„Udělal jsem tři rozhovory a všechny cenzura smazala … Teď se cenzura možná týká jen nás, kteří máme připomínky ke covidismu, ale do budoucna se to může týkat vás všech. I vám se může v budoucnu stát, že budete sedět v hospodě, řeknete, že muži a ženy se liší nebo že existují jen dvě pohlaví, i vstane od stolu detektiv Bretschneider a zabásne vás,“ říká v novém rozhovoru MUDr. Vladimír Čížek, lékař a předseda etické komise, který poslední dva roky neúnavně sbírá a prezentuje fakta dokládající nepodloženost a mnohdy nepravdivost prohlášení vlády a nejrůznějších vládou podporovaných „expertů“. Ač je v jeho komentáři patrná nadsázka, v prostředí internetu a sociálních sítí k podobným zásahům už běžně dochází. Nedávno takto přišel o svůj profil lékař a olympijský vítěz Lukáš Pollert.
„Cenzura probíhá na anonymní bázi, obdobně jako za komunismu. Někdo někomu řekne, aby se to smazalo a ono se to smaže. Stejně závažný problém je, že cenzura navozuje u lidí autocenzuru, což je mnohem nebezpečnější mechanismus, který učí lidi neříkat to, co si myslí,“ komentuje situaci doktor Čížek, který ostatně s cenzurou učinil první zkušenost právě už za minulého režimu. Dle svých slov tehdy nedělal nic jiného než dnes, totiž stavěl vedle sebe fakta.
Cenzura za socíku samozřejmě byla, ostatně jako téměř nepřetržitě celou historii až dodnes. Ale tento konkrétní příklad „cenzury“ za socíku není z nejpovedenějších. Pan doktor zapomněl uvést, že v lednu 1979 nastal extrémní výkyv počasí, jaký neměl a dodnes nemá obdoby. Teploty se během několika hodin propadly o 30°C. Kdo to zažil, ten na to nezapomene. Nejen u nás, ale ve velké části Evropy nastala kalamitní situace, vedle jiného také v dodávkách energií. Uhlí skutečně bylo dost, nikoli jen ve výkazech plánu. Jenomže zamrzla komplet distribuce, a třeba i na skládkách a z vagónů se muselo znovu rubat, jak bylo… Číst vice »
Ano, kdo chce upřesnění, zadá přes gůgl SILVESTR 1978 a obdrží bezpočet odkazů i na situaci v celé Evropě. Tam ještě cenzura nedorazila.
Každý systém se brání, ale fakt mi už leze na nervy, jak se každý snaží distancovat od té cenzury za socíku a bere takzvanou tehdejší totalitu za měřítko všech věcí, jako by nikdy předtím nic podobného nebylo. Co např. svého času – a hezky dlouhého času – totální totalita katolické církve? A tam se jen nekleplo přes prsty, tam se upalovalo! A když jsme u toho co to bylo za fašismu? Ale to se nezmiňuje, někteří dokonce říkají, že o nic nešlo, vždyť i pražské kavárny byly v provozu! A proč se to nezmiňuje? Protože nás do plnokrevného fašismu táhnou… Číst vice »
„….socialismus měl i mnohá významná plus“.
Něco takového dnes říkat nebo napsat je hřích nejvyšší, rovnající se uznání prezidenta Putina státníkem a Rusa člověkem.
A nejlépe se v otázce socialismu orientují občané narození tak maximálně 5 let před velkým sametovým podvodem,
V těch jeslích a školkách opravdu trpěli – a nikde ani žádný mobilní telefon, natož počítač.
Pro mě je to takový hrubší filtr na lidi. Když někdo začne jakoby jen tak dávat k dobru jak úpěl pod knutou zlých komunistů, dává tím jen najevo, že politikaří. Snaží se vytvářet dojem, zapůsobit na lidi, nahnat si lacino body a to zpravidla ze zištných příčin. U mě tím body ztrácí. Zvláště když se jedná o lidi, kteří už tenkrát cílevědomě směřovali své kroky do vyšších struktur.
To by se dalo pochopit, ale oni tak často úpí i lidé tzv. obyčejní, živívcí se na rozdíl od politiků prací.
Možná to bude tím, že si tím fňukáním, jak tehdy trpěli, kompenzují dnešní frustraci z toho, že se z nich všichni po sametu nestali multimillionáři, jak jim sliboval jistý V. H., zatímco on a jeho parta si před našima očima a za našeho nezájmu pod heslem „co bylo ukradeno, musí být vráceno“ privatizovala republiku a rozhodně netroškařila. Přivzala si i úroky za 40 let úpění.
Na ty obyčejné lidi bych k vašemu zdůvodnění měla jeden dodatek.
A to – příklady táhnou. Třeba naše umělecká scéna. Říkala jsem si tehdy, že snad za to musí dostávat příplatky k honoráři, protože
jeden každý z nich do každého svého vystoupení vsouval ať se to
hodilo či ne – a dost často to působilo pěkně křečovitě – zmínku
o tom, jak byl nedoceněný/á, utiskovaný/á….Prostě ten, který neměl k předešlému režimu výhrady byl divný a nepatřil do slušné společnosti. A kdo by chtěl takto vyčnívat?
Rozhovor obsahuje větu, týkající se farmaceutického průmyslu. Zůstaňme v lékárně, na té minimální úrovni. Zatímco manganistan draselný KMnO4 koupíte jako chemikálii asi do dvou stovek za kilogram, tentýž v lékárně vyjde na 5 000 korun. Ne, nejsou různé kvality, tato látka se nesmí užít jinak než povrchově, do žaludku či krevního oběhu se nesmí dostat, vlastně by se mohly brát ze stejného sudu. Lékárnice se mi sice snažila vysvětlit, že ty peníze nezůstanou ,,v naší lékárně“, ale zůstanou v řetězci, ale mě to o nic chytřejší nepřipadalo.
Ceny léků tehdy vyletěly nahoru mezi prvními.
Ostatně sám „velký Bill Gates“ včas rozeznal, kde je krajíc nejvíce namazaný, když své aktivity přenesl na toto pole a sám se veřejně vyjádřil v tom smyslu, že tak obrovský návrat investic přesahuje všechno, do čeho se kdy pustil.
český pracovní lágr eu se začíná stávat smradlavou kafilerkou západu – zdejší cenzura a hlavně autocenzura jde za hranu směšné a naprosto odpudivé sebevraždy, kdy mazanější čížci staví v kotlině korporátní hrůzy mohylu liberálního humusu s pocitem dobře odvedeného svinstva. ..)
Jsou zajímaví, ti různí vysloužilí intelektuálové, kteří teď o sobě tvrdí, že jsou svědomím národa a nyní po třiceti letech prý chtějí „prolamovat hradby“. Hradby Systému, který kdysi sami ve svém oboru aktivně stvořili, aby pak zjistili, že jiní, kariérně chytřejší traktoristé, veksláci a prodavači samoobsluh tehdy do politiky rovnou vstoupili a už tam dávno jsou. A tak nyní na stará kolena to tihle mudr-ci také zkoušejí a zakládají strany mírného pokroku a doufají v profit větší než jen důchod, jehož zabezpečení státem až dosud úspěšně šidili.