O Putinově poselství Federálnímu shromáždění

Ve výronu nejrůznějších komentářů k poselství ruského prezidenta parlamentu a následné demisi vlády RF mi připadla jako nejvyváženější úvaha ekonoma Michaila Chazina, a proto se o ni s vámi dělím. Hlubší pochopení důsledků událostí si vyžádá solidnější rozbor, na který je však příliš brzy.

Role prezidentova poselství mi připadala mimořádně důležitá z prostého důvodu: Už jsem vysvětloval a znovu opakuji, že liberální parta v ruské společnosti vytýčením hlavního úkolu (nikoli bez inspirace ze zahraničí), a to kompromitovat maximálně ruskou politickou moc, přesněji patriotickou část ruské elity před společností, tedy splnění tohoto úkolu prakticky dosáhla. Je to dobře vidět z mých pokusů o objasnění komplikovaného systému vztahů uvnitř elity, které jasně ukazuje, že si lidé nechtějí připustit, že v elitě existují nějaké komplikace.

Jinými slovy, po penzijní reformě (jejím vyhlášení prezidentem – pozn. překl.) se veřejnost vnitřně rozhodla, že Putin a liberální parta jsou bratři a dvojčata, a s chutí se začalo chytat logiky, že jediným cílem této spojené party je totální zlodějna. Poznamenávám, že hlavním cílem liberální elity je totální zlodějna, protože nic jiného neumí. Tato zlodějna pokračuje i teď, jen v 90. letech privatizovali majetek a nyní státní funkce. Zároveň každý, kdo četl „Schody do nebe“*), to ví – fungování elitních skupin je velmi stabilní a nelze ho tak snadno vyměnit. To je dobře viditelné na příkladu Trumpa, který není schopen instalovat svoje lidi ani na pozice nejbližších pomocníků, a pokud se mu to podaří, tak jeho lidi docela rychle likvidují.

To ukazuje sílu státu jako mašinerie a souboru institucí, a musím poznamenat, že v ruském státě ve sféře ekonomiky a financí jsou všechny instituce kontrolovány liberální partou, což patřilo do onoho liberálního konsensu, ke kterému došlo v poslední dekádě 20. století, a Putin přišel už do tohoto systému. Jemu se podařilo v některých místech liberální partu odsunout, ale v ekonomické kontrole hospodářství se mu to nepodařilo možná i proto, že tato politika byla velmi silně dohodnuta se Západem.

V dnešním poselství Putin vytáhl jednu velmi zásadně důležitou věc: Z hlediska ruské ústavy jsou stanovy MMF jako závazek převzatý státem důležitější než kterýkoli ruský zákon. V ruské ústavě je zakotvena priorita mezinárodních smluv před vnitřní legislativou. Už jsem několikrát zdůraznil, že hlavním problémem ruské ekonomiky je to, že prakticky realizujeme ten ekonomický program, který nám diktuje MMF, jenž má dva principiálně důležité momenty:

• Prvním je zákaz omezení přeshraničního toku kapitálu – přitom vkládat západní kapitál do Ruska je velmi složité, protože americké a evropské banky dnes peníze do Ruska nepouštějí.
• A druhý moment: V Rusku nesmí být vnitřní investice, ale jen zahraniční. Výsledkem toho je mj. to, že podíl domácností na ruském HDP je jen kolem 50 %, když minimum by mělo být 60 – 70 %.

Víme, že se prezident nejednou snažil vštípit oné liberální partě některé požadavky, ty ale byly úspěšně ignorovány. Přitom upozorňuji, že s hlediska oběhu dokumentů a součinnosti státních institucí se neliberální hledisko nemohlo ani nesmělo na prezidentově stole legálně vyskytnout. Například Sergej Glazjev po řadu let ve funkci prezidentova poradce, ale bez fyzického přístupu k němu,  nemohl mu položit na stůl svoje zprávy. Předával je administraci, kde úspěšně mizely, protože tam sloužící zástupci liberální skupiny je nepropouštěli. Zdůrazňuji, že to byla věc součinnosti institucí a že Putin tyto zprávy nečetl… Tedy možná je i četl, ale protože nebyly součástí oficiálního oběhu dokumentů, nemohl na jejich základě vydat příkaz, a jestliže ho i vládě poslal, dostalo se mu záporné odpovědi.

Co tedy udělal prezident ve svém poselství: Především velmi ostře deklaroval nutnost posílit sociální součást státní politiky. Je pravda, že veřejnost zklamaná předchozí penzijní reformou z roku 2016 tvrdě řekla, že jsou to jen slova …bez výsledku, a pro společnost je téma uzavřeno. Takže, pokud výsledky nebudou, tak ta slova žádný pozitivní vliv na autoritu prezidenta rovněž mít nebudou. Vidíme, že většina kroků liberální vlády k pozitivním výsledkům nevede.

Putin prakticky nejenže trochu zamíchal systémem politického řízení, ale stanovil systém umožňující vytvoření skupin alternativních liberálnímu elitnímu seskupení – například ve státní dumě, která má nově právo jmenovat ministry a veřejně se zabývat různými otázkami. Poznamenávám, že duma i vláda často nacházely společnou řeč, například při schvalování rozpočtu, kdy poslanci dostávali svůj kousek při rozdělování rozpočtu, nicméně, s přihlédnutím k výsledku voleb roku 2021, kdy se do dumy podaří přivést neliberální skupiny, se mnohé může změnit. Z toho ale plyne, že během příštího půldruhého roku se situace měnit nebude. Nevylučuji ale, že do té doby bude možné provést změny v systému kontroly činnosti vlády.

Kromě toho se posiluje ústavní soud, rovněž ve věci tlaku na vládu. Ústavní soud není zcela v moci liberálů, protože, a to je nutno přiznat k dobru Putinovi z první části jeho prezidentství, jelcinovské figury, které v 90. letech ústavní soud kontrolovaly, z funkcí uvolnil.

Pokud se na celý obraz podíváme, tak vidíme následující: To, co bylo možné říci v oblasti posílení sociální politiky bez revoluce, bylo řečeno, ale s hlediska společnosti (protože nikdo nebyl potrestán) jsou to zase jen slova, která prezidentovi v očích veřejnosti neprospějí.

Pokud jde o zahraniční politiku, tak Putin jasně vysvětlil, že se oddělujeme od této liberální závislosti, protože přímo řekl, že je nutné odklidit z ústavy to, co tam zakotvuje prioritu cizí legislativy před vnitřní.

Pokud jde o systém řízení, tak Putin v maximální míře zavádí systém kontroly nad vládou a společenské struktury, které nejsou přímo kontrolovány liberální elitní skupinou. Navíc, pokud státní duma nebude spokojena s některými ministry, může prezident už zítra tyto ministry v souladu se změněným systémem řízení odvolat. Zda se to podaří nebo ne, těžko říci, protože při katastrofální situaci v našem hospodářství, při sedm let trvajícím nepřetržitém hospodářském poklesu a šesti letech poklesu životní úrovně obyvatelstva, musíme neprodleně tuto životní úroveň zvyšovat, a to okamžitě možné není. Jestliže úroveň spotřeby domácností dosahuje jen 50 % HDP a dát jim možnost více si vydělat nejde, protože politika finanční moci – centrální banky a ministerstva financí – spočívá v tom, že nepřipouštějí rubl jako investiční nástroj, je to politika MMF. Zahraniční investice nejsou, protože – sankce… a vnitřní investice být nesmějí. Bohužel to, o čem mluvil prezident, nebude fungovat, dokud nebudou vyměněni členové liberální party. Jistě, bylo pěkně řečeno, že nemají právo na trvalý pobyt v zahraničí nebo cizí státní občanství, ale mohu vás ujistit, že tito lidé jsou v natolik těsných vztazích se Západem, že i pokud nebudou s sebou mít nic, tak jakmile budou odvoláni, odjedou tam a vše dostanou neprodleně. Kromě toho tam jsou jejich děti, prapotomci, atd.

Na závěr mohu říci, že bez vážného potrestání a bez rozbití elitní liberální skupiny prezident řekl, co mohl, a teoreticky to poskytne nástroje k boji proti elitní liberální skupině, ale problém je v tom, že veřejnost nevěří, že to bude provedeno, a že se s touto skupinou lze vypořádat evoluční cestou. Za druhé nejsem přesvědčen, že máme dostatek času – dokonce ani do voleb v roce 2021, protože ekonomická situace občanů se rychle zhoršuje. Takže, obecně řečeno, zda bude to, co jsem nazýval obratem doleva, alespoň částečně uděláno, závisí na tom, jak tvrdá kádrová rozhodnutí prezident učiní. Neučiní-li je, pak společnost jeho poselství nepřijme.

*) Knihu jsem opakovaně přečetl a je velmi dobrým vhledem m.j. do struktury a fungování mocenské vertikály (Pozn. překl.)

Zdroj: www.khazin.ru

Překlad: st.hroch 200115