Retro: Šmoulí komunismus

11. 7. 2011

Znáte šmouly, ty modré skřítky, kteří skáčou a tancujou, kam přijdou, tam je šou, vysocí jsou na dva couly, rozmnožují se nepohlavně, jsou nechutně hodní a trápí toho blba Gargamela? Určitě ano. A zamýšleli jste se někdy nad tím, jaké mají šmoulové společenské uspořádání?

Jen si zkuste vzpomenout, jestli jste někdy viděli, že by nějaký šmoula za něco platil? Jasně, že neplatil, šmoulové totiž nemají peníze. A nejenom že nemají peníze, oni ani neprovozují žádnou směnu. Na uspokojování svých potřeb spolupracují, ale nikoliv v rámci ekonomických transakcí.

Kupříkladu Kutil nemá žádné výhody z toho, že vyrábí stroje, nedostává od Farmáře extra příděly šmoulích jahůdek výměnou za technologie, a ani si na nic takového nečiní nárok.

Respektovanými členy šmoulího společenství jsou i takoví Koumák nebo Nešika, kteří pro komunitu evidentně nejsou žádným přínosem, jejich ekonomická výtěžnost je spíše záporná, a přesto mají plný přístup ke všem zdrojům a službám, které Šmoulice nabízí.

V podstatě funguje šmoulí společenství na principu každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb.

Nehledě k tomu, že šmoulové neznají vlastnictví. Respektují sice navzájem své soukromí, ale nikdo nic nevlastní v tom smyslu, že by primárně bránil druhým v tom, aby z toho i oni měli užitek.

Ať už žijí šmoulové v socialismu, v komunismus, v prvobytně pospolné společnosti nebo v nějaké jiné, zatím nepopsané utopii, je s podivem, že se takto vystavěné společenství zrodilo na demokratickém (kapitalistickém) západě, a že jsou jeho obrazem kaženy děti. Vždyť místo toho, aby v dětech pěstovali bázeň před soukromým vlastnictvím a rozvíjeli v nich soutěživost a ambicióznost a tak je připravovali na život v kapitalismu, vedou je šmoulové ke spolupráci, komunitnímu způsobu života a k považování druhých za sobě rovné bytosti, a nikoliv věci, či zdroje.

To, co je v případě Nosovových malíčků, sovětské obdoby šmoulů, zcela přirozené, působí v případě šmoulů zvláštně, až nepatřičně.

Ale zajímavé není ani tak to, jak se mohlo stát, že někdo takto kazí mládež, ani to, jak je možné, že nějaká česká televize dnes ideově závadové šmouly vysílá, ale to, že dětem se to líbí, že dětem ten „komunistický“ šmoulí svět vyhovuje a cítí se v něm dobře. Schválně, jak dlouho myslíte, že by je bavilo dívat se na pohádku, která by byla věrným obrazem vlastnického systému (kapitalismu) s celou jeho komplexností a se všemi jeho nerovnostmi a nespravedlnostmi?

To by přece byla děsná nuda, protože vlastnický systém je ve své podstatě velmi rigidní a celá jeho dynamika se omezuje na to, že silní jsou ještě silnější a bohatší ještě bohatší, a figurky jako Koumák, Snílek, Nešika by v něm nikdy nemohly získat dostatečné prostor a rozvinout se, protože by je vždy převálcoval někdo agresivnější a efektivnější.

Ona totiž jediná pohádka, která může v kapitalismu dostatečně dobře fungovat, je ta o Popelce.

Převzato z blogu Tribun

Stanův komentář: K poslední větě článku – v době, kdy jej Tribun psal, dokončovali natáčení Tajemství staré bambitky (Na ČSFD velmi slušných 68 %), která velmi dobře, v souladu s vládnoucí ideologií, propaguje myšlenku co nejnižších daní.