V posledním období, kdy světová hospodářská krize podle některých ekonomických stratégů začíná podle momentálních výkyvů na burze a pozitivních očekávání již odeznívat, zatímco podle jiných se v zásadě vůbec nic podstatného nemění, zasévá stále větší paniku a nejistotu na světových burzách a v politických kruzích řetězová revoluční situace v arabských zemích. Jako kdyby se teritoriálním a časovým posunem začínala opakovat doba barevných revolucí, která proběhla v postsovětském světě před zhruba 20 lety.
Za úvahu zde tedy stojí krátké schematické srovnání obou typů barevných revolucí a prozkoumání platnosti tvrzení, že jestliže se něco začíná podobat jako vejce vejci, není od věci začít hledat společného jmenovatele. Dnes je již obecným tajemstvím, že před dvaceti lety stála na počátku řetězových revolučních změn „zdola“, kdy se revoluce jen s nepatrnými odlišnostmi podobaly jako vejce vejci, dohoda velmocí shůry o uvolnění a postupném vyklizení sovětské sféry vlivu dané poválečnými dohodami velmocí. Dlouhodobé působení neoficiálních zvenčí podporovaných a částečně řízených tzv. občanských vlivových struktur (tzv. disentu) poukazující na politickou strnulost, antihumánnost a nedemokratičnost totalitního režimu spolu s vysíláním „svobodných“ (ve smyslu tzv. nezávislých ve skutečnosti finančně plně závislých) vysílačů a především ekonomická zaostalost, nekonkurenceschopnost a nízká životní úroveň populace v sovětském geoprostoru byly těmi katalyzátory, které napomohly radikalizaci mas a průběhu procesu podle předem (v geopolitických laboratořích) narýsovaného scénáře.
Za úvahu zde jistě stojí zamyšlení, jestli při přerodu konkurenčního systému reálného socialismu v systém tržního kapitalismu nešlo o průběh podle scénáře řízeného chaosu sformulovaného americkými globálními stratégy, který naznačil překlad zajocha. Jak plyne z jiných překladů zajocha, někteří političtí analytici vidí prazáklad veškerého dnešního řetězového dění v severní Africe v nenápadných aktivitách neoficiálních „demokratizačních“ institucí opřených o neveřejnou podporu vlády a kongresu USA, analýzy politologů a finanční a metodickou podporu zpravodajských služeb, které zhruba před třemi lety sezvaly do USA tzv. občanské aktivisty bojující za demokracii, humanitu a svobodu (disent) z 15 různých zemí světa na území dominantní velmoci, bez které se dnes ve světovém dění ani pověstný list na stromě nehne. Podle tvrzení těchto analytiků v té době občanské vlivové agentury z různých zemí přijaly jisté závazky k postupům podle smluvených schémat.
S jistým odstupem času, tak jak se prohlubují dopady krize na různé země, dochází k předtím víceméně marginálním jevům. Svět se stále víc radikalizuje, situace je stále nejistější a neklidnější. Jsme svědky zvenčí ovlivňované, nepřímo (vědecky a psychologicky skrze speciálně k tomu účelu zřízené neoficiální agentury) řízené radikalizace nižších vrstev v severní Africe, pokusů o řízenou (zvenčí iniciovanou) radikalizaci nespokojenců v Číně, dokonce mainstreamově nepostřehnutou, veřejně tajenou zvenčí neřízenou radikalizaci mas v zemi původců krize. USA přitom kromě čerstvější destabilizace měnového a finančního systému světa, destabilizovaly již před jednou dekádou blízké sousedství svého partnerského konkurenta Evropy, kdy se pokusily pod rouškou šíření demokracie a tzv. Trvalé svobody násilím převzít kontrolu nad hlavními zdroji surovin svých konkurentů – Evropy a asijských velmocí, čímž částečně radikalizovaly muslimský svět. Co mají společného obě kola barevných revolucí:
- Rozhodnutí (klíčové, dominantní) velmoci
- Pozvání, vyškolení, finanční a mediální podpora pozvaných příštích vůdců „revoluce“
- Rozvinutí zvenčí podporovaných vnitřních vlivových agentur v zájmových zemích (tzv. humanitární, občanská sdružení – disent)
- Vysílání destabilizující vnitřní situaci v zájmových zemích a radikalizující masy
- Velice úspěšnou novinkou se ukazuje být užití nové mocné síly elektronických médií, která začíná vytlačovat na periferii a upozaďovat „svobodné“ vysílače“
- Stagnující, resp. zhoršující se životní podmínky. Zde rozdíl je u sociálního státu cílevědomě budovaného v tzv. reálném socialismu, který vyvolával tlak na budování tzv. sociální tržní ekonomiky, od které se po definitivním systémovém vítězství tržního modelu ustoupilo
- Totalitní (kritizovatelné) praktiky vládců daných zemí. Zde rozdíl je v tom, že vůči totalitním praktikám reálného socialismu probíhala setrvalá informační válka, kdežto totalitní praktiky diktátorů v tržních zemích arabského světa byly buďto účelově přehlíženy, někdy dokonce celá desetiletí podporovány, potažmo střídavě podle momentální potřeby odsuzovány, přehlíženy a podporovány (Kaddáfí)
Vtírá se otázka, co asi může být motivem dominatní velmoci k aplikaci řízeného chaosu v zájmových oblastech? Zde bych viděl příčin hned několik:
- Vtažení partnerského konkurenta hlouběji do doposud odmítaného a vyhýbyvě akcepovaného šíření násilí eskalací napětí a nejistoty v těsné blízkosti hranic euroregionu (možné migrační vlny, výpadky jednoho z klíčových zdrojů surovin a následné skokové zdražení surovin znamená v konečném důsledku skokovou inflaci a prohloubení krize, hrozbu přelití násilí z okolního regionu, hrozbu vzrůstu nacionalismu, antimultikultiralismu až hnědnutí… uvnitř Evropy. Skrytým kalkulem hegemona zde může být oslabení a znejistění, podřízení a a v podstatě nevyhnutelného těsnějšího připoutání konkurenta neschopného silově řešit nazrůstající problém ve svém okolí…
- Převzetí kontroly nad surovinami – globální dlouhodobá strategie dominantní velmoci – tím prohloubení závislosti konkurentů, upřednostnění vlastních firem a vytěsnění všech konkurentů z klíčových oblastí (Evropy, vyjma evropského dvojčete Británie a jejich firem a především Číny a jejich petrofirem)
- Pacifikace a unifikace situace v zájmových zemích – proměna v závislá území, buďto instalováním plně závislých diktaur typu Saúdské Arábie s přítomností americké vojenské síly, anebo pseudedemokracií typu Irák se stálou přítomností americké vojenské síly
- Řízené přelití energie vlastních a evropských radikalizujících se mas do řešení nové potenciální fatální (surovinové, islámské) hrozby v okolí Evropy, kalkul čím dál od vlastních hranic, tím lépe
- Upozadění globálního procesu neoliberalizace, celkového decimování mas a plíživého zavádění vlády NWO
Otázkou je, jestli se tyto procesy nakonec hegemonovi opět nevymknou z ruky a namísto posílení své dominance neprohloubí svou agonii a nespustí nekontrolovaný proces v blízkosti Evropy a svého hlavního spojence v regionu – Izraele. Takovou situaci si raději ani nechci představovat.
Foto: zdroj
