Nová Hanza: Geostrategický pohled na mizející národy Evropy

Francie, západní Německo, Benelux a v širokém slova smyslu i Skandinávie jsou jádrem dnešní Evropy. Nejbohatší, nejvyspělejší a nejprivilegovanější její částí. Tyto země, které se nejlépe a nejpevněji  zabudovaly do pravicově-liberálního světa všelidských hodnot, šly jako avantgarda formování Evropy regionů. Vůči nim bude velká deprese tvrdá. Přinejmenším padesátiprocentní pokles ekonomiky, sociální katastrofa a absence perspektiv na samoorganizaci a nastartování nové budoucnosti. Po pádu Říše římské se území dnešní Itálie vylidnila a stala se domovem pro přesídlence z území dnešní Sýrie a Libanonu. Historie, mimochodem, ráda některé události opakuje a nejvyspělejší země Evropy jdou stejnou cestou k propasti a obrozují nový příběh z minulosti – „Hanzovní unii“.

Podívejme se na národy, jejichž kulturní kánony v nejbližších desetiletích prostě zmizí, a potomci jejich nositelů se stanou kulturními migranty v klidnějších regionech a/nebo budou asimilováni, a ztratí dokonce i relikty kořenů. Jen před pár lety eurobyrokraté, zaujímající pozice pravicového liberalismu (osobní je více než společné, hodnoty si každý člověk může libovolně vybrat) velmi otevřeně říkali, že obrazem budoucnosti EU je Evropa regionů. Podstata této konstrukce spočívá v přeformátování kontinentu s konstruováním homogenní struktury předpokládající posílení role Bruselu a likvidaci národních států. Šlo o úplné rozbití národní projektivnosti, primitivizace kulturních kánonů jen do úrovně jazyka, zničení hodnot, norem a pravidel národů. Analogická byla politika i ve vztahu k náboženství. K likvidaci bylo určeno vše, co je větší a složitější než sekty a charismatické kulty. V nejlepších tradicích vědeckého ateismu a sekulární estetiky musely chrámy a kláštery úplně ztratit duchovní smysl a změnit se v sociálně-kulturní objekty.  Ve sféře globální projektivnosti byla ideologie nahlížena z hlediska pravicově-liberálního systému a ve sféře regionální jako montáž morálně-mravního systému na základě chimérického „multikulti“. Likvidace jakékoli projektivnosti je věc složitá a pracná, a proto bylo přeformátování vedeno přes zničení potencionálních ochránců pomocí politiky nulové pasionarity*)

Krize pravicově-liberálního globálního projektu vedla k zajímavému průběžnému výsledku: Oslabené národní projekty zůstaly jen ve východní Evropě a na Balkánu. V Německu je národní projekt tabu, v ostatních zemích degradován na minimální úroveň. Čím déle je země v EU, tím víc je v ní snížena úroveň pasionarity. Bývalé protestantské země prakticky úplně ztratily náboženský obsah. Katolické a pravoslavné tradice byly rovněž silně oslabeny. Morálně-mravní principy multikulturalismu se ukázaly být křehkými, nestabilními a efemérními strukturami. Pravicově-liberální principy byly dodržovány jen v podmínkách hospodářského růstu, který nyní přešel do pádu. K počátku 3. desetiletí 21. století se Evropa přiblížila k situaci, kdy vše, co bylo, zbořili a rozebrali, ale nic nového vybudovat nestihli a nedokázali. Ve srovnání s tím dokonce i nekulturní a agresivní neobarbaři demonstrují mnohem větší pasionaritu. Nicméně před sto lety byla situace opačná…

Nejhorší to s pasionaritou na území Evropy je v bývalých protestantských zemích severní Evropy, Skandinávii a Dánsku, ve státech Beneluxu, protestantské části západního Německa a ve značné části Francie, ve velkých a přístavních městech. Pro jednoduchost je budeme nazývat psychohistorickými a pasionárními pustinami Evropy, nebo krátce „pustinami Evropy“. Při popisu strategií elit kontinentální Evropy se autor dotkl obecných principů budoucího soupeření. Mimo pozornost přitom zůstala výše jmenovaná ztracená území, na nichž často nezůstaly ani relikty projektivnosti, přičemž nové ani nenabyla. V rámci jednotné, vykleštěné, rafinované Evropy tyto země, nacházejíc se na čele politiky „fininterny“**), žily ekonomicky dobře – ale za vše je třeba platit. Autor tak připomněl, že podstatou politiky v posledních desetiletích bylo vybudování Evropy regionů, v zájmu čehož bylo nezbytné úplně zničit národní a náboženské projektivnosti místního obyvatelstva cestou jeho náhrady novými, morálně-mravními, neživotaschopnými konstrukcemi světového multikulturalismu.

Základem této politiky bylo následování fininterny v oblasti globálního pravicově-liberálního obrazu budoucnosti – nicméně seňor se ukázal být slabým a k vlastní hře eurobyrokraté a za nimi stojící elitní skupiny prokázali neschopnost na nepřipravenost, což určuje budoucnost dnešní Evropy. Pokud by silná sjednocená Evropa vydržela, ještě další generaci (20 let), pak by území bývalých protestantských zemí a Francie přešly do kategorie oné Evropy regionů a ostatní země by prakticky úplně ztratily perspektivu uhnout z dané koleje. V podmínkách pokračující krize na území evropských pustin se nemůže zformovat jednotné montážní centrum. Stmelující myšlenky a projektivnosti jsou zničeny, propad ekonomiky bude největší – čím výše vyletíte, tím bolestivější je pád. Ozbrojené síly jsou slabé a neschopné vedení reálných bojových operací. Mimochodem, jaderné síly Francii nepomohou proti neobarbarům ve vlastních městech.

A pasionarita původního obyvatelstva byla snížena na minimum.

Kdyby se v bezprostřední blízkosti budoucích pustin Evropy nacházel silný geostrategický hráč, tak by bez problémů tyto země integroval – ale právě s tím na tom jsou špatně.  Rusko, v případě prozápadně orientovaného scénáře „Třetí Řím“, bude mít dost problémů s východní Evropou, a při asijském vektoru vývoje tím spíš. Kontrola Německa Ruskem už je otázkou na samé hranici možností, a proto se věcí pustin Evropy zabývat nebude.

Kontinentální elity Evropy buď přejdou pod protektorát „Ruska – Třetí Řím“, s plány na pozdější převzetí kontroly ve střednědobé perspektivě, nebo budou dlouho a krvavě formovat svoje vlastní jádro, aniž by měly zdroje na integraci a záchranu pustin.

Británie bude plně uspokojena obchodně-ekonomickou kontrolou hlavních proudů těchto území, nic víc. A pro ostatní potenciální hráče pustiny Evropy po zhroucení ekonomiky zajímavé nebudou. Teoreticky by na těchto územích měl počet obyvatel stačit k formování panregionu při dolní hranici demografického parametru – kolem 246 milionů lidí. Ale degradace, depopulace a rozpad budou takové, že zdroje Británie postačí jen na finančně-ekonomickou kontrolu na principech pevninské mocnosti. K tomu doplňme, že daleko ne celá Francie bude zařazena mezi pustiny. Konzervativní vnitrozemí a provincie se budou orientovat na konzervativní elity Evropy, a/nebo na Rusko.

Pokud jde o pobřežní města, je situace opačná. Z toho plyne, že nejpravděpodobnějším scénářem pustin bude zařazení do britského panregionu, tedy do ekonomické zóny, vedle dalších zemí a regionů, při naprosté lhostejnosti k jejich vnitřní organizaci. Cílem Británie je střednědobé vykradení území a nic víc. S ohledem na geografii se jednotlivá města a regiony Pyrenejského poloostrova mohou rovněž ocitnout v nové hanze, ale kvůli rozporům s původními národními menšinami (Baskové, Katalánci, atd.), se zde dá očekávat růst národní projektnosti s elementy regionální katolické a při naprostém odmítání pravicově-liberálních principů.

V těchto podmínkách se pustiny budou rozpadat na nevelké, pestré, útržkovité enklávy, které budou spojovat jen obchodně-ekonomické principy. Historickým předobrazem takového systému je hanzovní unie. A tak budeme nazývat území pustin „Nová Hanza“. Každá enkláva bude svébytná, dostatečně unikátní, bude zapojena do mnoha různých svazků, dohod a soubojů se sousedy. Svou formou budou enklávy (princip, který povede k danému území):

  • teritoria korporace pravicově-liberální – většina regionů;
  • nové městské státy, levicově liberální – hlavně ve Francii;
  • rozličné chalifáty, diktatury, tyranie, knížectví, a další pravicově-konzervativní;
  • místa lokálního soustředění reliktů projektnosti – původní i příchozí, obklopené ze všech stran Novou Hanzou

Přestane fungovat současný systém proporcionálního zastoupení parlamentního charakteru velkých států, protože v každém místě bude docházet k polarizaci, zesílení protikladů a vytlačení jinověrců.

Průběh hranic enkláv je teď těžké předpovědět, ovlivňovat je bude velmi mnoho protikladných faktorů. Veliká deprese a kompletní krize vyprodukuje degradaci dnešního politického, řídícího, administrativního a dalších systémů.

Británie ovšem nepřipustí posílení kteréhokoli úlomku nad jistou předem danou úroveň.

Z pohledu konce roku 2020 se orientační dočasné rámce procesů na území pustin předpokládají tako:

  1. Léta 2021-2023 – formálním zachování institucí EU a národních hranic, posílení odstředivých tendencí, hospodářská katastrofa, sociální nepokoje, vystoupení neobarbarů.
  2. Léta 2022-2023 – „Nová Jalta“ ***), kde EU, Francie a Německo budou vystupovat v roli objektů.
  3. Léta 2024 – 2027 – rozpad EU a národních zemí, formování Nové Hanzy jako území britského vlivu.
  4. Do roku 2040 – odlidnění, zchudnutí, degradace území, vykořisťování Nové Hanzy v zájmech Británie, přechod hlavní scény světového boje na Tichý oceán.
  5. Po roce 2040 – nová kolonizace, osídlením a asimilace zbylého obyvatelstva příchozími – už ne pod kontrolou Británie.

Šance na nepřeměnění v Novou Hanzu prakticky nejsou. Šance na zachování a nepřeměnění v pomyslnou polární Afriku jsou nevelké. K tomu by byla nezbytná krutá krvavá genocida neobarbarů, jejíž pravděpodobnost při zachování dominance pravicově-liberálních principů je malá.

Takto je jasné, že degradace psychohistorických smyslů národních, náboženských a globálních, vojenské síly a pasionity daného regionu bude taková, že jakmile se těsné zapojení do globální ekonomiky z plusu změní na minus, uvidí svět katastrofu, ve srovnání s níž budou sociální důsledky zhroucení sovětského bloku vypadat příjemně.

Evropu čeká rozsáhlá, krutá katastrofa, která obrátí dnešní blahobyt do úrovně nižší, než je v dnešní Latinské Americe. Jen v málo pravděpodobných rozkladech dokáží zájmy Ruska, nebo kontinentálních elit Evropy dosáhnout do Skandinávie, Beneluxu a západního Německa bez Bavorska, a také značné části Francie. V rámci inertního scénáře všechna tato území půjdou pod protektorát Británie a změní se ve shluk nezávislých území, korporací, městských států, chalifátů, tyranií, atd. Británie bude kontrolovat obchodně-ekonomické vztahy a tvrdě zamezovat jejich spojení a posílení.

Závěr

Obyvatelstva Nové Hanzy je příliš málo ke zformování zvláštního panregionu. Jakékoli projevy projektivity budou od základu likvidovány. Británie bude Skandinávii, Benelux, západní Německo a část Francie považovat za další sféry vlivu, loupení a demografickou rezervu etnicky a kulturně blízkého obyvatelstva. V nejbližších letech tato území riskují, že zůstanou málem jediným pravicově-liberálním úlomkem odcházejícího globálního světa. Bez pomoci zvenčí a tvrdé etnické čistky Nová Hanza riskuje, že se v nejbližší době změní v jakýsi shluk různých enkláv. Právě proto ji tu nazýváme Hanzovní unií. Přitom podstatná část městského obyvatelstva bude zastoupena neobarbary, nepřizpůsobenými klimatu a k práci nutné k podpoře infrastruktury. Nejpravděpodobnějším scénářem pro toto území, v důsledku jeho oloupení Británií, jsou lokální temné doby s naprostou ztrátou jakýchkoli forem státnosti – tedy svérázná arktická Afrika. Ten, kdo po roce 2040 opětovně zkolonizuje tato území, to nehraje roli, protože tam z jejich dnešního stavu zůstane máloco. A co má dělat obyvatelstvo? Formovat si rezervní místo pro život v Rusku, v některých metropolích východní Evropy a Británie…

Andrej Školnikov (1979) je geostratég, příslušník „stáje“ Michaila Chazina kolem informační agentury „Aurora“. V minulosti pracoval řadu let v oblasti korporátních strategií.

*)Pasionarita (jakožto charakteristika chování) je přebytek biochemické energie živé hmoty, projevující se schopností lidí dosahovat vrcholného vypětí. (viz. Lev Gumiljov „Etnos a pasionarita“)

**)Fininterna (finanční internacionála) je světový finanční systém, postavený výhradně na zisku, bez ohledu na zájmy lidí a problémy jejich životního prostředí

***)Nová Jalta – na některých ruských webech se začal používat tento termín v souvislosti s procesem nového uspořádání světa – konference velmocí. Tato konference, jejíž složení by mělo být odlišné od původní „Jalty“, byla termínována do závěru letošního roku, ale v souvislosti s rozporným výsledkem amerických voleb, bude později – bude-li vůbec.

Překlad: st.hroch 20201106

4 9 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
9 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Bety
Bety
6. 11. 2020 20:45

No, pěkně černý scénář.

orinoko
orinoko
Reply to  Bety
7. 11. 2020 0:06
idiotronic
idiotronic
Reply to  Bety
7. 11. 2020 22:15

Pamatuji se, že kolem roku 2000 dojdou světové zásoby zinku a dnes čteme, že lithium taky dojde co nevidět. V červenci 1989 vykládal Václav Klaus o spolupráci dvou hospodářsko-politických systémů v rakouské televizi. Prognóza ještě není realita.

orinoko
orinoko
Reply to  idiotronic
7. 11. 2020 23:42

Bojím se, že dojde zdravý rozum. Běžně se mu říká selský. A také se bojím ztráty dětské bezelstnosti a prostořekosti. Bojím se ztráty socialistického kadlubu svojí vlastní nevinnosti ve světle otevřené Pandořiny skříně světového tobogánu.
Bojím se, že se přestanu bát, a budu se těšit … na konečný odlet vlastního letadla. Jenže zároveň se bojím, že to bude jenom nějaký dron, v němž nebudu přítomen, a countdown už nebude probíhat ani na digitální ose.
A přesto mám pořád na výběr: Houslový nebo basový klíč.

orinoko
orinoko
7. 11. 2020 0:18

Tak, stojím u řeky
Ale voda neteče
Bublá každým jedem, na který si vzpomeneš
Jsem pod pouliční lampou
Ale světlo radosti, které znám
Je vyděšené dole ve stínech
A nepřirozený strach z násilí
Dusí úsměv na každé tváři
A zdravý rozum zvoní na poplach
Tohle není žádná technologická porucha
Oh néé, tohle je cesta do pekel

A všechny cesty zacpány půjčkami …

https://www.youtube.com/watch?v=gUUdQfnshJ4

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
7. 11. 2020 10:07

Malé a střední firmy se bojí o budoucnost
http://casopisargument.cz/?p=32236
úžasný výsledek „práce“ „supermegahigh“ „ekonomů“…
Začalo -li se některým rádobyekologům přezdívat „ekologisté“,
nyní by to mohlo postihnout snadno i „rádobyekonomy“.
Jistě, nějaké „pře“JMENOVÁNÍ nic neřeší, ale…
„Východ“ jede…Čína zvažuje 5% růstový cíl na následujících pět let
http://casopisargument.cz/?p=32453
http://casopisargument.cz/?p=32342

Zatímco „Za Atlantida“ se „poněkud“ propadá…

http://casopisargument.cz/?p=32376

Last edited 10 měsíců před by Martin (už bez taky m)
idiotronic
idiotronic
Reply to  Martin (už bez taky m)
7. 11. 2020 22:10

…A v tomtéž čísle !Argumentu se cituje ze Studie proveditelnosti, že již v roce 2079 (ta přesnost!) začne být průplav Dunaj-Odra-Labe rentabilní. Žádná zmínka o železnici Bohumín-Přerov-Břeclav, (dříve Lemberg-Wien) která již funguje (200 vlaků denně) a která potřebnost kanálu zpochybňuje.

Béda
7. 11. 2020 12:03

Myslím, že autor velice přeceňuje roli Velké Británie v budoucnosti. I když Británie nemá kontinentální charakter a těží ze zdánlivé teritoriální izolace, není izolovaná. Procesy které v ní probíhají byť vystoupila formálně z EU (z NATO pokud vím nevystoupila) a s EU zůstává ekonomicky propojená – nejsou příliš odlišné od kontinentální Evropy – progresivní islamizace Británie, vnitřní nábožensko – regionální a sociální pnutí, rozpad hodnot pod vlivem liberalizmu a multikulturalizace atd..

Pochybuji o tom, že by se Británie do budoucna měla stát novým „Římem“ v evropském prostoru. Spíš upadne do ekonomického, politického chaosu, násilí a totality jako většina Evropy.

orinoko
orinoko
7. 11. 2020 13:20

Aniž bych chtěl nějak zásadně polemizovat s obsahem článku, tak je zjevné, že má jeden zásadní nedostatek. Totiž absenci možné války v Evropě a její dopad, přičemž by mohlo jít o vleklou podobu, anebo o formu blitzkriegu. Také časová osa se myslím celkem vymyká představitelné realitě a s ohledem na propojený svět by Rusko nezůstalo ušetřeno. Stačí jediný příklad: Doláč nastavuje svoje lživé nohy už nejméně 10 let poté, co měl být jaksi grogy. Podle některých už vlastně dávno. Ač se to bude jevit jako čirá fantazie, tak nemůžeme opominout samotnou Zemi. ONA se začne bránit. Vedle množiny známých mrtvých… Číst vice »