Proč by měl být Bůh?

Před asi padesáti lety probíhala filosofická diskuse na téma: Je Bůh skutečně mrtev? Poměrně nedávno tu zase byla polemika nad Huntingtonovým dílem Střet civilizací (rozuměj náboženství).

Na světě je řada náboženství. Pokud naše křesťanské učí, že Bůh je jen jeden, tak se ostatní náboženství buď mýlí, nebo při nejmenším toho jediného Boha uctívají pod jiným jménem.

Proč tedy náš jediný všemohoucí Bůh dopustí takový zmatek? Kdyby šlo jen o jméno, dalo by se to pochopit podle známého výroku Gertrudy Steinové. Když ovšem jedno z těch náboženství vystupuje násilně proti náboženstvím ostatním a zvláště pak proti křesťanskému až vražděním, tak by to jediný všemohoucí a nejvýše slitovný Bůh nemohl dopustit.

Pesimistický závěr je, že Bůh buď není, nebo přinejmenším není všemohoucí, což rovněž tak zpochybňuje jeho existenci. Snadno se tak dospěje k závěru, že boha si lidé vymysleli, aby už v pradávnu měli vysvětlení pro tehdy jim nepochopitelné jevy. A s rostoucími vědomostmi lidstva se náboženství (a především jeho samozvaní reprezentanti) muselo loučit s radou takových“ božích vysvětlení“ za popírání kterých se – když tito reprezentanti byli ještě mocní – i upalovalo a dávalo přinejmenším do klatby.

Lid tu pochybnost o boží existenci vyjádřil už dávno rčením: Bože, ty to vidíš a ty to necháš?

K tomu, aby lidé byli slušní, poctiví a spravedliví, není víra v boha nutná, ba naopak prostřednictvím zpovědi a následného „odpuštění hříchů“ si ti nehodní žijí docela v pohodě.

Komunistické učení bez víry v boha mělo přestavovat ten ideální stav slušnosti bez vyvyšování, jenže … když tento stav budou prosazovat ti nepoctiví (a právě ti se vždy prosazování něčeho nového chopí) a to vražednou formou (kdo není s námi, je proti nám), pokroutí to ve svůj prospěch a ejhle … místo šlechty a prelátů tu budeme mít ústřední výboráře, dobrá pracovní postavení jen pro vlastníky rudé knížky a obchody jen na legitimaci z ÚV, zatímco ti „nepřizpůsobiví“ budou pod kytičkami nebo nejméně v gulazích, tak co? Pokrok lidstva bude zase v troubě, jak jsme to už zažili.

Z těch různých náboženství je dost sympatický buddhismus, který hlásá, aby se každý sám za sebe stal lepším. Ovšem ti mazaní se zahalí do žlutého prostěradla, modlí se a nechají se od těch ostatních, co dobývají chléb v potu tváře své, živit. Protože jsou skromnější než křesťanští preláti, prochází jim to.

Pokud se dnes rozhořčujeme nad vražedností islamistů, uvědomme si, že toto náboženství vzniklo v sedmém století a je tedy stejně staré, jako bylo křesťanství ve století čtrnáctém. A to nebyla doba míru a blaženosti. Tehdy křesťanská vojska dobývala svět a s neznabohy a čarodějnicemi slitování neměla, jak to doložily příklad ukrutnosti při osvobozování Božího hrobu v Jeruzalémě, nebo při dobývání Ameriky vůči původnímu indiánskému obyvatelstvu či braní neznabožských černochů do otroctví, nemluvě o upalování čarodějnic a kacířů v Evropě.

Takže se dnes střetává islamismus s křesťanstvím, které již zmoudřelo (protože muselo – při pokroku vědy – ustoupit ze své bohorovnosti). Bohužel křesťanský Západ nepochopil, že politickou demokracii nelze zavádět v prostředí náboženského středověku.

A tak – protože na zásah asi tedy neexistujícího Boha se nelze spoléhat a ani si ho vymodlit – budeme nadále zaznamenávat teror ve jménu náboženství. Pokud naši politici nepochopí, že demokratické metody a doufání v asimilaci nemohou účinkovat, a nedojdou k závěru, že jediné řešení je zeď mezi námi a jimi, dokud za tou zdí oni sami nedojdou k pochopení, že dogmatické náboženství není cestou k poznání a že všichni lidé jsou především LIDÉ.

A k tomuto pochopení jsou cestičky zarúbané …