Podivuhodná existence mediálních lží o svobodě

Když jsem v říjnu otevřel televizi, uviděl jsem upoutávku: „Třicet let svobody!“. Když jsem v listopadu zapnul rozhlas, tak tam bylo totéž: „Třicet let svobody!“ Připojím se dnes na internet a opět je to stejné. Možná, že kdyby žil spisovatel Vladislav Vančura, o dnešní době by napsal: „Způsob podzimu české propagandy se zdá být poněkud nešťastným.“ Nešťastným proto, že už přísloví praví, že všeho moc škodí a když je něčeho moc, tak je toho příliš.

Kdysi mi řekl můj celkem už dospělý syn: „Je dobře, že je tu svoboda!“ Protože mám své zkušenosti, tak s určitými rozpaky jsem namítl: „Uvědomuješ si chlapče, že k tomu, abys měl svobodu v čemkoliv, buď ji musíš nejprve od někoho dostat, anebo něčím za ni zaplatit?“ No, byla tehdy škoda, že povinnosti nám oběma zabránily v další debatě a řeč tím pádem skončila a tak dodnes netuším, jak by asi probíhala, kdyby času bylo víc. Přesto však mám trochu obavu, že by tehdy bylo nejen málo času, ale možná i vůle v úvahách pokračovat.

Takže, je tu stále pro nás oba otázka: Co to je, ta svoboda člověka, tvora od přírody sociálního? Je to snad stav společnosti, kdy si mohou všichni dělat, co je napadne? Anebo je to režim, v němž pravidla soužití s názvem ZÁKONY všem stejně(!) vymezují nejen svobodu, ale i hranice morálky, za nimiž je pak už jen území práva trestního – toho práva pro kriminálníky?

Tak vida, co nám realita světa ukázala! Skutečnost, že svoboda bezbřehá, ve všem úplná vždy a pro každého – vlastně neexistuje! No jo, ale vysvětluj to – jak těm mladým nezkušeným, tak i starým naivkům, kteří o životě přemýšlí jenom povrchně a občas. Že by proto, že jim postačí, že právě takhle to přece říkali nějací titulovaní „experti“ včera v televizi? Aha! … Ach ti novináři a ta jejich mééédia, že?

Proč tedy ti pisálkové z „mejnstrýmu“ po celé dny melou jen o svobodě, když přece úplně všichni polovičními idioty asi nebudou, aby jim myšlenkově nedošlo, že svoboda pro všechny, ve všem a za všech okolností – vůbec možná není? Že by to bylo proto, že se o tom tak příjemně žvaní a zároveň se to dobře poslouchá? Anebo proto, aby mediální politruci nám dementům naznačili, že když svoboda je tu dnes, tak že konečně musí být logické a jasné, že svoboda tu před třiceti roky přece vůbec v ničem nebyla?

No dobrá, však já vím, že nekonečně o minulosti memorovat jen slovíčkem TOTALITA, že to se lidem přejedlo a tak se jim to musí zopakovat zase jinou slovní formou, aby už konečně pochopili, že ráj na zemi je tu až teprve teď. Jenže kdo ví, jestli televizní diváci, čtenáři novin a rozhlasoví posluchači … jednak právě tohle informačně přijmou a pokud ano, tak zda také tomu bez výhrady uvěří?

No já tedy ne, jestliže vím, že tu máme stovky vymyšlených zákonů a vyhlášek vlastních i těch evropských. Norem s tisíci závazných paragrafů příkazů a zákazů. A neuvěřím také proto, že velmi dobře vím, že pro svobodu bez přívlastků by pak do všech Ústav států a národů Planety musil stačit paragraf pouze jediný. Ten, jímž by parlamenty zemí světa všem lidem uzákonily pouze povinnost MÍT SVOBODU! Takže, kdo mi odpoví? Je tedy ta absolutní svoboda absolutním pojmem víry pro normální lidi, anebo jen nesmyslem pro „politické debily“, jak je nazývá Valerij Pjakin?

No dobrá, ale tak už uvažujme aspoň chvíli jen převážně vážně: Jak je to tedy SKUTEČNĚ s tou svobodou? Máme ji, anebo nemáme? Inu zdá se, že máme, ale jenom takovou, kterou jsme schopni si tržně a podnikatelsky zakoupit. Uzavřít např. takový byznys, abychom byli zdravější nebo otitulovanější a proto i vzdělanější. Abychom byli bohatší a váženější a milovanější těmi nám podobnými. Zkrátka úspěšnější. Abychom se společensky posunuli výš, nad paragrafy příkazů a zákazů pro ty, kteří si ještě nemohou dovolit mít na všechny dosud existující příkazy a zákazy tiché výjimky, které přece prý vždy potvrzují pravidla.

Shrnuto: Máme tedy svobodu a právo cokoliv podnikat a cokoliv si tržně koupit a cokoliv i vlastnit. Tu svobodu a právo ovšem ale jen tehdy máme, pokud na to máme. Také, pokud nám to nezakážou ti, kteří si již koupili nějakou vyšší svobodu a silnější právo. Například právo – nám to naše podnikání, kupování a vlastnictví nejen umožnit, ale v případě když tak uznají, nám ho i zakázat. Inu zkrátka, nedivme se, vážení. To je tržní demokracie.

Přejít do diskuze k článku 12 komentářů