P. C. Roberts: Podařilo se nám ukuchtit vichřici?

Ve Spojených státech a vlastně i v celém západním světě je dnes rozšířena jak nedůvěra veřejnosti k veřejným úřadům, tak nedůvěra lidí jeden k druhému. Veřejné úřady, které nemají rády „spiklenecké teorie“ pak dělají vše pro to, aby je generovaly.

Nedůvěru veřejnosti k veřejným úřadům lze pozorovat na nonšalantní reakci těchto úřadů na koronavirus. Jejich odmítání zastavit leteckou dopravu z koronavirem infikovaných zemí tak „přepravilo“ virus do západního světa, kde se teď vesele šíří.

Mnoho virologů a dalších expertů tuto nečinnost, ohrožující zdraví lidí, kritizovalo. Nedávno jsem zveřejnil některá prohlášení expertů, směrovaná ke zdravotnickým organizacím. Například z Belgie a Německa. Odmítání veřejných činitelů přistoupit k obraně před infekcí vychází částečně i z ideologických pozic. V Evropě je to závazek EU k jednotné Evropě s otevřenými hranicemi, takže uzavření hranic se považuje za cosi, co by bylo s touto ideologií v rozporu. No a věci jinde na Západě jdou až tak daleko, že kanadský premiér např. prohlásil, že by bylo „rasistické“ chránit Kanaďany tím, že by se zastavily lety z Iránu.

Lidé samozřejmě tuto nečinnost vnímají, nevěří chabým argumentům, kterými jsou krmeni a zásobují se potravinami, které se dají skladovat a které pak z regálů pomalu mizí. Nu a jelikož nečinnost veřejných úřadů je pro ně nepochopitelná, vysvětlují si ji všelijak. Např. tak, že Centrum pro kontrolu chorob a Národní ústav pro zdraví de facto chtějí, aby se virus rozšířil, protože s jeho rozšířením se zvýší též jejich rozpočty. No a farmaceutické společnosti, tzv. Big Pharma, touží po tomtéž, protože jim tak kyne profit z povinného očkování občanů. Vlády zas prý mají virus rády, protože ten jim umožní vyhlásit stanné právo a zrušit občanské svobody, nu a elity využijí koronaviru ke snížení miliard světové populace. Vlády kromě shora už zmíněného vítají virus též proto, že jim s ním ubudou výdaje na zdravotní péči pro přestárlé. Další vysvětlení nečinnosti úřadů si už každý doplní sám.

Jedním z důsledků nevíry lidí ve veřejné úřady je pak jejich neochota s těmito úřady spolupracovat, čehož pak úřady využívají k ospravedlnění svých donucovacích praktik. S tím samozřejmě, že s hrozbami je přece třeba se nějak vyrovnat. Vzpomeňme na znásilnění ústavních práv režimem Bushe ml. a následně i Obamovým režimem zdůvodněného 11. zářím 2001 a z něho vyplývající tzv. teroristickou hrozbou.

Další nedůvěru mezi veřejností a úřady a stejně tak i mezi jednotlivými lidmi vyprovokovala desetiletí feministických útoků na muže i útoků na bělochy coby „rasisty“, které byly vpraveny i do výchovného systému škol. Přinesly možná jisté pokročení feministickému hnutí i rasovým menšinám, ale společnost jako celek atomizovaly. Kde kdysi vládl společný zájem, a to i bez ohledu na sociální nerovnost lidí, nalezneme dnes absenci společného zájmu.

Na„sexistické“ a „rasové“ útoky“ se častěji poukazuje, než aby jimi společnost trpěla, a oba tyto druhy se často dostávají až do sfér absurdity.

G. Durocher upozorňuje též na to, že americká komunita už není tak americká, jak bývala. Byla rozložena přicházejícími vlnami imigrantů ctícími nejrozličnější hodnoty a přicházejících z nejrůznějších zemí. A mnoho příslušníků levice dnes navíc na ideu národní solidarity mnoho nedá.

A nyní do tohoto rozkládajícího se západního světa přichází pandemie, jejíž konce nelze dohlédnout. Máme vedení, které by dokázalo překonat dlouhodobé minulé chyby a dokázalo dát lidi zase dohromady?

S demokraty, kteří se snaží ukovat koronavirus na zbraň proti Trumpovi, se to zdá málo pravděpodobné.

Zdroj: Paul Craig Roberts

Vybral a přeložil Lubomír Man

.

Komentujte

Chcete-li přidat komentář, přihlaste se viz Přihlášení.
  Odebírat  
Upozornit na