Proč jsou na světě náboženské války?

Prolog

Někdo prohlásí, že život je plný rozporů a protikladů a o chvíli později s obdivem ocení dokonalost přírody. Jiný, povoláním astronom, veřejně v televizi popíše Velký třesk a rozpínání vesmíru a za týden lidu diváckému oznámí, že je věřící katolík. Ptám se v duchu, proč to říká, v co vlastně on věří a jak mu v jeho logice jde dokopy ten Big Bang s biblickými sedmi dny Stvoření?

A pak to pochopím: I když vynechám šílence a děti, pak zřejmě i mé vlastní výroky a činy mají svůj původ jen v mé hlavě a jen občas ta má hlava dá na zprávy svých pěti smyslů – a beztak si to potom vyloží zase jen po svém.

V duchu proto odpouštím astronomovi i milovníku přírody a stejně jak oni si začnu skládat své vlastní závěry pro tak složitý společenský jev, jako jsou náboženské války. Ostatně, vždyť právo na existenci mají i dávné vzpomínky, zkušenosti, představy, ba i pouhá slova bez obsahu. Ten starý instrumentář nejen logiky, ale i náboženství. Tak proč to nezkusit, však čtenář si to už beztak přebere, jak sám chce.

Definice

Náboženství, v němž účelově a z vůle jeho duchovních otců vznikne nějaký militantní výklad té které víry, výklad nesmiřitelný k bezvěrcům a k dogmatům náboženství jiných, tak právě takový náboženský výklad se svou nesmiřitelností vždy následně stane typickou psychologickou pákou nového ideologického rasismu.

Proč rasismu? Protože náboženství je vždy orientováno na lidi a jejich mysl, přičemž se tváří jako učení jen morálně sociální. Výsledek a přínos působení náboženství je však pro své vlastní ideology čistě mocenský, přičemž jeho sociální tvář je cudně zahalována do závoje dogmat „svatých knih“. Tím, že náboženství je orientováno na své věřící, tak ty své ovečky sice sjednocuje, ale od ostatní společnosti je zároveň nekompromisně odděluje. Společnost tak začne být nejen rozdělována, ale i náboženským tlakem zprvu malé menšiny donucována k nesvobodné jednotě mysli všech.

Nastává pak dělení lidí do určitých skupin, často duchovně velmi odlišných, přičemž se ti nábožensky „druzí“ tak vždy zcela automaticky stávají náboženskou „rasou“ méněcennou a údajně nepřátelskou pro ty „prvé“. Rasou jinou, stojící v opozici proti těm „prvním“ vykladačům náboženských „pravd“. A lidé reagují, protože světsky a ústavně zakotvená náboženská svoboda jedněch generuje světonázorovou nesvobodu druhých, nejsou-li počty těch i těch alespoň přibližně vyrovnány.

A řekněme si to ještě jednou, třebaže trochu jinak: Je snad elitami tak často a tak značně podporován ideologický rasismus i z jiných důvodů? A jestliže ano, tak proč? Odpověď je ano a důvod je velmi jednoduchý: Protože náboženské spory, stejně jako šovinismus nebo rasismus biologický, vždy spolehlivě odsunují mimo společenský diskurs až do politického neviditelna problémy nespravedlností sociálně třídních. A jak je dobře známo všem ideologickým šéfům, účel vždy světí prostředky.

V souhrnu lze proto prohlásit: Každá fanatická a nesmiřitelná interpretace jakéhokoliv náboženství je ideologickým rasismem.

Rasismem, světonázorově neseným proti eticko-morálnímu smýšlení vždy dalších určitých skupin obyvatel této planety. Proti lidem, kteří věří buď v něco nadpřirozeně jiného, nebo nevěří v nic a klidně berou svět takový, jaký je. Jinými slovy, jde o protiklady v představách a ve smýšlení lidí nejen s náboženským přesvědčením jiným, ale dokonce i těch, kteří se rozhodli mít názor, že žádné náboženství ke svému životu vůbec nepotřebují.

A–teismus není anti-teismus

Aby však byl účel náboženských provokací splněn a lidi to vždy spolehlivě rozeštvalo, i když budou vůči jakýmkoliv náboženstvím neteční, právě proto mnozí náboženští dogmatici a fanatičtí šiřitelé vír zásadně (a pro někoho možná i úsměvně) prohlašují, že také naprostý a-teismus náboženstvím údajně být musí a proto prý jím také i skutečně je.

Příčinná souvislost této „logiky-sofistiky“ je přitom dogmaticky primitivní a spočívá jen v opakovaném opakování toho tvrzení. Kdyby totiž právě toto náboženští vůdci netvrdili, pak by ani neměli důvod na ateismus nebo agnosticismus ideologicky útočit a jejich náboženská bojovnost by rázem jako bezpředmětná klesla na nulu.

A právě se smyšlenou záminkou svých šiřitelů, že jenom to jejich náboženství – jako jediné a správné – musí být také i náboženstvím nekompromisním, protože bojuje za jakousi ideologickou „pravdu“ proti jiným lidem, právě to z nich vytváří společensky nezodpovědné štváče a obecné sociální nepřátele. Nepřátele bez ohledu na skutečnost vývoje předchozích dějin např. i jinak mírového soužití všech. Soužití, které mezi takto nerozeštvanými národy dříve klidně existovalo.

Takže už naposled a pokud možno stručně o definici ateismu: Ateista křesťanského či muslimského Boha ani jiné bohy neřeší. Proto ani nepotřebuje proti ideologii jakéhokoliv náboženství vynakládat sebemenší energii. Bere svými smysly poznaný svět takový, jaký je a to mu stačí a nijak to nezmenšuje jeho pokoru před vším, co ještě nepoznal a čemu ještě neporozuměl.

Jediné, co ateista u všech náboženství odmítá, je s porozuměním naslouchat představám věrozvěstů a přijmout jejich tezi, že člověk ignorující jakékoliv náboženství je člověkem méněcenným. Proč? Možná proto, že pokud cokoliv poznáme jako věc nebo fenomén reálně existující, pak už k tomu nepotřebujeme víru, protože se nám dostalo informačního a zkušenostního poznání.

Náboženství jako záminka pro legitimitu násilí

Různost náboženství, (a že jich existuje vskutku požehnaně!), je vždy použitelnou záminkou pro násilí a války. Kapitál to dobře ví a ekonomicky a mediálně právě s tímto fenoménem proti svým protivníkům s oblibou politicky pracuje. Náboženství proto bývá tématem i v propagandě dobyvatelů a kolonizátorů, přičemž vždy jsou jejich války začínány kvůli nastolení nových majitelů starého vlastnictví. Také kvůli dobývání kořisti v až dosud cizích zemích a kvůli vykrádání cizích zdrojů v nich. Zdrojů přírodních nerostných i zdrojů biologických a lidských. Zdrojů nové cizí a laciné pracoví síly, kterou agresoři hodlají ke svému zisku zotročit.

Lze se pak divit tomu, že čím větší fanatismus propagandisté v bojovnících tzv. svatých válek podnítí, tím jsou ty války krvavější, bezcitnější, sadističtější a vražednější? A co tedy s tím, jestliže se v nějakém národě a v jeho zemi vyskytnou náboženští fanatici a zločinní váleční štváči nějakého náboženského džihádu jakékoliv barvy? Odpověď je jediná:

Je rozumné mít vždy jen přísně sekulární vlády a je povinností těchto vlád, preventivně z veřejnoprávních medií vylučovat propagaci náboženství jakýchkoliv církví, sekt a denominací. Tvrzení, že víra je zárukou morálky, je i v tom nejlepším případě jen pouhá polopravda právě bez té záruky.

Proč? Protože každá víra je pouze soubor představ a emocí a nikoliv realita žití člověka. Je to věc na výsost choulostivá a intimní, někdy i časem názorově proměnlivá a nesmí se stát nástrojem vůdců veřejného politikaření.

Mediálně veřejnoprávně to musí platit stejně přísně jak pro soudobý bojovný islám a historicky se vždy separující judaismus, tak i pro jakékoliv jiné šamanství a pánbíčkářství.

Do relace k jakékoliv víře rovněž nepatří ani bláznivé multi-kulti sluníčkaření, protože žádná civilizační kultura není nikdy s ostatními kulturami snášenlivá ve všem a žádné náboženství nezná ve své věrouce kompromis. Toto poznání by měla osvěta sekulárních států v zájmu společenského smíru vždy a včas vzdělanostně sdělovat zejména té generaci občansky mladé a životně nezkušené, generaci bez historické paměti.

V první řadě je však absolutně nutné eliminovat militantní nábožensko-štváčské společenské aktivity rychle, důrazně a definitivně již v samých zárodcích prvních pokusů. Ostatně, zákony o tom v demokraciích existují a jsou preventivně a včas přijímány již v dobách klidných právě proto, aby státy a jejich národy nebyly vystaveny nebezpečí společenského rozkladu vlivem válek (nejen) občanských, včetně těch válek náboženského typu.

V čem je tedy problém? Je právě v tom, že podobně jako náboženství jsou pohříchu téměř libovolně a nesprávně lidmi práva vykládány i samotné zákony. Vykládány například pod falešnou legendou nezávislosti prokurátorů a soudců, ačkoliv právě oni by měli být těmi nejzávislejšími na liteře a duchu zákona. Přesto je nezbytné, ba nutné, v případě nebezpečí vzniku válek jakéhokoliv typu takové zákony včas, správně, nekompromisně a operativně uplatnit a tak nadále zachovat společenský klid a občanské bezpečí, neboť jenom tam smysl existence práva spočívá. Poučme se, prosím, z reality dneška a dlouhodobé náboženské vraždění civilistů v Sýrii, třebaže zaviněné zejména vnějšími mocnostmi, nám budiž výstrahou!

A ještě něco: Vlády musí mít v bezpečnostní politice svůj vlastní rozum a nikoliv jen hledět po okolí, jak ty věci řeší jinde a po jiných se pak jen hloupě opičit.

Tři vývojové fáze a dvě hlavní struktury

Vedle poukazu na nebezpečí rasismu a nacionalismu je třeba ještě zmínit politicko-sociální vývoj působnosti náboženství a formu jejich strukturálního členění. V nedávné době se např. na YouTube objevilo video „Tři fáze islamizace“ (1), kde jsou konkrétně u islámu zmiňována tato jeho základní časová období společenských projevů:

1) Fáze působení nového náboženství, zatím ještě utajovaného, více méně skrytého a navenek jakoby asimilačně a umírněně tolerantního

2) Fáze působení náboženství už bojovně obranného, kdy se náboženští vůdci staví do role obětí a tzv. disidentů vůči momentálně vládnoucím světským režimům a věřící se už záměrně odlišují oděvem a požadavky na ohledy ostatních lidí vůči náboženským zvykům v novou církev věřících, přičemž organizují pouliční modlitby a mediální náboženské demonstrace … a

3) Fáze působení útočného, kdy dané náboženství a jeho organizační struktura už otevřeně usiluje o ekonomický podíl na moci a o totální ideologickou nadvládu v daném společenském světském nebo jinak-náboženském systému – a to formou násilného „svatého“ boje.

V té souvislosti je užitečné si uvědomit, že těmito třemi vývojovými fázemi vždy procházejí náboženství všechna bez rozdílu, přičemž pro jejich poslední vývojovou fázi platí:

Jestliže nějaké náboženství a jeho „církev“ začne pro sebe usilovat o legislativní vyjímečnost, o co největší majetek a o ze zákona posvěcený a dotacemi státu zajištěný vlastní podnikatelský byznys a nakonec pod nejrůznějšími záminkami požaduje začlenění své ideologické náplně do právního řádu a do vládně-mediálního a vzdělávacího systému dosud světského státu, pak je už jasné, že taková „církev“ usiluje o uchopení rozhodujícího podílu na exekutivní a zákonodárné moci a to vždy alespoň formou vlastní náboženské politické strany nebo volebního hnutí.

Struktury NWO v pozadí

Politický rozdíl mezi náboženstvími je pak už pouze a jen v jejich organizační struktuře řízení. Pro úplnost budiž zmíněno, že lze rozeznat dva základní druhy náboženských organizačních struktur – a to klasickou strukturu globálně či národně centralistickou (např. církve křesťanské obvyklého typu), a nebo jde o strukturu síťovou, s relativně nezávislými místními náboženskými centry (např. islám, judaismus + menší náboženské skupiny a sekty), kde je nebezpečí militantních a ekonomicky intrikánských „věroučných“ výkladů víry ještě daleko závažnější, protože jednotliví duchovní si navzájem nemusí být organizačně podřízeni.

A zde prosím pozor: I když jsou ty druhé struktury ideologického řízení lidí zdánlivě jen síťově propojeny právě kvůli jejich menší uchopitelnosti rukou zákona, tak nadnárodně a mimoprávně (podobně jako ekonomické korporace) se o to pevněji a společensky daleko nebezpečněji smluvně sdružují, skrytě monopolizují a konceptuálně spolupracují v globálních nadpolitických strukturách různých sněmů, tajných koncilů, zednářských lóží, Davosů, Trilaterálních komisí a Bilderbergů.

Nábožensko sociální rasismus

Novodobý sociální rasismus kapitálu, rasismus majetkových boháčů a (pro výstrahu pracujícím zaměstnancům) vládou udržovaných romských ghett a bezdomoveckých žebráků na chodnících ulic, to vše bylo našimi klíči vycinkáno před čtvrtstoletím a přesto je vidět, že film dějin tím ještě neskončil.

Rasismus ekonomický se svým neokolonialismem a náboženstvím trhu následně vygeneroval nesmiřitelný rasismus anti-civilizační islámský a černošsko pološamanský, rasismus násilné kriminální povahy nejhrubšího zrna. A z cizích náboženství je to nyní právě islám, který nejen nám, ale zejména Němcům, tvrdě buší na dveře svou invazí dokonale organizované cizinecké imigrace, skrytě financované ze zdrojů nadnárodních struktur Blízkého východu a USA.

A proč? Zdá se to jednoduché: Ti přicházející lidé nejdou do Evropy jen za lepším životem. Oni rovněž na Evropě a Americe požadují odvetu a náhradu od evropských a amerických ekonomických a politických zločinců za koloniální a sociální útlak svých předků v minulosti. Evropa je nyní pro ně geograficky nejblíže a imigrantům je zcela lhostejné, že za koloniální a válečné zločiny euroamerických politiků mají nyní platit nevinní, tj. všichni další obyvatelé tohoto kontinentu. Kdo ví, zda to někdo z „elit“ vůbec vnímá, že ekonomický rasismus dobyvatelů vždy po čase nutně vyplodí ekonomický rasismus mstitelů?

Přestože rasismus tohoto přístupu je tu už zcela jednoznačný, tak se zdá, že flagelantským sluníčkářům z tzv. neziskovek a multikulturním žvanilům z pražské kavárny, vítacím naivkům ideologicky vedeným a často i placeným nadnárodními a eurounijními elitami – to dosud ještě myšlenkově nedošlo. Ostatně vůbec, uvědomují si ti čeští havlističtí sluníčkáři, že svými proimigrantskými wellcome aktivitami de-facto mocensko-kolaborantsky diskriminují a bezpečnostně ohrožují vlastní, zbývající, nesouhlasící a proti nim početně drtivou, českou názorovou občanskou většinu?

A tak, zatímco Izrael si hlídá svou Zeď a Saudská Arábie uprchlíky ze svého území tvrdě a nekompromisně vyhazuje, tak pro imigranty podivně průchozí Turecko nyní možná velmi dobře ví, proč stavidla běženeckých islámských davů do Evropy otevřelo právě teď. A proč? Inu přece – vždyť Turecko chce být už konečně začleněno do EU! Kdo ví, zda si Erdoğan v duchu neříká – „.. co takhle tam v tom Německu už konečně nezkusit založit pomocí turecké diaspory a teď už i těch příchozích davů novodobý evropský sunnitsko-islámský velký chalifát?“… Takže, proč by Turecko na Evropany trochu politicky nezatlačilo?

Nu a Řecko? Jak vidíme, tak i to se rovněž pilně činí a uprchlíky ochotně směrem do Německa přeposílá. Že by to bylo jako symbol účetně politické kontra-faktury pomyslného vyrovnání svých finančních dluhů u německých lichvářských bank?

Co bude dál?

Na otázku, co bude a co z toho všeho bude to horší a nebezpečnější, je odpověď zřejmě jediná a vychází z jednoduché pravdy:

Náboženství, to nejsou jen ideologie o lidských představách a fantaziích. Je to vždy i přímá mocensko-propagandistická a manipulativní praxe, jejíž konečným důsledkem a realitou je sama politika. Nejen papež, ale i každý farář, rabín, dalajláma, ajatolláh, imám nebo indiánský a černošský šaman, ti všichni jsou svou profesí jen propagandisté a politici uvnitř svých sociálních komunit. Nic víc.

Jak tedy asi bude vypadat ta naše budoucnost? Inu, zřejmě to bude z deště pod děravý okap a půjde při tom o život. Půjde o život proto, že proti mladým, brutálním a fanatickým islámským uřezávačům hlav povstanou jiní mladí, brutální, stejně fanatičtí, hnědě rasističtí a fyzicky zdatní Breivikové z postupně vznikajících ozbrojených soukromých domobran z řad středostavovských evropských rodin. A jako oběti tohoto boje budou mezi prvními na řadě i děti českých a moravských havlovsko-trockistických sluníčkářů a obdivovatelů morální čistoty a „mírnosti“ náboženství islámu.

Ono je dnes totiž jen jedno jisté: Islám už Evropu zaplavil a obsadil a otázka „Co bude dál?“ se projeví jako zbytečná, pokud na scénu nepřijde velmi tvrdá a po zuby ozbrojená obranná síla sebezáchovného sekulárního evropského rozumu a nedonutí zúčastněné sednout k jednacímu stolu a ty agresory ke stolu kapitulačnímu. Nebude to tudíž jen politologicky zajímavý konflikt sociálních preferencí a politicko-morálních hodnot, ale bude to velké a trpké lidské trápení a bolestné civilizační vystřízlivění. Vystřízlivění Evropy přinejmenším, pokud to vše rovnou neskončí v krvi nějaké evropské občansko náboženské války. Války přesně podle plánů hlavy hada toho Zla – různých těch Sorosů, Friedmanů a dalších „prediktorů“ a téměř už i porodníků budoucí totality NWO se všemi jejich „smlouvami“ na způsob TTIP.

A tak mne závěrem napadá už jen vzpomínka na nedávnou událost, kdy naši sousedé Slováci oznámili, že 24. října 2015 jim zemřel ve věku 91 let emeritní katolický biskup a kardinál Ján Chryzostom Korec. A co se tam při pohřbu do hrobky v katedrálním chrámu v Nitře stalo? Zemřelý kardinál se účastníkům pohřbu v hrobě obrátil ještě dřív, než jej stihli definitivně do toho hrobu uložit (2). Být věřícím katolíkem, jistě bych si mohl v souvislosti se soudobou islámskou invazí do Evropy klidně pomyslet: Zdá se, jako by se nebohý pan kardinál už týden po své smrti jasně vyjádřil, že k obracení v hrobě právě teď – má vskutku pádný důvod.

– – –

(1) https://www.youtube.com/watch?v=1Bxj1r7BbJg

(2) https://www.youtube.com/watch?v=RaWe2AdJQxo