Diskuze k článku


  • Aleš • 9. ledna 2020

    https://lesycr.cz/wp-content/uploads/2020/01/Strategie-rozvoje-stav-06-01-2020.pdf
    Schválně se koukněte na dva grafy výše a struktury těžeb v posledním desetiletí.
    Něco důležité na něm chybí. Na jednom grafu chybí rok 2019, což spatřuju jako zásadní pro další koncepci a v grafu tzv. nahodilé těžby, kde je vidět vývoj podle měsíců, chybí jarní, letní a podzimní měsíce (doba gradace kůrovce), což hluboce ovlivňuje vyznění celého grafu, který při takové prezentaci vypadá mnohem méně dramaticky, jakoby se situace už začínala uklidňovat, protože v grafu chybí ty největší hodnoty.
    Pravda je však taková, že se na nás řítí problémy systémového charakteru se vší parádou, že alfou a omegou problémů navíc není druh Ips typhographus. Ve svém textu věnovaném výročí 30 let od listopadu roku 89 jsem zmínil, že jedním z výsledků vývoje od roku 89 je právě situace v resortu zemědělství – problémů v lesnictví a stavu lesních ekosystémů. Důkladnější analýzu jsem přenechal jiným, zkušenějším. Musím přiznat, že v textu pana Metzla, který byl uveřejněn i v Lesnické práci (oborová tiskovina, v jejíž redakční radě sedí i několik takových, kterých se kritika může týkat i osobně), jsem našel mnoho toho, co bych pravděpodobně svými slovy použil také, kdybych si troufnul psát ministrovi a kdyby mě měla zájem publikovat Lesnická práce a nebo nebyl zájem některých dotčených lidí o ukončení mého pracovního poměru. Přiznání si pravdy, že hospodaření za posledních 30 let je na horší úrovni, než bylo za normalizace, vyvolává vášně a, ten kdo to tvrdí, může být objektem obrovské nenávisti…
    Ve strategii rozvoje LČR se objevují mnohá problematická ujednání, která na první pohled vypadají nevinně, již některá zmíním v dalším komentáři.

  • Aleš • 9. ledna 2020

    -Smrk bude nadále vysazován především v oblastech svého optima, mimo oblasti postižené jeho chřadnutím a dále jako pomocná nebo přípravná dřevina.
    -Obnova porostů náhradních dřevin a porostů mimo kalamitní oblasti se bude řídit konkrétními projekty, resp. Standardními postupy trvale udržitelného hospodaření v lesích.
    Smrk pokud bude používán i jako pomocná a přípravná dřevina, budou se kupit problémy. Nejsou již oblasti nepostižené chřadnutím, jen oblasti téměř bez smrku, pak oblasti bez dospělých smrků, pak oblasti s aktuálně největšími kalamitními holinami, pak oblasti s menšími kalamitními holinami a oblasti chřadnutí smrku, kde smrk jeví sice známky chřadnutí, ale vážená odborná obec a provoz to zatím nevzaly na vědomí. Nejsem proto, aby smrk vymizel jak z našich hospodářských lesů, tak i přírodně bližších ekosystémů. Ale dělat si v této situaci naděje, že se situace zvládne v rámci Standartních postupů trvale udržitelného hospodaření v lesích je fikce. Ani si dělat naděje, že se všechno spraví tím, že se do toho někde použije trochu přípravných dřevin. Už vůbec není reálné smrk v tomto měřítku nahradit exoty. Bylo by chybou úplně zakázat dnes cizí dřeviny, ale zároveň není řešení, aby se nějak výrazně měnila druhová struktura v jejich prospěch, především i proto, že by byla snaha tohle doprovázet nezměněnými způsoby, formami a tvary hospodaření, což by mohlo mít do budoucna ještě horší následky než dnešní situace. A o to jde hlavně.
    Řešením problémů totiž není ani přeměna smrkových monokultur na borové, dubové, bukové, jasanové stejnověké monokultury nebo jiné porosty, blížící se plantážnímu pěstování kukuřice či cukrové třtiny. Přípravné dřeviny a porostní směsi budou nezbytnou součástí hospodářské úpravy lesa.
    Kdy to vezme na vědomí odborná i ostatní veřejnost?

  • Aleš • 9. ledna 2020

    Hloupost „odborné veřejnosti“ spočívá i v dokazování, že podobná změna není možná, protože zpracovatelský průmysl není připraven a nechce jiné dřeviny.
    Proč. Protože teď se bude pěstovat les, který se bude těžit někdy za 100 let. Zpracovatelské kapacity budou mít dostatek času se nachystat.
    Druhý důvod je ten, že nikdo soudný nechce, aby se přestal úplně pěstovat smrk a nikdo nechce zakázat nebo omezit hospodaření všude.
    A tak by se dalo pokračovat.
    Koncepcí a strategií bylo napsáno již dost, některé zdařilejší, některé méně. Nicméně hlavní problém je v samotné realizaci. Nesmí to být jen potěmkiniáda, natírání lesa a lesnictví nazeleno. Jak říkám vítězství formy nad obsahem. Ani není řešením před problémem zavírat oči nebo s drzostí ještě osočovat někoho či něco, co rozhodně nemůže být z principu viníkem a ještě začít dané nějakým způsobem nálepkovat kvůli tomu, aby argumenty dotčených nebyly vyslyšeny a zanalyzovány.
    Standartní postupy a standartní dodržování lesního zákona nakonec vedly ve výsledku k dané situaci. Odkazování se na ně je sice standartní, ale zároveň nesmírně hloupé. Ze situace se nevylže ani vedení resortu ani vedení institucí.
    Docentu Petrovi Zahradníkovi z VÚLHM jsem v dubnu na konferenci v Průhonicích položil dotaz: „Je pořád na místě situaci v lesních ekosystémech nazývat kůrovcovou kalamitou?“ Nedočkal jsem se jasné odpovědi, ale odpověděl něco ve smyslu, že kůrovec je společný jmenovatel u více než poloviny odumřelých stromů. Jaký faktor však byl primární, jaký sekundární a jaký rozhodující, se již neodvážil hodnotit. Větších odborných kapacit moc není. Nový kolega, který k nám přišel ze státního provozu, přiznal skutečnou hromadnou strategii, kterou se momentálně někteří řídí. POKUS/OMYL.
    Restituenti mají jinou, lepší… Urvi a orvi.

  • Stan • 9. ledna 2020

    Můj osobní dojem jako častého návštěvníka lesa ve všech n. v. je, že za posledních cca 5 let byly české lesy vydrancovány neskutečným způsobem bez ohledu na to, jaká v nich byla dominantní dřevina. Nakolik se na tom podílel kůrovec, nakolik hamižnost restituentů a nakolik obyčejná zlodějina, nevím, ale je to hrůza horší než po kyselých emisích v 70. a 80. letech.

  • Aleš • 10. ledna 2020

    Stane. Tvůj dojem potvrdí i skutečnost, že kvůli narušení trhu se dřívím (malí vlastníci jsou nuceni jít s prodejem pod své výrobní náklady), a taky pokud někde nastala obří gradace kůrovce, zůstává mnoho nezpracovaného mrtvého dříví nastojato či na skládkách a zdánlivě paradoxně jinde se odváží dříví z rezervací a cenných přírodních lokalit bezdůvodně, protože už v době zpracování a odvozu dříví kůrovec vylétl a souše je inertní, nehrozí u ní žádné nebezpečí šíření kůrovce.
    Stejně tak je na hlavu, že v době, kdy na lesní správě je čistě kalamitní dříví v průběhu roku důvodem naplnění či dokonce překročením etátu (celoroční maximální možné výše těžby), se někde odhodlávají k úmyslným těžbám v jiných dřevinách. Nejhloupější je v dnešní situaci tzv. výchovný zásah v lese, kdy smrková mlazina, tyčkovina či tyčovina je pilou v době, kdy provoz nestíhá honbu za kůrovcem, ochuzena o veškeré další dřeviny krom smrku, včetně přípravných i včetně melioračních a zpevňujících. Tohle je skutečná povaha ekoterorismu, nikoliv to, co je jako ekoterorismus mylně nálepkováno. Z hlediska hospodářské úpravy lesa a provozních prostředků je to sice standartní hospodaření v rámci lesního zákona, nicméně nevýhodné, protože mladý smrkový les, který ve 20 – 40 letech předčasně odumře, je ekonomicky vysoce ztrátový, pro půdu i samotný ekosystém a následné ekosystémy absolutně nevhodný. Navíc hrozí rozvrat i dříve, kdy už může být ohrožena samotná existence lesního ekosystému, nemusí dojít ke zpomalenější opožděné druhotné sukcesi, ale k sukcesi primární, jejíž výsledek ve změněných podmínkách nemusí být les. Pan Metzl při možnosti prodloužení doby potřebné k zalesnění zapomíná na tohle riziko. Zajímavé je, že právě v Jeseníkách, kde pan Metzl působil, se to v minulosti na mnohých místech stalo.

  • Aleš • 10. ledna 2020

    Na Karlovicích to pravda není tak častý jev jako na ostatních jesenických správách.
    Abych se nebavil imaginárně, tak tyto místně plošně rozsáhlá stanoviště jsou často bývalé erozní rýhy či sesuvy dodnes nezalesněné, často místa sutí, které nemusí být glaciálního původu, ale právě mohou být z nedávné minulosti v místech, kde došlo k obnažení minerální půdy či horninového podloží. Jsou místa, kde např. od 80. let dodnes nedošlo k zalesnění.

  • Martin (už bez taky m) • 11. ledna 2020

    Rok 2019 byl nejteplejším rokem v Evropě
    http://casopisargument.cz/2020/01/11/rok-2019-byl-nejteplejsim-rokem-v-evrope/
    To vede k nárůstu významu stínění povrchů FUNKČNÍ vegetací, roste význam krajiny SCHOPNÉ ZADRŽOVAT VODU.
    Současné tzv. hospodářské lesy v ČR vesměs NEJSOU FUNKČNÍ.
    Roste význam odparu vody v krajině, bez lesů a pruhů mezí hrozí velké ztráty, přímé působení tepla na povrchy a hmoty (mj. půdu) podporující jejich další funkční degradaci.
    V současnosti brouk a václavka jen doráží nefunkční a destabilizované, neživotaschopné porosty s velkou převahou stanovištně nepůvodního smrku. Smrk ztepilý se dostal zcela mimo své ekologické optimum, jeho vesměs ryze uměle založené porosty se dostávají do totálního kolapsu, v polohách kolem 600mnm hrozí kolaps lesů jako vegetační formace vůbec.
    Velká daň za neuposlechnutí varování podávaných před víc jak 20 lety hrozí skutečně rozpadem lesů na velkých plochách a místy i regionálně skutečně nastartováním primární sukcese.
    Buďme rádi za každou osiku, lísku, olši, břízu či jeřabinu v lesích. Porosty bez nich ve skutečnosti nejsou lesy, ale pouhé porosty (skupiny) stromů s nejistou budoucností.
    Rozpad smrk. porostů na velkých plochách bude dle mých zjištění z terénu v r. 2020 a v dalším nejrazantnější, bude se zrychlovat a čas k záchraně a skutečné obnově lesů nám nesmí „protéci mezi prsty“ jako se mnohde v posledních 20 letech stalo. Naději ve mně budí naopak ty porosty, kde zejm. díky tzv. podrostnímu hospodaření nedošlo k vytvoření holin. Odrůstají dobře i v těchto ztížených podmínkách, ovšem často je devastuje nadále přemnožená zvěř.
    Chcete-li pomoci lesům sami pak na okrajích porostů a palouků rozhazujte semínka bříz a osik, lísek, jeřabiny, nažky javorů, „oříšky“ lip.
    Malé jedličky překrývejte chvojím a větévkami.