P. C. Roberts: Svět jedné supervelmoci skončil

V jednom z předešlých článků jsem napsal, že projev prezidenta Putina na Valném shromáždění OSN 28. září změnil rovnováhu sil ve Světě. Předtím zastrašoval tento svět washingtonský tyran. Odpor proti němu měl vždy za následek trest. Na Střední východ a Afriku se uvalovaly hospodářské sankce, obracející dříve prosperující státy v mizérii. Ve Francii a dalších vazalských státech vedl pouhý nesouhlas s politikou, jíž Washington uplatňoval vůči jiným zemím, k mnohamiliardovým konfiskacím bankovního jmění.

Všechny země se tváří v tvář arogantní a jediné supervelmoci cítily bezmocné, zvlášť když tato supervelmoc – čas od času – odpovídala na porušování subordinace šťavnatými hrozbami. Jako např. tou, adresovanou Pakistánu náměstkem ministra zahraničí Richardem Armitragem: „Zbombardujeme vás zpátky do doby kamenné.“

Prezident Putin udělal tomu všemu konec. V přítomnosti zbytnělé arogance hegemona se postavil před Svět a vzal na sebe riziko, jakého se nikdo předtím neodvážil. Odsoudil washingtonské hrozby suverenitě, a tedy i svobodě národů i zemí, a prohlásil, že Rusko už takovýto stav věcí ve světě nemůže dále snášet.

Dva dny poté vstoupilo Rusko do probíhající války v Sýrii a začalo likvidovat Washingtonem financovaný a vyzbrojovaný Islamský stát. Řízené střely, odpálené z Kaspického moře, zasáhly vybrané cíle Islamského státu s milimetrovou přesností, a daly tak americkým vazalům z Evropské unie na vědomí, že dovolí-li Washingtonu uvrhnout Evropu do konfliktu s Ruskem, americký obranný raketový systém ABM je v žádném případě neochrání.

Washington odpověděl na ruskou akci jako vždy lží. Ty ruské řízené střely prý zasáhliy Irán. A celý svět se té lži zasmál.

Putinovu deklaraci multipolarity podpořil i prezident Číny, když prohlásil, že na vytváření budoucnosti se musejí podílet všechny země, a ne tedy jen následovat zemi jedinou.

Jediná vedoucí mocnost přestala 28. září existovat.

Jde o změnu nesmírného významu. Ovlivní totiž chování všech vlád. A dokonce i ty nejzbabělejší státy, jejichž vůdci byli koupeni a jsou za zradu dobře placeni, se pohnou k uplatňování nezávislejší zahraniční politiky.

Nebezpečí ze strany pomatených amerických neokonzervativců tím ovšem nepominulo. Znám mnohé z nich. Propadli šílené ideologii. Nehumánní zvrácenost řídila zahraniční politiku každé z amerických vlád – a to od druhého Clintonova prezidentského období. Ti lidé jsou nebezpečím pro všechem pozemský život. Jsou schopni i ochotni zorganizovat útok pod falešnou vlajkou, která vžene USA a Rusko do války.

Jsou stejně tak schopni zosnovat Putinovo zavraždění. Šílený senátor John McCain, kterého idiotští Arizoňané opakovaně vracejí ve volbách do senátu, veřejně volal po Putinově smrti. A není sám. H. E. Myrer, bývalý důstojník CIA, vyzval k Putinově odstanění „kulkou, která se mu zavrtá do týlu lebky“.

Věřím tomu, že neokonzervativci se ve spolupráci se svými čečenskými přáteli k zavraždění Putina vážně připravují. Na rozdíl od Obamy se Putin často objevuje na otevřených setkáních s občany. Míň by v tomto případně mohlo být víc.

Zdroj: Paul Craig Roberts

Vybral a přeložil Lubomír Man