní lidé. Je tedy více než absurdně kruté spojovat oběti bojů na východní frontě, a to jak na frontě tak v zázemí, s tím, co se odehrálo po válce.

Proč zdůrazňuji, že vítězství ve Velké vlastenecké válce nepatří jen ženám a mužům, ve stejnokrojích Rudé armády? Jak opakovně uvádí ve svých vzpomínkách maršál G. K. Žukov. Rozhodujícím momentem války byla ekonomická síla SSSR, kterou svým hrdinným úsilím na válečném poli Rudá armáda proměnila ve vítězství. Ovšem základním předpokladem pro to, aby se tento aspekt mohl uplatnit, byl heroický boj Rudé armády v prních fázích války, v nichž došlo ke změně charakteru války z bleskové na opotřebovávací (5). V souvislosti se zajištěním materiálních potřeb fronty se samozřejmě nemohu vyhnout otázce spojeneckých dodávek v rámci tzv. Lend and Lease. V celkovém objemu ekonomických potřeb fronty činil podíl těchto dodávek kolem 10 %. Především však byly zahájeny až po vítězství u Moskvy, kdy investujíci strana měla alespoň nějakou naději že se jim vložené peníze vrátí. Byl to jeden z nejlepších obchodů v minulém století, neboť se platilo zlatem a samozřejmě za zboží naložené, nikoliv to, které dorazilo do ruských přístavů. Na druhé straně americká materiální pomoc dorazila ve chvíli, kdy ještě nebyla plně nastartována sovětská válečná ekonomika a v některých specifických položkách týlových služeb Rudé armády byla velmi významná, např. až 58 % automobilů používaných v sovětském týlu bylo z dovozu. Lze tedy konstatovat, že Sovětský svaz by válku s Německem vyhrál i bez přímé západní materiální pomoci, ale pravděpodobně by si to vyžádalo ještě větší oběti a válka by asi trvala déle (6,7).

V souvislosti s ekonomickými aspekty vítězství ve Velké vlastenecké válce nelze pominout ani to, že jeho ekonomicko-politické základy byly položeny v předválečném období, které přineslo díky vnitropolitickým bojům tolik utrpení mnoha milionům obyčejných lidí. Ale bez industrializace země a s ní spojené tvorby, dnešním jazykem řečeno, obrovské masy kvalifikovaných lidských zdrojů by nebylo dosaženo tohoto vítězství, které se rodilo ze slz, potu a krve mnoha generací obyčejných lidí všech národů a národností SSSR. Nelze se proto divit, že jejich potomci, byť roztroušeni dnes v různých nástupnických státech po rozpadu Sovětského Svazu, jsou tak citliví na v podstatě dnes probíhající mnohostrannou dehonestaci vítězství ve Velké vlastenecké válce.

Závěrem si Vás čtenáře dovoluji já, jeden starý a unavený doktor, vyzvat k tomu, abychom nikdy nezapomněli na vítěze této strašné války. Na všechny ty miliony obyčejných lidí ve stejnokrojích Rudé armády, pracovních oděvech či vězeňských mundúrech, z jejich utrpení vzešla nejen naděje na lepší zítřky, ale i to, že žijeme v této zemi a mluvíme naším rodným jazykem.

Domnívám se, že nejlepším okamžikem kdy můžeme vyjádřit naše tiché díky bude 9. května krátce po 10. hodině moskevského času, kdy bude na Rudém náměstí v rukou preobraženců za zvuků melodie „Svatá válka“ nesena vlajka 150. Střelecké Idrijské divize 79. pěšího sboru 3. úderné armády 1. běloruského frontu – Vlajka vítězství.

Zdroje:

  1. Hitler’s American Business Partners
  2. Sutton: Wall Street nad the rise of Hitler
  3. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Rusu-padlo-skoro-6-milionu-Ukrajincu-1-a-pul-milionu-Komunisticky-historik-chce-hnat-Schwarzenberga-ulickou-hanby-a-tvrdi-Velkym-prachum-sazka-na-Hitlera-nevysla-372162
  4. https://udalosti.signaly.cz/1108/bitva-o-stalingrad
  5. G. K. Žukov: Vzpomínky a úvahy, Moskva 1969, I. Vydání Praha 1971, Nakl. Svoboda, str. 657-659
  6. G. K. Žukov: Vzpomínky a úvahy, Moskva 1969, I. Vydání Praha 1971, Nakl. Svoboda, str. 651-652
  7. http://www.fronta.cz/dotaz/vyznam-lend-lease-pomoci-sssr
[do_widget id='custom_html-6']

38 comments on “Malé zamyšlení k 70. výročí vítězství na fašismem”

  • Béda says:

    http://www.novarepublika.cz/2015/05/hitler-liberalni-elity.html

    Řekl bych, že civilizovaný demokratický Západ řízený GP, (který z ryze „altruistických“ podnikatelských důvodů výrazně napomohl k vzestupu fašismu – nacismu v Německu) proti nacismu a fašismu obrátil až poté, co se Hitler obrátil zády ke svým sponzorům a namísto na SSSR udeřil nejdřív na západ. Ovládnutí SSSR by se pak stalo přímou hrozbou pro USA jako hostitelský stát špiček GP. Jediné v čem se špičky GP v Německu i v USA 100-tně shodují, je to, že komunismus je pro ně velkou hrozbou. Není jistě bez
    zajímavosti, že velice civilizovaný a humanitárně zaměřený GP měl a má vždycky velice blízko k fašismu a jak je vidět na příkladě Ukrajiny taky k nacismu. Bez zajímavosti taky není, že hostotelské státy GP v průběhu války čile kolaborovaly v rámci Švýcarské BIS, vyjednávaly s představiteli nacistické 3. říše a na konci války se špičky nacistického režimu přebíhali do „demokratické“ zóny, včetně vojsk.

  • ducatista says:

    Toto jsem našel na jednom military webu, do budoucna budu posílat všem těm, kteří podléhají propagandě zlehčující rozhodující podíl SSSR na porážce nacistického Německa.

    Jednoho z nejznámějších současných britských historiků Normana Daviese (1939) absolventa oxfordské Magdalen College, University of Sussex, mimořádného člena Wolfson College v Oxfordu, emeritního profesora University of London, člena Britské akademie a Královské historické společnosti snad nikdo nebude podezřívat z nadržování komunismu a neobjektivnosti. Cituji ukázky z jeho knihy „Evropa ve válce 1939-45: Žádné prosté vítězství“:

    „Historie je vždy vystavena mocenské manipulaci. Poté, co v devadesátých letech zůstaly jedinou supervelmoci Spojené státy, vynořil se nový pohled na druhou světovou válku- ještě více americkocentrický. Stephen Ambrose se stal historikem dne a Zachraňte vojína Ryana a Schindlerův seznam filmy desetiletí.

    Povrchní a americkocentrický pohled na dějiny je nezbytným doplňkem panujícího americkocentrického pohledu na světové záležitosti. Je to přístup, který odbude bitvu u Kurska na pěti řádcích a spotřebuje padesát stránek na vylodění v Normandii a Den D.

    Věci se ovšem mají tak, že ve skutečnosti totiž bylo sovětské válečné úsilí tak ohromné, že budoucí nestranní historici nejspíš nebudou britskému a americkému vystoupení na evropské scéně přikládat větší význam než zdravé vedlejší roli. Proporce totiž nebyly „fifty-fifty“, jak mnozí naznačují, když hovoří o konečné porážce nacistů z Východu a Západu. Lidé se dříve či později musejí vyrovnat s faktem, že sovětská role byla obrovská a role Západu úctyhodná, ale umírněná.

  • ducatista says:

    pokr.
    Kritická léta nezačala pro Sovětský svaz v roce 1943, kdy se otevřela stavidla dodávek podle smlouvy o půjčce a pronájmu, ale byla to leta 1941-42, kdy byla západní pomoc ještě okrajová. Navíc mnohé z prvních dodávek o půjčce a pronájmu nebyly použitelné. Britské tanky nebyly tím, co Rudá armáda potřebovala, a britské zimníky (podobně jako německé) proti ruské zimě nepomohly. Sověti dosáhli převahy samostatně už předtím, než se k nim dostala západní pomoc ve velkém množství.

    Hlavní příčina, proč byl vklad Západu podstatně menší, než se obecně předpokládá, se soustřeďuje v načasování a zejména v pozdním americkém nástupu. Proto v měsících, kdy si Američané teprve opásávali bedra, dostávali se už Sověti k pozici skoro úplné převahy. V momentu války kdy vstoupili na evropskou pevninu první američtí vojáci – a byla to odlehlá pláž na jižní Sicílii, ve stejné době na východní frontě zlomila Rudá armáda Wehrmachtu vaz natolik, že Němci už nikdy nenabyli kapacity k útoku.

    Dopadlo to tak, že poslední fázi války v Evropě vybojoval jako nejsilnější velmoc Sovětský svaz, a nikoli Spojené státy. Byla to Rudá armáda, jež dosáhla nad nacistickým Německem drtivého vítězství vrcholícího bitvou o Berlín. A byl to sovětský komunismus, a nikoli liberální demokracie, kdo dosáhl nejvýznačnějšího postupu.“

  • Martin (už bez taky m) says:

    Na „novinky“ NA.RAT!
    Podlou podprahovou formou účelově SYSTEMATICKY (vč. způsobu jak zařazovat tu kterou reklamu) působí již víc jak 4 roky proti nejen lidskosti a Lidem této země, přepisuje historii, slouží korporátním oligarchům…
    Plný souhlas a poděkování Starému doktorovi!
    Možná je autor unavený, ale jeho komentáře mají vždy úroveň a texty vnitřní konzistenci a kontinuitu. A bez vnitřní konzistence a kontinuity nejsme „celí lidé“… možná ani lidé…
    Toto mi poslal známý právník, který taky díky jednomu fašounskému válečnému štváči odešel z BL… a ač Neffoviny nečtu, tohle je výjimkou.

    http://neviditelnypes.lidovky.cz/oslavy-osvobozeni-ostravy-a-svinova-dsu-/p_zviretnik.aspx?c=A150507_061238_p_zviretnik_kosa

  • Martin (už bez taky m) says:

    Rozeslal jsem to kamarádům s tímto:
    Každý si nějak neseme ty hrůzy té dosud nejděsivější války v sobě, třeba i prostřednictvím rodičů či prarodičů co ji zažili… Babička z maminčiny strany byla rodilá Polka. Někteří říkají, že odtamtud mám tu bojovnost a pohrdání Banderovci, nevím…
    Jedno však vím – aniž bych musel číst jména více než dvaceti tisíců (!) sovětských vojáků napsaná na zdi Hrabyňského památníku pro památku jejich života věnovaného naší svobodě – takto jak si představujeme dnešní „svobodu“ – tak takto by to určitě nechtěli…
    Vyrostl jsem v lese „mezi zákopy, okopy dělostřelectva a krátery od pum“, které tehdy ještě nestihl zcela smazat čas…
    Děti co se koupaly u jezu na potoce Porubka netušily, že tam údajně byla bezmála půltunová nevybuchlá letecká puma…
    Střely z německého flaku jsem nacházel vždy po hluboké orbě na polích kolem Poruby… Nevím zda některá neměly na svědomí sovětský Il-2 (Šturmovik přezdívaný Němci „Černá smrt“) jehož osádka -opět pro naši svobodu- padla v lesích za Plesnou Z od dnešní Poruby…
    Vzpomínám na vyprávění babiček (dej jim pán Bůh krásné nebe) o tom jak přelétávaly americké bombardovací svazy létajících pevností nad Ostravou z Německa do Itálie, občas také něco shodili dolů…
    Všichni ti vojáci a vojandy tehdejší doby si zaslouží naši úctu a poděkování, bez ohledu na doslova fašistickou rusofobii mám dnešní Rusy dost rád.
    Ostraváci minimálně ještě mého věku budou vždy jiní než „zbytek“ republiky – snad kvůli těm bojům se stovkami tanků na obou stranách, snad kvůli té ochotě sovětských vojáků obětovat raději vlastní životy, nežli zničit „ocelové srdce republiky“, které ji pak v mnohém znova vystavělo…I na ty tanky co se vyráběly v tehdejším NHKG ještě i za mně jsem se díval jako na „splátku za krev zemi sovětů…“.

  • Starý doktor says:

    ducatista napsal

    Toto jsem našel na jednom military webu, do budoucna budu posílat všem těm, kteří podléhají propagandě zlehčující rozhodující podíl SSSR na porážce nacistického Německa.

    Jednoho z nejznámějších současných britských historiků Normana Daviese (1939) absolventa oxfordské Magdalen College, University of Sussex, mimořádného člena Wolfson College v Oxfordu, emeritního profesora University of London, člena Britské akademie a Královské historické společnosti snad nikdo nebude podezřívat z nadržování komunismu a neobjektivnosti. Cituji ukázky z jeho knihy „Evropa ve válce 1939-45: Žádné prosté vítězství“:

    „Historie je vždy vystavena mocenské manipulaci. Poté, co v devadesátých letech zůstaly jedinou supervelmoci Spojené státy, vynořil se nový pohled na druhou světovou válku- ještě více americkocentrický. Stephen Ambrose se stal historikem dne a Zachraňte vojína Ryana a Schindlerův seznam filmy desetiletí.

    Povrchní a americkocentrický pohled na dějiny je nezbytným doplňkem panujícího americkocentrického pohledu na světové záležitosti. Je to přístup, který odbude bitvu u Kurska na pěti řádcích a spotřebuje padesát stránek na vylodění v Normandii a Den D.

    Věci se ovšem mají tak, že ve skutečnosti totiž bylo sovětské válečné úsilí tak ohromné, že budoucí nestranní historici nejspíš nebudou britskému a americkému vystoupení na evropské scéně přikládat větší význam než zdravé vedlejší roli. Proporce totiž nebyly „fifty-fifty“, jak mnozí naznačují, když hovoří o konečné porážce nacistů z Východu a Západu. Lidé se dříve či později musejí vyrovnat s faktem, že sovětská role byla obrovská a role Západu úctyhodná, ale umírněná.

    Díky, já sem našel celý článek zde – http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/0701-82-90.pdf
    Dám sem ještě to co podporuje plně význam výše napsaného:
    Pokud jde o zmínku, že západní spojenci mohli vyhrát i bez Sovětského svazu, ta zcela přehlíží realitu. Kdyby byla Rudá armáda omráčena, Němci by jistě nečinně nepřihlíželi, jak USA budují svou moc a připravují se na ně svrhnout atomovou bombu. Německé ozbrojené síly by se okamžitě plnou vahou obrátily proti Velké Británii, což by zvrátilo výsledek bitvy o Atlantik, západní spojenci by patrně přišli o základnu své bombardovací ofenzivy, „ohromná“ americká armáda (která neexistovala) by neměla kde bezpečně přistát a žádný evropský protějšek Enola Gay by neměl odkud odstartovat. Navíc nebyla americká vojenská výstavba zdaleka kompletní ani v době, kdy válka v Evropě končila. Zapomínáme, že výcho-
    zí bod byl mimořádně nízko. V roce 1939 byl stav americké armády nižší než stav armády polské. Pak nemohl nikdo vážně pochybovat, že to americká vojenská kapacita rychle dohnala. Americký průmysl, věda, obchod a finance zajistily
    vládě USA zdroje, kterým se žádná jiná bojující země nemohla rovnat. Jenže klíčový byl časový rozměr.
    Navzdory vskutku titánskému pokroku USA nedorostly do nezpochybnitelného vedení. V posledních měsících bojů v Evropě před květnem 1945 neměly USA ani atomovou zbraň ani převahu ve zbraních konvenčních. Nevstoupily ještě do nukleárního klubu, ve kterém byly od července 1945 do roku 1949 jediným členem, a měly sotva stobojeschopných divizí – ve srovnání s nimi byl rozsahsovětských a německých vojáků dvakrát až třikrát vyšší. A protože si toho generálové Marshall i Eisenhower byli velice dobře vědomi, nemohli si dovolit
    riskovat vážnou konfrontaci s Rudou armádou.

  • Starý doktor says:

    pokr. – A nebylo možné, aby zvítězili ve válce v Evropě samostatně. Ve skutečnosti za situace, kdy boje s Japonskem postupovaly kupředu pomalu, USA sovětskou
    pomoc zoufale potřebovaly jak v Evropě, tak na Dálném východě.

    Celkem se tedy na příběh o silách demokracie, jež „bojovaly dobrý boj“ a „vyhrály válku“, musí pohlížet se silnou dávkou skepse.
    Stalin to možná trefil přesněji. Anglie dodala čas, řekl, Amerika dodala peníze a Rusko dodalo krev.

  • PPK says:

    Tak jako existují loupežníci věcí hmotných, tak jsou vedle nich i zloději Pravdy Dějin. Sedmdesáté výročí Velkého Vítězství je časem vzpomínek na mnoho známých i bezejmenných statečných hrdinů a na vznešený cíl, pro který ti hrdinové své životy položili. Cíl, jímž byla obrana Svobody nejen pro jejich děti a vnuky, ale pro všechny na světě, kteří tu Velkou Válku přežili, včetně nás a našich potomků.

    Víme, že šéfové zlodějů tohoto Výročí a falzifikátorů Dějin, ti všichni bankéři světa, kteří Velkou Válku nacistickým vrahům zafinancovali a tím ji i primárně způsobili, proto dnes nasazují všechny finanční a mediální páky, aby propagandou lži z úst a per kolaborantů Zla těm padlým hrdinům jejich čest ukradli, což jim jen tak lehce projít nesmí, přestože možnosti nás, obyčejných lidí, nijak velké nejsou.

    Proto je naší povinností toto nedovolit alespoň Slovem, poněvadž už i jen pouhé naše veřejně vyslovené Slovo o tom Velkém Vítězství před 70-ti roky takovou sílu bude mít, pokud to Slovo budeme připomínat každému poctivému, kdo Pravdu hledá a připomíná podobně, jako to zde na OM učinil pan Starý doktor. Za což mu patří dík.

  • Béda says:

    PPK,
    „…Víme, že šéfové zlodějů tohoto Výročí a falzifikátorů Dějin, ti všichni bankéři světa, kteří Velkou Válku nacistickým vrahům zafinancovali a tím ji i primárně způsobili, proto dnes nasazují všechny finanční a mediální páky, aby propagandou lži z úst a per kolaborantů Zla těm padlým hrdinům jejich čest ukradli,..“ financují válku i dnes, svým vládám přikazují chystat z „proletariátu“ kanonenfutry.

  • peter. says:

    Béda napsal

    PPK,
    „…Víme, že šéfové zlodějů tohoto Výročí a falzifikátorů Dějin, ti všichni bankéři světa, kteří Velkou Válku nacistickým vrahům zafinancovali a tím ji i primárně způsobili, proto dnes nasazují všechny finanční a mediální páky, aby propagandou lži z úst a per kolaborantů Zla těm padlým hrdinům jejich čest ukradli,..“financují válku i dnes, svým vládám přikazují chystat z „proletariátu“ kanonenfutry.

    Keď sa dnes pozerá na vysielanie ČT 24 mladý človek,tak nutne musí nadobudnúť dojem,že tá vojna bola hlavne o utrpení židov v koncentrákoch.To bez debát bolo strašné,ale hádam by sa mohli výraznejšie pripomenúť aj milióny červenoarmejcov ktorí padli v tej vojne na bojiskách,v zajateckých táboroch alebo prežili zmrzačení a svoj život dožili neradostne a často v osamelosti.Slávi sa Deň víťazstva,tak by som očakával pripomienku na vojnové hrdinstvo vojakov,ich utrpenie a utrpenie civilných obetí vojny.

  • mirror says:

    Bydlím v městečku, které připadlo do pátého pásma Sudet. U nás byli partyzáni, kteří se realizovali v Ostravě a Beskydech. Osvobození nebylo tak dramatické jako v Suchdolu. Ráno přijel na kole jeden Rus, po něm kolona. Pod městem vystřelili jednu raketu z kaťuše na okresní město, které se odpoledne vzdalo. Němci strašili obyvatelstvo Rusy, ale přečkali jsme je. Nechali u nás v rodině i fotky.
    Divočejší vzpomínky mám od tety manželky z Háje u Opavy. Tam se válčilo krutě. Rodina tety seděla v noci ve sklepě, kdy do něj vstoupil ruský voják mongoloidních rysů. Ptal se po Němcích. Nikoho nenašel, proto se začal sápat ženským po rodinných špercích (snubní prsten, náušnice) a z provázku na krku je trhal. Najednou se objevil mladičký podporučík vzhledem Rus. Ten nařídil všechno vrátit, což se také stalo. Ráno ho našli před domem zastřeleného. Kolega z vojenské akademie tvrdí, že prvosledové jednotky byly obvykle trestní oddíly. Za nimi šli teprve slušní Rusové.
    Omlouvám se za použití slova Rus pro sovětské vojáky.

  • mirror says:

    peter. napsal
    To bez debát bolo strašné,ale hádam by sa mohli výraznejšie pripomenúť aj milióny červenoarmejcov ktorí padli v tej vojne na bojiskách,v zajateckých táboroch alebo prežili zmrzačení a svoj život dožili neradostne a často v osamelosti.

    Sovětští vojáci jsou podle současné státní ideologie nelidé. Zemanovi nestojí za to se na jejich přehlídku podívat. Poslechněte si besedu. Ten historik trochu mumlá. Paní Irena by mohla video opatřit titulky
    http://politikus.ru/video/49537-razvedopros-egor-yakovlev-chto-my-prazdnuem-9-maya.html
    Jsem zvědav, jak se bude Zeman v Moskvě chovat. Pohrdnutí přehlídkou je tak trochu urážka. Putin je však dostatečně velkorysý, snad s ním pobeseduje. Dozví se, že Porošenko je prezident míru. Být Putinem nechám Zemanovi připravit jako dárek paket cédéček s videem z Majdanu a Donbasu. S Hynkem Kmoníčkem by si je mohli po večerek promítat. Hynek má manželku beztak v New Yorku, takže ho nebude volat k večeři.

  • mirror says:

    Na Parlamentních listech se píše, že Zeman opět naštve své odpůrce
    http://www.parlamentnilisty.cz/politika/vlada/Zeman-opet-nastve-sve-odpurce-Dal-rozhovor-Rusum-a-takto-to-dopadlo-373598
    V jiném článku jsou obrázky z oslav na Westerplatte, přičemž na jednom z nich vidíme Zemana stát vedle mírotvůrce Porošenka, který neváhá nechat střílet do vlastních nespokojených spoluobčanů těžkými zbraněmi, aby jim ukázal, jak se má poslouchat nacistická klika
    http://www.parlamentnilisty.cz/galerie/foto/Hvezdy-nad-Westerplatte-1046#33
    Kim ze severní Koreje vypadá jako neškodný kašpar, protože s vlastním občanstvem neválčí. Odhad PL, že Zeman naštve, je chybný. Zeman naopak rozesměje. Co na to naši obdivovatelé Zemana?

  • mirror says:

    Paradoxem je, že Poláci při dělení Československa si uždibli kousek území obou států. Současná vláda se odvolává na tradici předválečného Polska, i když jim spojenectví s Německem nevyšlo a Němci je vypekli. Já jsem to Polákům odpustil. Otec na tu dobu vzpomínal. V Polsku se před změnou režimu o této neslavné historii ani nepíplo a v učebnicích nezmínilo. Jak je to teď, to nevím. Kamarádi Poláci o historii jen šeptají, když nejsou sami.
    Kotrba si na PL pochvaluje, že Zeman jede do Moskvy. Je to v posledních dnech jako zmatená šachová partie. Zemanovy tahy spočívající v podivné lustraci budoucích profesorů, ušpinění se Porošenkem, což asi udělat musel oproti těm chudákům profesorům, které mohl nechat být. Návštěva Moskvy a pohrdnutí přehlídkou je dost podivné. Může to dopadnout tak, že ze Zemana udělají turistu. S velmi nízkou pravděpodobností se Putin pleskne do vlastní hlavy a neřekne gospodin Zeman, vy jste mne přesvědčil. Stáhnu vojska z Krymu a pustím tam Američany. Na Donbas zaútočím a předám území Azovu, aby si naraboval. Na Westerplate stáli Zeman a Porošenko vedle sebe. Možná, že mu ukrajinský prezident předal tajně poselství pro ruského prezidenta a Zeman jim dělá poslíčka.

  • mirror says:

    Přemýšlím o Zemanově cestě do Moskvy, kde si slibuje hodinové setkání s Putinem. Na přehlídku přijede 27 delegací a Putin mezi obědem a večerním rautem bude ochoten jednat s prezidentem prťavé kolonie uprostřed Evropy, který přehlídkou pohrdl. Vždyť to nedává smysl. O čem by spolu mluvili? Velmi pravděpodobně se k Putinovi nedostane a pak bude tvrdit, že je arogantní, když takovou důležitou osobu Putin velký nepřijme. Majstrštyk by bylo, kdyby Zeman byl prostředníkem mezi Obamou a Putinem a dostal by za úkol předat tajný vzkaz o tom, co se míchá do makropárků a varoval tak Putina před obchodním řetězcem Makro. Je také nerozum tahat jako návnadu osm devadesátiletých veteránů, ze kterých má vyřídilku jen doktor Rajko Doleček. Musejí lítat na záchod. Cesta do Moskvy trvá až tři hodiny a dovedete si představit, jak je WC v letadle malé?

  • Starý doktor says:

    „Malé“ příběhy z velké války
    Памятник Матрeне Яковлевой-http://www.1tv.ru/video_archive/projects/dobroeutro/p90167
    Герой Советского Союза Зинаида Маресева (17 let) – http://www.1tv.ru/video_archive/projects/dobroeutro/p92078
    „Детская книга войны“- http://www.1tv.ru/video_archive/projects/dobroeutro/p91605
    Подпольный госпиталь – http://www.1tv.ru/video_archive/projects/dobroeutro/p90836
    Наша „Катюша“. Подвиг батареи Флeрова – http://www.1tv.ru/video_archive/projects/dobroeutro/p77111

  • fra says:

    hrskp napsal v 10:00 našeho času to vypukne.
    Přehlídka v Moskvě začíná sice v 10:00 ale nikoliv našeho času, ale Moskevského času. Tak jsem to včera slyšel na ruském televizním kanále.

Napsat komentář

[do_widget id=recent-posts-2]