Retro: Vodní víry v našich peněženkách

29. dubna 2008

Miliardy korun prošustrovali naši komunální politici,  kteří hlasovali o zavedení tzv. provozních modelů ve vodárenských společnostech. Přestože občanské iniciativy i drobní akcionáři protestovali, odehrál se tento proces za nezájmu mainstreamových médií a blahosklonného přihlížením ministerských úředníků, kteří za tento resort odpovídají. Jak se to mohlo stát?

Podle typické šablony, kterou jsem popsal v minulém díle. Státem vlastněné Vodovody a kanalizace byly z velké části převedeny do majetku obcí. Menší část podílů byla privatizována kupónovou privatizací. Obce společně s menšinovými akcionáři vytvořily akciové společnosti, v nichž měl stát tzv. „zlatou akcii“, která mu měla zachovat určitý vliv v těchto akciových společnostech. Bylo to logické, protože vodárenská infrastruktura byla z velké části budována ze státních dotací.Postupem času však vláda navrhla a parlament přijal zákony, které omezily práva státu spojená se „zlatými akciemi“. Následoval proces divoké privatizace českých vodovodů a kanalizací, jehož důsledky jsou pro běžné české občany velmi negativní: zvýšené ceny vodného a stočného, ztráta vlivu občanů či jejich volených zástupců na hospodaření zprivatizovaných či outsourcovaných podniků, odčerpání miliardových zisků do zahraničí a ztráta velké části již slíbených dotací z EU, určených především na výstavbu nových čističek, které měly být vybudovány, abychom splnili naše závazky v této oblasti.

Popišme si, jak tento proces většinou probíhal:

1. Představenstvo VAKu vypíše poptávkové řízení, jehož deklarovaným cílem má být nalezení strategického partnera, který má investovat do rozvoje a pomoci k zefektivnění provozu a  lepšímu získávání evropských dotací
2. Ve zmanipulovaném řízení zvítězí předem domluvený vítěz (v ČR to byly většinou společnosti Veolia a Suez).
3. S vítězem jsou podepsány smlouvy o prodeji movitého majetku, pronájmu nemovitého majetku a o založení provozní společnosti, v níž má většinový podíl vítěz poptávkového řízení. Tato firma převezme movitý majetek, pronajme si nemovitý majetek, převezme zaměstnance a místo VAKu bude vykonávat jeho hlavní činnost a především fakturovat vodné a stočné. V této provozní společnosti má majoritu soukromý vlastník.
4. Původní VAK se změní v „realitku“, která pronajímá svůj majetek, za částku jen o něco málo vyšší než odpisy, což při neustálém zvyšování cen stavebních prací nestačí ani na jeho prostou reprodukci
5. Zastupitelé jsou zmanipulování nepravdivými tvrzeními, sliby o investicích právě do jejich obcí a dalšími, těžko doložitelnými metodami k tomu, aby tyto smlouvy schválili. Veřejnost je informována o výhodnosti smluv, která má spočívat ve snížení provozních nákladů, zvýšení tržní ceny akcií VAKu, lepším přístupu k evropským dotacím a pojistkám proti nadměrnému zvyšování cen.
6. Provozní model je odsouhlasen a po relativně krátké době občané zjišťují, že ceny vody rostou závratným tempem, akcie VAKu jsou neprodejné a proto jsou staženy z finančního trhu, že Evropská unie nedá do takto „zprivatizovaných“ vodovodů a kanalizací ani Euro a že se s tím nedá nic dělat, neboť smlouvy byly uzavřeny na 30 let.
7. Místo kritických článků od nespokojených občanů a menšinových akcionářů se v novinách objeví celostránkové inzeráty od nového provozovatele.

Pořad ČT Reportéři z 29. 4. 2008 více než dobře podpírá má tvrzení.