19. 11. 2012
Na spřáteleném serveru se nedávno rozpoutala úporná debata o svobodné volbě a směnném provozu v obchodech. Nezvládl jsem přečíst všechno, ale i z toho mála jsou jasné dvě věci: spor není věcný ale ideologický a všichni hr na osamoceného a „regulujícího“ levičáka Vodníka.
Zkusím uvést pár úvah z pozice zaměstnavatele – pozorovatele.
Směnný provoz je pro člověka z principu devastující
Jsou dvě zcela odlišné skupin zaměstnanců, každá z nich vede naprosto rozdílný život, který prakticky nemá styčné body.
První skupina těch šťastnějších chodí do práce více méně pravidelně a každý pátek odpoledne má před sebou dva sladké dny volna. Ano, i zde jsou zvláštní případy, které pracují déle, o sobotách a nedělích, občas i po večerech, ale tuto pracovní dobu si více méně regulují sami. I v týdnu si dopřávají pravidelné aktivity, pravidelné rodinné večeře, návštěvy divadel či koncertů, užívají si všeho toho, co moderní civilizace pro volný čas nabízí. Je jim umožněno nechat řídit svůj život přirozenými biorytmy, které matka příroda vtiskla hluboko do našich genů.
To druhá již takové štěstí nemá. Do práce chodí třeba jeden týden ráno, druhý odpoledne, třetí v noci. Pak má třeba pár dní volno a než se probere z toho transu, začíná kolotoč znovu. Jakákoli pravidelná činnost nepřipadá v úvahu. Divadlo nebo koncert možná ob týden, pravidelný fotbálek s kamarády sporadicky, pravidelná posilovna těžko, nějaké vzdělávání, jazykové kurzy obtížně. Se školou povinnými potomky se tak maximálně potkáte každý druhý týden a s podobně postiženým partnerem je to ještě horší.
Mám možnost pozorovat obě skupiny a tam mohu hodnotit. Směnný provoz je konec osobního rozvoje, narušení rodiny, tvrdé omezení koníčků, kultury a společenského života. Je-li tam navíc noční směna, je to zcela zoufalé. Život člověka pak již netvoří práce a volný čas, nýbrž non-stop práce s technologickými pauzami. Z lidského hlediska rozumné vyžadovat směnný provoz pouze tam, kde je to skutečně nezbytné pro udržení chodu společnosti-civilizace, ve všech ostatních oborech zachovat lidem přirozený denní režim.
Non-stop prodej jako konkurenční výhoda je ekonomicky kontraproduktivní
Pro non-stop provoz zdánlivě hovoří ekonomické argumenty, ale není to tak vždy. Ve výrobě prosím, ale v maloobchodním prodeji je to přesně naopak. Začne-li totiž někdo ve městě s nepřetržitým prodejem, který bude mít úspěch, jsou i ostatní donuceni k podobnému opatření a konkurenční „výhoda“ skončí pro všechny. Je známý efekt červené královny, který v poetické tvaru pro rostlinnou říši může znít třeba takto: Na počátku byla jemná křehká bylinka, kterou občas někdo sežral; na konci je trnitá a jedovatá obluda, kterou také občas někdo sežere.
Jediné, co z globálního pohledu změnilo, jsou lidé přeřazení do druhé skupiny, jejichž život se změní k horšímu (což s sebou může přinést i ekonomické škody zdraví, rozvrat rodiny …) a zvýšení se nákladů prodeje u všech hráčů. Nočním prodejem se totiž nenavýší obrat o 30%.
Blud svobodné volby
Ve svobodné společnosti se přece každý může stát, čím chce. To často slyšíme z úst ideologů dnešního režimu. Je to samozřejmě do nebe volající pitomost, jehož negaci prokazuje většina uchazečů o práci. Struktura pracovních míst je dána potřebami společnosti, chcete-li trhem, a i kdyby byli všichni maximálně vzdělaní a znali 5 jazyků, někdo musí dělat uklízečku a někdo ředitele. Z tohoto jednoduchého poznání plyne, že pokud zaměstnavatelé vytvoří pracovní místa ve směnném provozu, někteří lidé nebudou moci svou svobodnou vůli aplikovat, pokud budou chtít pracovat. Postoj: já jsem tak dobrý, takže se mi stát nemůže, často naráží na objektivní hranice možností.
„Služba spotřebitelům“
Skutečně existují lidé, kteří požadavek na možnost plnohodnotného nákupu v kteroukoli denní či noční dobu mají. Příznačné je, že jsou to hlavně lidé z té šťastnější skupiny, kterým směnný provoz naprosto nehrozí. Téměř každý má totiž dvě role, spotřebitele a poskytovatele služby a tito lidé mají to štěstí, že jejich zákazníci vystačí s denním provozem. Je trochu hloupé požadovat službu, jejíž negativní důsledky určitě neponesu a ještě přitom říkat něco o svobodné vůli.
Závěr
Směnný a zvláště pak noční provoz v oborech je pro pracovníky škodlivý a v žádném případě to není jejich svobodná volba. V oblasti maloobchodu nepřináší prokazatelné ekonomické výhody a jeho rozšíření je jen důsledek efektu červené královny. Nicméně v mnoha oborech se bez směnné práce civilizace neobejde, což ale není pro maloobchod argumentem. Je na uvážení, zda je právě noční prodej tak strategická věc, že se bez ní neobejdeme.
Rozhodnutí utrechtských občanů svědčí o jisté pragmatické empatii, ostře kontrastující s naším porevolučním primitivním egoismem. Boj proti bezbřehému individuálnímu egoismu za cenu regulací a omezení není socialismus, ten strašák „přemluvbábů“, ani levičáctví, je to standardní postup úspěšných s stabilních režimů všeho druhu. Je to sama podstata každé civilizace.
Převzato z Nautila
