Přemysl Janýr: Aby se tu dalo žít

Recenze knihy občanského aktivisty

„Nás ne, my jsme ho nevolili,“ křičela zoufale pološílená Gerda vzhůru k nebesům. A jakoby ji tam nahoře vyslechli, její dům zasažen nebyl. Uhořela i s dětmi teprve v ohnivé bouři, kterou bomby rozpoutaly.

Přemysl Janýr (nar. 1949) studoval publicistiku a sociální vědy v Praze. Ze studia byl vyloučen v roce 1975, v roce 1977 podepsal Chartu 77 a v roce 1978 spoluzaložil Výbor na ochranu nespravedlivě stíhaných. V roce 1978 odjel s rodinou na dvouletý studijní pobyt do Vídně, následujícího roku my bylo odňato československé státní občanství. V Rakousku pracoval převážně v oblasti IT. V současnosti se věnuje několika občanským iniciativám (Forum pro česko-rakouský dialog, Národy Podyjí).

Kniha je sestavena z článků autora, které vyšly převážně v Britských listech, kam až do prosince 2014 posílal své články. Poté, co mu Jan Čulík začal manipulovat a cenzurovat jeho příspěvky k Ukrajině, přestal mu další posílat a začal se rozhlížet po náhradě. Nyní publikuje v Nové republice, na e-republice, Outsidermedia, odkud jeho texty, často i bez vědomí autora, přebírají další více či méně nezávislé weby. O kvalitním zpracování svědčí, že na Janýrovy často i velmi provokativní myšlenky zpravidla převládají pozitivní reakce.

V první části najdeme jeho eseje, věnované převážně kritické reflexi současného stavu české společnosti. Autor vidí její příčiny ve způsobu, jakým vznikl náš stát a jakým se mění režimy. Elity se zpravidla opřou o vnější moc a ukážou na vnitřního nepřítele, který brání „zářivým zítřkům“. Následuje zpravidla revoluční přepisování zákonů a dějin, přesuny majetku maskované jako „spravedlivá odplata“ či „náprava minulých křivd“ a represe vůči „vnitřnímu nepříteli“. Výsledkem je nová totalita a společenský úpadek. Tato „kontinuita diskontinuit“ je hlavní překážka tomu, „aby se tu dalo žít“.

Následuje část Ukrajina, v níž autorův popis situace nevychází z tiskových prohlášení ukrajinského ministerstva vnitra a zaplacených PR kampaní, ale z přesného hledání motivace jednotlivých válčících stran. Stačí si jen představit, co by se dělo, kdyby se Rusko pokusilo dostat na svoji stranu Mexiko, jak to autor udělal ve stejnojmenné kapitole.

V dalších dvou částech, Polemikách a Glosách, autor reaguje na aktuální události, od íránské hrozby v podání Karla Schwarzenberga, přes Smetanova tykadla až po církevní restituce. Vždy se jedná o neotřelý, humanismem autora podložený pohled.

S Přemyslem Janýrem je možno v některých věcech nesouhlasit, ale je jen velmi těžké se na něj zlobit, a to i tehdy, kdy se nám jeho soudy naší národní povahy a historie zdají až příliš přísné, sebemrskačské a paušální.

Knihu si můžete koupit u vydavatele nebo např. zde

JANÝR, Přemysl. 2014. Aby se tu dalo žít: 1. díl. 1. Středokluky: Zdeněk Susa. ISBN 978-80-86057-98-9.

2
Komentujte

Chcete-li přidat komentář, přihlaste se viz Přihlášení.
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Autoři komentářů
bbbAleš Autoři posledních komentářů
  Odebírat  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Aleš
Člen
Aleš

Pokud nepůjde USA diplomatickou cestou, Rusko se třeba pokusí získat na svoji stranu Mexiko a Kanadu… od bombardování Jugoslávie to k tomu spěje, jak říkají rodilí Rusové, tenkrát byl překročen Rubikon v mezinárodním právu…

bbb
Host
bbb

„V koncentračním táboře Osvětim došlo 16. května 1944 k něčemu naprosto mimořádnému – proti příslušníkům SS se vzbouřili Romové věznění v tzv. Cikánském táboře. Ta událost je v Česku stále téměř neznámá, přestože se k ní váže celosvětově stále populárnější Den romského odboje. Co se v Osvětimi 16. května stalo? Server Romea.cz přináší dosud nepublikovanou studii historika Michala Schustera, která osvětimské romské povstání popisuje:“
http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/opomijene-dejiny-povstani-romu-v-osvetimi-1944-16-kveten-jako-den-romskeho-odboje