Po očištění od inflace mají Češi v peněžence o dva tisíce víc než před 25 lety

V roce 1990 si Češi přišli v průměru na zhruba 3300 korun, loni už se ale výdělky vyšplhaly na více než 26 tisíc. Na první pohled obrovský skok. V ekonomice ale nic nefunguje samostatně a při porovnání mezd tak musí do hry vstoupit inflace. Pokud o ní tedy výdělky očistíme, tak jsme si za 25 let od revoluce polepšili o něco málo přes dva tisíce.

Vůbec nejvyšší inflace v polistopadové éře nastala už v roce 1991, tehdy vzrostla o 56,6 procenta. Příčinou byly reformy související s přechodem na tržní ekonomiku. Liberalizovaly se ceny a zahraniční obchod, nastala devalvace měny a zavedena byla například i směnitelnost koruny. Svou roli zřejmě sehrálo i zrušení takzvané záporné daně, v důsledku čehož výrazně stouply ceny výrobků.

V roce 1991 tak sice průměrná nominální mzda vzrostla o přibližně 500 korun, ve skutečnosti ale po očištění od vysoké inflace byla o osm stokorun nižší než v roce 1990. Při pohledu na vývoj mezd očištěných od inflace je navíc vidět, že se výdělky dostaly na hodnotu z roku 1990 až po pěti letech.

Další období, kdy si Češi vydělali méně, i když byla jejich nominální výplata vyšší, byl rok 1998. Recesi v roce 1997 tehdy totiž vystřídalo období nízkého ekonomického růstu a inflace se dostala přes 10 procent.

V době, kdy se dostala finanční krize na své nejhlubší dno, tedy v roce 2009, reálná mzda v Česku paradoxně rostla.

Období 2012 a 2013 je pak jediné za posledních 25 let, kdy klesly jednak mzdy očištěné o inflaci, ale i výdělky nominální – to znamená jediné období, kdy si průměrný Čech oproti předchozímu roku pohoršil i na výplatní pásce.

Od roku 2014 začala česká ekonomika opět stoupat. Mzdy ale zůstaly trochu pozadu, protože firmy potřebovaly nejprve zalepit poměrně hluboké díry po recesi. Mzdy nyní sice v nominálních hodnotách nerostou tak výrazně, ale díky nízké inflaci zrychlují reálné výdělky. A podle analytiků by měly jak nominální, tak reálné mzdy slušně růst i v letošním roce.

Zdroj: Esondy

Stanův komentář: Tentokrát článek z partnerského odborářského webu dávám spíše jako odstrašující příklad povrchní novinářské práce, který bych čekal spíše v nějakých bulvárních novinách. Průměrná mzda, se kterou se zde zřejmě pracuje, vypovídá jen málo o tom, jak se vyvíjely reálné mzdy většiny zaměstnanců po roce 1989. Bez údajů o vývoji produktivity práce si navíc nelze udělat obrázek o tom, zda se jednalo o zdravý vývoj.  Aby článek měl alespoň minimální vypovídací hodnotu, musel by například obsahovat i tyto údaje:

• jak se změnily mzdy (průměr, medián, variabilita) v jednotlivých segmentech a profesích;
• jak se vyvíjelo zdanění a SZP, formálně správně by se měly porovnávat nikoli hrubé, ale čisté mzdy, což se v českých médiích (věřím, že z technických důvodů) nedělá;
• upozornění, že přesné stanovení inflace je velmi obtížné a používané odhady růstu cenové hladiny jsou tak nepřesné, že za 25 let mohou rozdíly mezi odhady a skutečností dosáhnout i bez vědomé manipulace výše několika desítek procent;
• alespoň zmínku o tom, že mzda není jediným zdrojem příjmů zaměstnanců a že došlo k velkým změnám ve struktuře a výši vyplácených firemních benefitů a státních sociálních dávek.

Kdyby se v roce 1989 někdo pokusil obhajovat úspěchy reálného socialismu tím, že by tvrdil, že se reálné mzdy oproti roku 1964 zvýšily o cca 7 % (předpokládám, že ty zmiňované dva tisíce jsou v dnešních korunách), vysmáli bychom se mu. Dnes je to běžná metoda zastánců nových pořádků. Proto mě mrzí, že ČMKOS, známá svými excelentními makroekonomickými analýzami, není v rámci své kampaně proti nízkým mzdám schopná vyprodukovat obsažnější a přesnější analýzu změn životní úrovně zaměstnanců za posledních 25 let.

Aktualizace: ČMKOS analýzy sice vyprodukovala, ale jako zdroj článků v Esondách je, jak se zdá, nepoužívá.