Přízvuk a jiné odlišnosti

Traduje se, že když se ptali Leoše Janáčka, který jako správný příslušník svého kraje „mluvil kratce“, jestli je JanÁček nebo JanAček, odpověděl: Jmenuju se Janaček s dluhym a.

Už léta vlastním dvě CD, jejichž občasný poslech mě blaží. Jedno s názvem Café de Paris a druhé – Café de Paris Plus. A tak si, bez znalosti libozvučné francouzštiny, pouštím Maurice Chevaliéra, Edith Piaf, Jeana Sablona, Jeana Gabina, Bourvila nebo třeba Juliette Greco, abych jmenoval aspoň některé.

Ale protože jsem odjakživa – nevím proč – spíše zatížen na mluvené slovo, než na slovo zpívané, největší obdiv u mne sklízí Fernandel s recitací básně „L´Accent“.

Francouzštinou (snad kromě Je t’aime … :-) ) jsem zůstal zcela nepolíben, a ani v mém okolí se nevyskytuje nikdo, kdo by tento jazyk dost dobře ovládal, i musel jsem se léta spokojit s tím, že Fernandel tam prostě básní o přízvuku.

Líné prsty na klávesnici – holé neštěstí, přemítal jsem za usilovného ťukání na adresu MaB. Byla ve mně malá dušička, zdali vůbec zareaguje. A když zareaguje, jestli mi třeba nevynadá. A taky že jo! Vynadala mi hned v prvních řádcích – napsala doslova – avec plaisir – což jsem s jistotou identifikoval jako rozdílné od Ave Caesar, nejspíše něco jako – ó ne, s vámi nehraju – je tam sir a plai, což bude ve fránině jistě totéž, co v angličtině play – jenže nakonec jí to nedalo, a tak s potěšením zveřejňuji její úmyslně doslovný překlad básně Miguela Zamacoïse. Jen tak, pro potěchu ucha a povznesení ducha. Pro všechny, kteří si chtějí pochutnat na záchytných bodech jako např. Bretaň, bagažžž – zavazadlo, voajažžž – cesta aj. A napadá mě přitom: Je štěstí, když si lidé rozumějí, přes svůj přízvuk a jiné odlišnosti…

L’accent z La Fleur Merveilleuse

De l’accent ! De l’accent ! Mais après tout, en ai-je?
Akcent! Přízvuk! Ostatně, mám ho?
Pourquoi cette faveur? Pourquoi ce privilège?
Proč ta přízeň? Proč to privilegium?
Et si je vous disais à mon tour, gens du Nord,
A co kdybych já také říkal vám, lidé ze Severu,
Que c’est vous qui, pour nous, semblez l’avoir très fort;
Že jste to vy, kdo, jak se zdá nám, ho máte velmi silný;
Que nous disions de vous du Rhône à la Gironde:
Že my říkáme o vás od Rhony po Girondu:
Ces gens-là n’ont pas le parler de tout le monde
Ti lidé tam nemají mluvu jako ostatní lidi
Et que tout dépendant de la façon de voir,
A že vše záleži na tom, jakým způsobem se vidí
Ne pas avoir d’accent, pour nous, c’est en avoir.
Nemít přízvuk pro nás znamená, že ho máme.
Et bien non, je blasphème, et je suis las de feindre
Tak to tedy ne, rouhám se, a už nemám chuť se přetvařovat
Ceux qui n’ont pas d’accent, je ne peux que les plaindre.
Ty, kteři přizvuk nemají, mohu jen politovat.
Emporter avec soi son accent familier
Odnést si s sebou svůj domácký přízvuk
C’est emporter un peu sa terre à ses souliers,
Je odnést si trochu své hroudy na střevících.
Emporter son accent d’Auvergne ou de Bretagne
Odnést si svůj akcent z Auvergne i z Bretagne
C’est emporter un peu sa lande ou sa montagne.
To je odnést si trochu svého mlází nebo hory známé.
Lorsque loin de chez soi, le coeur gros on s’enfuit,
Když daleko od domova s těžkým srdcem utíkáme.
L’accent, c’est un peu le pays qui vous suit,
Akcent, to je trochu země, která nás doprovází.
C’est un peu cet accent, invisible bagage,
Je to trochu ten akcent, neviditelné zavazadlo,
Le parler de chez soi qu’on emporte en voyage.
Mluva od nás, kterou si bereme na cestu.
C’est, pour le malheureux à l’exil obligé,
Je to pro nešťastníka k exilu nuceného
Le patois qui déteint sur les mots étrangers.
Dialekt, který pustí barvu na slova cizí.
Avoir l’accent enfin, c’est chaque fois qu’on cause
A konečně mít akcent, to je při každém povídání
Parler de son pays, en parlant d’autre chose
Mluvit o své zemi, i když se o něčem jiném mluví
Non! Je ne rougis pas de mon bel accent
Ne! Nečervenám se za svůj krásný akcent
Je veux qu’il soit sonore et clair, retentissant.
Chci, aby byl zvučný a jasný, halasný.
Et m’en aller tout droit, l’humeur toujours pareille
A odejít přímo, nálada stále stejná
Emportant mon accent sur le coin de l’oreille.
Odnášeje si svůj akcent v koutku ucha.
Mon accent, il faudrait l’écouter à genoux,
Můj akcent by se měl poslouchat na kolenou,
Il vous fait emporter la Provence avec vous
Nechá vám odnést si Provence s sebou
Et fait chanter sa voix dans tous nos bavardages
A rozezpívá svůj hlas ve všem našem klábosení
Comme chante la mer au fond des coquillages.
Jako na dně mušlí zní moře pění.
Écoutez! En parlant je plante le décor
Poslouchejte! Když mluvím, scenérii stavím
Du torride midi, dans les brumes du Nord
Z žhouciho jihu, v mlhách Severu
Il évoque à la fois le feuillage bleu, gris
Oživuje zároveň listoví modré, šedé
De nos chers oliviers aux vieux troncs rabougris
Našich drahých olivovníků, se starými scvrklými kmeny
Et le petit village à la treille splendide,
A vesničku s nádherným loubím révy
Éclabousse de bleu la blancheur des Bastides.
Poskvrní blankytem bělost Bastid
Cet accent-là, Mistral, cigales et tambourins
Tento akcent, Mistral, cikády a tamburíny
A toutes mes chansons donne un même refrain
Všem mým písním dává stejný refrén
Et quand vous l’entendez chanter dans mes paroles,
A když ho slyšíte zpívat v mé řeči
Tous les mots que je dis, dansent la farandole
Všechna slova, která říkám, farandolu tančí.

***

Přídavek z diskuse – variace LS:

Akcent, přízvuk, no a co, že ho mám?
Jistě, že ho mám, krk na to dám, že jím svůj hlas spoutávám.
„Ó jaké mínus“, ti, co po svém kuňkají, si říkají potají.
A přesto jej za dar mám, a naopak si na něm zakládám.
Taky vám nevyčítám vaše „hele, viď“ a „di až k voknu“,
klidně si i na Moravě Jižní po ostravsky kvoknu.
S přízvukem svým hlaholím i v Brně jako tygr:
ty zje synku chachar, a ni sígr!
Akcent, přízvuk se doširoka line rád,
nemáš-li jej, zasloužíš politovat –
– když bublají ti v řeči ony spodní proudy,
neseš si sebou kus své rodné hroudy.
V přízvuku si oblékáš svého mládí úbory
z Opavy, Hukvald nebo Lysé hory.
Na všech cestách po blízkém vesmíru
doprovází tě dialekt na míru.
Ať domlouváš se jakou chceš řečí,
ať napřahuješ se na Roland Garros smečí,
ať tvá kolena v písku Copacabany klečí,
kde´s prožil mládí, akcent tě ubezpečí…

Převzato z ostrova Janiky