Gruzínsko-ruský konflikt definitivně rozdělil naši společnost na „rusofily“ a „amerikanofily“. Vedou se bouřlivé polemiky politiků i běžných občanů o tom, jestli jsou horší Američané nebo Rusové, argumentuje se především paralelou mezi Osetií a Kosovem, aniž by se někdo obtěžoval zamyslet se nad tím, že se při těchto vyhrocených diskusích stáváme čím dál více podobni „fotbalovým ultras“. Logické a rozumné by přitom bylo, kdybychom se v polemikách nedělili na příznivce té či oné velmoci, ale spíše na příznivce „územní celistvosti“ či zastánce „práva národů na sebeurčení“. Ti první by měli stát na straně Srbska a Gruzie, ti druzí na straně Kosova a Osetie.
Obě tyto skupiny by mohly poté paradoxně operovat příklady z československé historie. Československá republika totiž v roce 1918 vznikla na základě práva na sebeurčení, které se stalo hlavním nástrojem presidenta Wilsona k likvidaci Rakouska-Uherska, přičemž musel být paradoxně vytvořen koncept československého národa a vznikl stát, v němž byly početné (a nepříliš spokojené) menšiny Němců, Maďarů a Rusínů.
Právo na sebeurčení poté využili Henlein a Hitler k rozbití Československa. Obrana územní celistvosti byla hlavním (avšak pro naše spojence neúčinným) argumentem proti odtržení Sudet a vzniku tisovského Slovenského státu. Obdobná situace, tentokrát již bez mezinárodního tlaku, se opakovala při dělení Československa v roce 1992. Tenkrát naši politici přijali princip, že slovenský národ má právo na sebeurčení a odmítli mu nadřadit princip územní celistvosti.
Jaký z toho všeho pro nás plyne závěr?
Jak „právo národů na sebeurčení“, tak „územní celistvost a svrchovanost“ jsou jenom dva klacky v rukou velmocí, jimiž mlátí po hlavách své odpůrce. Amerika, která se sjednotila krvavou občanskou válkou Severu proti Jihu, ne vždy ve své historii respektovala územní celistvost a svrchovanost zemí, v nichž měla své geopolitické zájmy. Rusko vedlo krutou válku proti Čečencům, kteří se chtěli osamostatnit, to mu však vůbec nebránilo v podpoře Osetinců a Abcházců, kteří se hodlají osamostatnit od „neposlušné“ Gruzie.
Nebylo by tedy nakonec nejlepší, abychom byli velmi obezřetní k velmocenské politice Ruska i Spojených států, a abychom se v případě konfliktů, podobných tomu osetinskému, omezili na účinnou humanitární pomoc civilním obětem na obou stranách konfliktu?
Právo národů na sebeurčení a právo na územní celistvost a svrchovanost státu. Tato práva si navzájem protiřečí. V současnosti jsou ukázkovým případem Kurdové. Kurdové jsou starobylý íránský (árijský) národ zformovaný už před dvěma tisíci lety před naším letopočtem, který nemá stát. V Turecku jich žije až 14 miliónů, v Íránu až 7 miliónů, v Iráku až 6,5 miliónů, v Sýrii 1,5 miliónů a v Německu až skoro milión. Celkem tedy skoro 30 miliónů! Pokud by se prosadilo právo na národní sebeurčení, Turecko by přišlo o třetinu území, Irák také o třetinu, o nějakou část by přišla Sýrie, takže tyto státy… Číst vice »
Jak „právo národů na sebeurčení“, tak „územní celistvost a svrchovanost“ jsou zákony a principy vytvořené lidmi. A takové zákony a principy se mění v místě i čase – obvykle podle potřeb a tedy v zájmu „silných“.
Reálným měřítkem skutečně správné aplikace by bylo hledisko funkčnosti – a to jak těch “ svrchovaných územních celků“, tak těch „suverenních národů“. A takový funkční model, který by i plně respektoval oba principy, může mít formou (třeba) autonomie, federace, konfederace …
Obvykle se tak ovšem nestává, neboť takovéto spravedlivé uspořádání nedává tolik možností k enormnímu obohacování jen určitých skupin.
Ještě jinak:
Jak „právo národů na sebeurčení“, tak „územní celistvost a svrchovanost“ jsou dva principy, které mají zajistit výhody určité skupině lidí (a jejich elitám) na úkor ostatních.
Rozdíl je jen jeden – Jeden princip je územní, druhý společenský (národní).
A vždy jde o peníze pro mocné…..
JanK napsal Pouze Írán se svými 80 milióny obyvatel má v rukách možnost podpořit vznik Kurdistánu. Já se domnívám, že pro Írán bude docela výhodné, aby podpořil vznik Kurdistánu Zrovna včera jsem vyslechl kvalifikovanou přednášku o Kurdech z úst exambasadora v Turecku. Dověděl jsem se,že rozdělení Kurdů do různých států,zejména před 100 léty Angličany a Francouzi mělo za následek rozdělelení i národní.Různé oblasti s Kurdy se navzájem ani nedomluví,jejich jazyky se velice liší,stejně jako náboženství.Jsou tam podle klanového principu přítomné víry,které jsou ve státech,v nichž žijí a dokonce i takové,které ani neznáme. PPK bojuje s Turky a parlamentní strana ,kterou… Číst vice »
Základ Stanovy úvahy o tom, že jde v podstatě o dva protikladné principy je správný. V úvaze však chybí doplnit některé skutečnosti. PO WW2 byl v chartě OSN zakotven princip územní svrchovanosti, celistvosti a nedělitelnosti států. Když USA, Německo a další západní mocnosti porušily Kosovským precedentem tento princip, otevřely cestu k opakování svého postupu na různých místech globu. V podstatě negovaly jeden z principů mezinárodního práva. Řečičky o neopakovatelnosti Kosovského precedentu si můžou založit za klobouk. Jihoosetský konflikt, občanská válka na Ukrajině ostatně byly pouze jedněmi z mnoha dalších politických „dětí“ těch samých mocností, které účelově porušily mezinárodní právo v… Číst vice »
S článkom súhlasím,len by som sa chcel zmieniť aj o iných aspektoch oddelenia sa enkláv,ktoré autor spomína.Jedným z takýchto faktorov je snaha národov o nápravu historickej krivdy ktorá sa na nich udiala.Tak napríklad spomínané Abcházsko a J.Osetsko sa odlišujú nie len svojou históriou ale aj konfesne od Gruzínska.Oba tieto národy boli ku Gruzínsku prifarené sovietskou mocou.Bližšie tu : http://slovak.ruvr.ru/2010/08/11/15379891/ Podobne je na tom aj územie východnej Ukrajiny,ktorá bola sovietskou mocou pričlenená k Ukrajine a kde prebehla tak násilná ukrajinizácia,že ju smelo možno prirovnať k maďarizácii Slovenska ktorú prevádzal gróf Albert Apponyi. Otázka návratu Krymu do RF je notoricky známa,podobne aj… Číst vice »