Od Havlovy blbé nálady k současné uondanosti

Nastupující režim korporátního fašismu se prosadil volebním vítězstvím politické divize jedné korporace a propadem klasických zlodějských stran. Tím se vítězně a zdárně ukončilo období, kterému Václav Havel říkal “blbá nálada” během pamětihodného projevu v Rudolfinu v roce 1997. Nechali jsme se oblbovat celkem 30 let, což znamená jednu celou generaci. Tím se vytvořil dlouhodobý a silný kapitál blbé nálady, který jsme s děsivým prospěchem využívali po celou generaci náladově provozující onu zcela blbou destrukci obecné věci. Zatím to tak nějak funguje i nadále. Neoliberální forma kapitalismu pořád libě a volebně voní těm, kteří si myslí, že je osud předurčil skočit z živnostenské třídy vybavené minimálním platem do skupiny vyvolených miliardářů z jednoho promile. Proč ne, každý živnostník si přece nosí v registrační pokladně Babišovu maršálskou korporátní a miliardářskou hůl.

Většina národa ovšem skočila z blbé nálady do zavilého volebního vzteku na ty partaje, kterým našinci slepě věřili celou generaci a které je vinou této slepé víry přivedly na buben. Takže se bavme o povolební uondanosti dané vzhledem k naší starší generaci úctyhodných hlupáků, která si nechala ukrást stát a všechna obecní aktiva k tomu. Jsme před důchodem a z blbé nálady už zbyl jen strach z toho, zda nám někdo nerozkrade i ty důchody, sociální zajištění a nemocenskou. A to je dobrým zvykem v neoliberálně založených státech jako USA a také v již vykradených státech jako je Řecko. Nás, 99 procent podvedených, vytvořilo s oním báječným jedním procentem zajímavý spolek. Moje slovácká babička nazývala místní uondance odborným termínem „chmula“.

Jedno procento už nemá co získat, protože volebním vítezstvím korporátního fašismu mu patří celý stát. Jistěže si může peníze vydělávat i klasickým investováním na kapitalistický způsob, ale to je pracné a dosti namáhavé. Mnohem jednodušší je zvedat ve Sněmovně poslanecké packy a rozdělovat si legálně to, co jsme si vytvořili všichni a co jsme skrze daně určili jako veřejný zájem, veřejný statek a veřejnou věc. Chmulínství této zlodějnami a lhaním obdařené kapitálové skupiny se projevuje tím, že zatím musí udržovat zdání demokracie. Je to dřina, protože volební výsledek nebyl totální. Menší partaje nechtějí do koalice s vítězným oligarchou. Jeho správa státu jako soukromé firmy jim zrušila klasické penězovody, které tyto partaje královsky živily na náš úkor. Krást se už bude jedině legálně, a to snižováním daní a přerozdělováním národního důchodu ve prospěch jednoho promile.

A jedno promile nemá rádo, když u jimi spravované obecní pokladny stojí dlouhá řada zájemců a když natahují ruce po něčem, na co nemají mocenský nárok. Jedno promile oligarchů tudíž pilně pracuje na kontrole politicky registrované státní poklady, až je z toho uondáno. Navíc musí ve Sněmovně kontrolovat, aby do státního balíku vytvořeného 99 procenty populace pro rozkoš této party nelezly nenechavé pracky bývalých partajníků zprava i zleva. Není možné připustit nekontrolované chamtivostní dělení státního od jednoho promile směrem na jedno procento, a pak ještě směrem dolů. Jak sami uznáte, je to trvalá dřina, která uondá i silné kapitány českého mafiánského, a nyní už i státního a fašistického kapitalismu. Pud sebezáchovy nutí první partu, aby práskla víkem kufru po nenechavých prackách těch, kdo jsou vedeni úplně stejným pudem sebezáchovy a pilně cpou své stranické a poměrně dlouhé packy do jednoprocentního kufru korporátních pirátů. O tom nyní je i sestavení vládnoucí koalice s vítězným Babišem.

A nyní k uondanosti nás, čili 99 % plebsu živořícího v tomto zajímavém rajském údolí pro vyvolené a plnícího onen pohádkový kufr, který nám kdysi patřil reálně, a podle zákona nám pořád patří nominálně. Většinu starších občanů našeho sešlého věku postupně dostává otrocká práce a její intenzita v zahraničních a domácích montovnách. Další skupinu úředníků posílá do chmulínství nesmyslná administrativa a rozporuplné zákony. Tyto zákony vymýšlejí skrze lobbisty pro jedno procento ti, kteří se jimi nikdy nehodlají řídit, a už vůbec je nehodlají provádět. Otroci v montovnách a v úřadech jsou vydíráni prekaritou, pohrůžkami vyhazovu, bojem proti terorismu, zápasem za budování šťastného kapitalismu, oblbováním v telce a skrze kulturní průmysl neoliberální pudové zábavy, která krmí tvory bez mozku a bez kritického úsudku. Žít jako zvíře pod diktátem pudu sebezáchovy transformuje 99 % občanstva do podoby chmulínů stejně efektivně, jako to provedlo s oním bájným jedním procentem uvedeným výše.

Systém dvojího chmulínství jednoho procenta a zbylých 99 % poskoků představuje iracionální zvířecí záležitost. Společná věc obojích obecních chmulínů zvaná „stát“ je řízena zvířecím pudem sebezáchovy. A žít pouze a jedině pod diktátem pudu sebezáchovy je pro člověka hrozná dřina, protože není zvíře a musí se do sobě vlastní zvířeckosti opravdu hodně nutit. Alespoň ze začátku, než v sobě zlomí základní formu humanity a kritického vztahu ke světu. Vezměme za příklad konzumní verzi neoliberálního kapitalismu pro obecný lid, kdy tento báječný tvor nové éry vybojoval na jiném důchodci v megakvelbu tu zaručeně poslední akci „dva v jednom“ za neuvěřitelných 50 % slevy. Uondaný vítěz jde domů a ví, že jej zítra čeká další boj za tu zaručeně poslední akci a za neuvěřitelných 50 % slevy. Ale i dnešní vítěz ví, že v tomto krysím boji o kus akčního žvance jednou nutně prohraje. Spousta pilnějších, akčnějších a bezohlednějších krys jej o kýžený korporátní akční trhák jistě připraví. A proto je smutné jedno procento korporátních fašistů a stejně tak i zástup oněch akčních 99 procent korporátních otroků. Kýžený Žvanec, Blahobyt a Nesmrtelnost chmulínského chrousta jsou prostě v nedohlednu. A dobýt toto Nedohledno je fakt dřina, která uondá.

V tomto státě není po nastolení éry korporátní uondanosti veselý a spokojený vůbec nikdo. Obecní chmulíni všeho druhu nejsou schopni být svobodní a tvořiví, což je podmínka spokojeného občanského života. Jistěže člověk může být spokojený i jinak, ale jako občan nikoliv. Jenže chmulíni ve skutečnosti občany nejsou, protože svou svobodu vyměnili za diktát animálního pudu sebezáchovy. A tento univerzální pud sebezáchovy se stal v korporátním fašismu jedinou a všemocnou res publica. A zvířecí společný zájem tlačí do krysího běhu za fatou morgánou nejen nás, ale i jedno procento neviditelných otrokářů. A zůstat ve věku korporátního fašismu pohodlně, věčně a bezbolestně naživu, to je fakt pořádná dřina. A navíc jako dělaná pro úplné pitomce, kteří myslí na zvířecí způsob, a nikoliv jako moudří smrtelníci.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!