Diskuze k článku


  • Gatta • 20. února 2018

    Re Martin – souhlas.

    Jen pár slov – vesnice vznikaly a do relativně vedávné doby fungovaly jako ekonomické jednotky, a to do značné míry autonomní.
    Tedy nejen výrobou a samozásobitelstvím potravinami, ale i vodou, otopem, likvidací (dříve převážně biologického) odpadu.
    Po zavádění strojů a průmyslových postupů do zěmědělství (slučování byl jen poněkud nevhodně urychlený následek) se charakter vesnic začal měnit. No a Velká listopadová kapitalistická revoluce a její následky vesnice v tradičním pojetí v podstatě „dorazila“.
    V zemědělství pracuje minimum lidí, majitelé půdy ji v mnoha a mnoha případech prodali, nebo pronajali – a nastala tak koncentrace vlastnictví půdy do tak mála soukromých rukou, jaká v historii nemá u nás obdoby. Stodoly a stáje, coby „živitelky“ domu jsou zbourané, nebo slouží jako garáže či přístřešky pro posezení. Z vesničanů se tak stali pouzí „obyvatelé vesnic“ – dnes závislí na dálkovém vodovodu, plynu a plynulém zásobování místního, nebo blízkého obchodu.
    Zemědělská výroba tak přežívá jen formou zahrádek, králikáren a výběhu několika slepic. Někde to naštěstí zůstalo o něco lepší.

    No a „satelity“ … já je vnímám jako pokračovatele okázalých aristokratických zámků. Ty také neměly produkční ani obranou funkci, ale sloužily „jen k bydlení vlastníka okolního produkčního hospodářsrtví a k jeho zábavě“.
    S nástupem bohatého měšťanstva buržoazie začala i ve středních vrstvách nápodoba tohoto způsobu bydlení – začaly se stavět vily – pro vlastníky příjmů z průmyslu a k jejich zábavě.
    V dalším stadiu začala i nižší třída tento „zámecký“ styl napodobovat … no a slončilo to těmi „satelity“ s minimálními pozemky, často užitnou velikostí běžného bytu, bez sklepa bez půdy a v nich lidé s hypotékou a bez jakýchkoli zdrojů příjmů mimo své nejisté mzdy

  • Aleš • 20. února 2018

    Lidé na vesnicích včetně rodáků již nechápou skutečnou objektivní potřebu půdy, a to jak té, kterou člověk požívá pro produkci potravin, tak té, kterou požívá pro další funkce a už vůbec ne tu, která jako součást přírodního prostředí je hodnotou samo o sobě. Včetně lidí ve velice blízkém okolí musím skoro denně řešit ten rozpor vyplývající ze zásadního nepochopení. Setkávám se dokonce s agresivními až militantními projevy nesouhlasu k postojům podobným k tezím z tohoto článku.
    Jako člen komise životního prostředí se navíc často setkávám se situacemi, kdy např. minimálně někteří členové komise intuitivně chápou aspoň část přínosu fungující vesnické krajiny včetně zeleně, kdy právě dochází k rozporu v tom, že jiní lidé tohle nechápou již vůbec, nebo jen částečně, omezeně jak kdy…
    Hodně špatně se pak ve velkém před občany obhajují tyto postoje, když navíc i lidé (z vedení obce, z komise žp) se k některým problémům vyjadřují a staví licoměrně v závislosti na dalších zájmech, zištných, kamarádšoftech či na politikaření.
    A mám jednu poznámku ke způsobům života. K (sub)urbanizovanému životnímu stylu obyvatel venkova přispívá jak struktura zástavby ve které žijí, ale i davová psychóza. Častěji se setkávám na venkově s lidmi, kteří se narodili a prožili část života ve městech včetně velkoměst na panelákových sídlištích a nijak se výrazně nepodílejí negativně na změnách způsobu života na venkově. Ale lidé, kteří žijí na venkově a zvlášť ti, kteří tu žijí právě v poměštěných typech zástavby víc díky tomu, že každý má potřebu mezi někoho zapadnout, propagují městský typ života/přežívání a na ně se davově nabalují další. Žiju na vesnici s poměrně bohatým společenským životem. Lidé si tu přesto pořád stěžují, že tu chcípl pes. A chtěli by nejraději se stát městem či se přestěhovat

  • Aleš • 20. února 2018

    do města. Je to typ lidí, který by ve městě nejspíš patřil mezi tzv. loosery, tak častěji než ke stěhování v naší solidně situované obci se solidní vybaveností (jediná nevýhoda je slabá dopravní obslužnost na to, že jsme vzdáleni do 40 km od krajského města a 14 km od okresního a nejsme odděleni geografickými přírodními bariérami od center a že nám již 2 roky v naší větší střediskové obci chybí lékárna…) dochází k urychlenému utužování změn v životním stylu. Nejde jen o klasický mezigenerační rozdíl, dochází k patrně z ideologických důvodů k této degradaci venkova a jeho obyvatel ZCELA SYSTEMATICKY, což může posilovat koncentraci bohatství a moci právě v těchto oblastech. Signálem, krom toho, že dochází k opouštění práce v zemědělství i k opouštění funkcí zahrad a sadů (žiju v sadařském regionu, největším vlastníkem sadů je tu firma současného ministra zemědělství) u mnoha obyvatel vesnice, kromě posledních pár mohykánů, nejčastěji v důchodovém věku, je i počet novostaveb patřících spíš do některého ze satelitů včetně několika lokalit s geometrickými řešeními investic a nové zástavby. Zatím je to plíživý jev, ale zároveň tím plocha brownfieldů a rozpadlých objektů vytváří dohromady další újmu v celkovém rozměru a funkcích krajiny… A na vznik těchto kaněk ještě více než právě jen samotný fakt krádeže identity obyvatele vesnické krajiny přispívá davová psychóza, propaganda a nekompetence řídících a rozhodujících postů. Ale tím význam zmiňovaného ustanovení stavebního zákona nepopírám. I když dlouhodobě bude působit i ten návyk na zhoršující se stav, který už přeci všichni považují za NORMÁLNÍ.
    Notujíc si s autorem článku bychom přesněji řekli znormalizovaný…

  • racek • 20. února 2018

    Sám patřím už 20 let mezi tyto – řekněme postižené. Jsem už v důchodu, takže se docela dá. Ovšem z autem. Pokusy o supermarket už tu dvakrát zkrachovaly, konečně není divu. Nikomu se nechce tahat nákupy kilometr daleko, a ti bližší ho prostě neuživí. Pokusy o společenský život postupně chcíply. Centrum obce žádné, chodníky a vozovky úzké… takže se ai polovina lidí naučila takto žít a druhá se odstěhovala. A některé domy mají už třeba čtvrté obyvatele.
    Takže, pro důchodce by to šlo. Zvyknou si a je to tu jak na chatě, kolem les… Mládež se tu nudí takže prchá-
    A kdo za to může? Samozřejmě, architekt, developer a místní stavební správa. Ta nedovolila při kolaudaci ani odlišnou barvu tašek a ani nepodstatné stavební úpravy např. oken vč, barvy omítky, ale vlastní způsob bydlení a vytvoření toho ducha vesnice … nezájem. No, doufám že dnes už trochu přemýšlejí.

  • Aleš • 21. února 2018

    Architektovi práci zadává rada obce, schvalování územního plánu se mohou účastnit občané. Propagace a upřednostňování automobilismu je šílenost. Ač jsem se do poslední chvíle snažil navzdory rozpočtově zodpovědnému kokotismu a jeho zcela devastujícímu dopadu na veřejnou hromadnou dopravu mimo Prahu v regionech a navzdory svému nepohodlí všemožně využívat dopravy hromadné. Nedávno jsem to částečně vzdal, a ač se snažím třeba o sdílení dopravního prostředku s dalšími lidmi, využívám více automobil. Předražená železniční doprava mimo některé zlevněné spoje, které v regionech navíc nikdo moc nevyužije, mezery v dopravní obslužnosti, nenávaznost spojů, časté problémy s výlukami, vzdálenosti a čas, který raději než na cestě strávím s rodinou… To vše hraje proti. I proti tomu, jak to bude vypadat uvnitř sídel. V tomto je přímá úměra k růstu potřeby parkovacích míst a ploch. Zaměstnance stavebních odborů a vedoucí stavebních komisí vybírá samospráva obce. Začarovaný kruh, když u politické reprezentace na všech úrovních není vůle. Chceme-li mít kozly zahradníky, pak se nedivme. Celostátní a komunální politika se v tomto prolíná.
    Mládež se nudí skoro stejně i ve městech, tak skutečný důvod migrace v tom, že někde chcíp pes, nespočívá.

  • Gatta • 21. února 2018

    Aleš napsal: „Mládež se nudí skoro stejně i ve městech.“

    Mládeži chybí práce a plnění povinnosti vůči rodině !
    Vím, … samá nepopulární slova …

  • Martin (už bez taky m) • 21. února 2018

    Cesta k návratu lidství spočívá skrze spíše menší sídla co nejtěsněji spojená s přírodou.
    Máme dnes pro to dost jak důvodů, tak i možností.
    Po létech připomínek k územním plánům víc jak 70 sídel musím ale smutně konstatovat, že místními posluhy různých lobby vykradená samospráva (většinou zcela bez samostatnosti i práva – natož vlastní správy“věcí svých“), úředníci kdys OkÚ, dnes pověřených obcí a KÚ jsou ve skutečnosti mnohdy i v základech principů neschopní.
    Automobilismus skrze „přepočty ploch na stupeň automobilizace“ dávno přijali jako dogma a nezrušitelný princip…
    Automobilismus povýšený (nejen v mozek vymývajících reklamách na „free- závislost“) na životní cíl, vrcholnou slast se stal SKUTEČNOU DROGOVOU ZÁVISLOSTÍ…
    Tak již v základech „plánování území“ je tou zásadní chybou.
    Evropská architektura a urbanismus, způsob členění a využívání krajiny se vyvíjela (na rozdíl od např. US stylu „zaber, vyžer, odhoď a odjedi o kus dál“) po mnohá staletí. S přihlédnutím k dopravním potřebám (správně a logicky).
    Od cca 50 let ale šlo zejména na „Západě“ o naprostý úpadek skutečného vývoje krajiny, o DIKTÁT životního stylu AUTOMOBILEM- nejen kdysi „volné“ krajině ale i sídlům…
    OCHOTA OBĚTOVAT MĚSTA, KRAJINU I ŽIVOTY automobilismu ZCELA BEZ HRANIC je až úděsná. Lidskost je „okupována“ automobilem. Tyto řečeno s Janem Kellerem „mrchožroutské organismy“ předstírají existenci něčeho co je naprosto mimo skutečnost, doslova ODERVALY člověka od jeho sídel, krajiny – a nakonec i prožívání DOMOVA…
    Vše co se s pojmem DOMOV původně asociovalo „automobilové aglomerační ne-myšlení“ vykradlo výhradně pro sebe.
    Samotný člověk se stal této pakultuře – tu skutečnou pohřbívající – jen spotřebním materiálem- stejně jako olej a benzín či nafta…
    Domov je ta skutečná KOLÉBKA LIDSKOSTI.

  • Martin (už bez taky m) • 21. února 2018

    Gatta napsal

    Aleš napsal: „Mládež se nudí skoro stejně i ve městech.“

    Mládeži chybí práce a plnění povinnosti vůči rodině !
    Vím,… samá nepopulární slova …

    A civilizaci dneška Gatto chybí RODINA.
    Jako její naprostý a samozřejmý základ nemáme-li již „rodové společenství“…
    Ano – o rodině se žvaní, ale RODINA JAKO PODSTATA A SMYSL LIDSKÉ CIVILIZACE A SKUTEČNĚ FUNKČNÍ SPOLEČNOSTI se stala „přežitkem“. Jen fraškou a prázdným pojmem vše vytunelovavších a k sobeckému egoismu orgasmu jednotlivců „odklonivších“ se od alespoň částečně správně kolektivistického ducha lidské společnosti.
    Atomizace společnosti dneška do vrcholného stadia kapíkem formovaných tupých konzumentů-spotřebitelů přetvořila v pojetí dnešní fáze imperialismu lidi v ony „LIDSKÉ ZDROJE“… Rabované stejně nelítostně jako ty zdroje planetární…
    Vždyť syrová „racionalita“ kapíku logicky musela využít tento částečně se obnovující ZDROJ – ne?
    Myslím že si rozumíme, ale mládež je jen částí katastrofálně selhávající společnosti.
    Někteří z nás se možná příliš děsili toho do čeho by měli přivést i své děti, někteří mají dar vidět dále.
    A tak se – často až zoufale- snažili o udržení rodinné podstaty společností, o zachování určitých „výdobytků sociálnějších systémů“, o zlepšení stavu, o vzdělávání obyvatel i úředníků… Často tak usilovně, že na vlastní rodinu jim nezbýval čas, síly – a nakonec ani to zdraví…
    Kdo je na tom dnes „lépe“ ale těžko určit.
    Možnosti ale stále jsou- technika, technologie i „komputerizace“ při možnostech plánovat nejen sídla ale i skupiny sídel i krajinu JAKO ZNOVA FUNKČNÍ velmi slušně pokročily.
    Spolu s fantazií a představivostí představuje „NÁVRAT ŽIVOTA ČLOVĚKA DO KRAJINY“ možnost obnovy lidství- i skutečné civilizace.
    Je nutné uvědomit si, že zdravé stromy, přívětivé prostředí i estetiku a čistotu DENNĚ PRO ZDRAVOU PSYCHIKU JAKO ZÁKLAD POTŘEBUJEME- a je pro to nutná CÍLENÁ KAŽDODENNÍ PRÁCE.
    Stejně jako SDÍLENÍ i určitý KOLEKTIVISMUS.

  • Martin (už bez taky m) • 21. února 2018

    Je potřeba mít stále na paměti – a předávat to i dalším generacím jako FUNKČNÍ A NUTNOU PODMÍNKU – že KRAJINA NENÍ POUHÝM PROSTOREM, A JIŽ VŮBEC NENÍ JEN A POUZE ZDROJEM…
    Krajina není pouze prostředím do kterého „mocní“ (proti síle přírody naprosto směšně bezmocní) či „vlastníci“ (až na „věčnost“- že, amen…) mohou pouze projektovat své – často zcela fantaskní, nereálné, neudržitelné představy, sny a tužby…
    Schopnost skutečně efektivně krajinu využívat a zároveň sdílet JAKO SKUTEČNÝ PROSTOR ŽIVOTA nám ale dnešní technika a technologie stále umožňují!
    Dnešní zobrazovací technologie- kdy i ony „sci-fi“ hologramy a teleporty mohou být skutečností mnohem dříve nežli se nadějeme- jsou unikátní možnost „dát vše znovu do pořádku“, dát všemu příslušný řád- všemu řád i prostor. Včetně té fantazie – ovšem nikoliv bezbřehé a bezbřeze. Bezbřehá fantazie je totiž CHAOS.
    A jak jistě mnozí víme, tak chaos je NÁSTROJ NEŘÁDU- ba sám pěkný neřád…
    Když tedy máme možnosti i vědomosti alespoň v základech- tak bychom se měli ptát proč nerozhodují „ti praví“, proč se nerozhoduje ve shodě ale protlačovaným diktátem lobbyskupin, atd. A to nejen o sídlech, nejen o krajině- ale spolu s tím i O NAŠEM KAŽDODENNÍM ŽIVOTĚ – a to cíleně pomocí „atomizace“- s „free“- individualizací -bezmocnosti- každého jednotlivce jednotlivě…
    Jazyk a větná skladba- toť také úžasný prostor, společně se skutečným pře- mýšlením, fantazií i představivostí je dalším „časoprostorem“ domalovávajícím ono 4-D kolem nás…
    Správná správa a údržba sídel i krajiny by mohla smysluplně vyřešit nemalou část mezilidských problémů, společenských problémů i civilizačních výzev.
    Stejně jako nemalou část „nezaměstnanosti“- nejen ducha a duší.
    Které jinak páchají blbosti a mění lidi v nelidi.
    Tak se ptejme: proč ne a co s tím.

  • Aleš • 21. února 2018

    Martin, Gatta: Žel bohu, nelze než souhlasit. Mladí, kteří se cítí být alternativou, mají pocit, že dostatečnou protidevastační alternativou je, když si zajdou do vegetariánské restaurace dají si něco bio, pak to zapijí šálkem fair trade kávy či koupí někomu fair trade dárek a pak si s poklidem oddechnou u výpočtu ekologické stopy, jelikož nelétají letadlem a to je přeci ještě mnohem horší…. A nejdůležitějším vrcholem jejich alternativy a vzdoru je přeci to, že sdílí ty jediné správné západní demokratické euroatlantické hodnoty a pokud to dělají zvlášť okázale a okatě, nejlépe v rámci institucí jako např. církve nebo jiné, o to silnější mohou mít přeci pocit a to je na všem (samozřejmě až po penězích a moci) to nejdůležitější. Já se ještě v počátcích mého psaní na om mohl věkem počítat mezi tu mládež, tak vím moc důvěrně, jaké to s nimi je.
    A ti co se tou alternativou nikdy necítili, u nich převládá jiný pocit.
    „POKROK NEZASTAVÍŠ!“ Oblíbená to mantra upevňování ismů, momentálně pevně uhnízděná při posilování neoliberalismu, který je momentálním děním ve světě znejistěn a ohrožen. V zemích ovládaných Nadnárodní americkou teroristickou organizací je lidskost jen prázdný pojem, který využívá generální štáb aliance ke kritice svých soupeřů. A vykořenění z domova je samozřejmě jednou z nejdůležitějších součástí Dullesovy doktríny. Je to zcela záměrný způsob vymýcení kolébek lidskosti.
    Kdy upadl Václav Klaus v nemilost západu? Bylo to ještě dříve, než se zastal Ruska v Rusko-gruzínském konfliktu a než začal kritizovat EU. Václavu Klausovi se nepovedl úkol č.3, jež dostal od západu. Udělat z nás hejno stěhovavých sarančat. Činil se důkladně, u části populace se mu to vykořenění povedlo, ale cílený záměr naštěstí nedokončil. Za to jeho souputník Havel a jeho pohrobci se

  • Aleš • 21. února 2018

    pak navzdory slovním proklamací (Viz. projev „Naše země vzkvétá. Ale tak nějak divně“) již totálním rozpadem institutu územního plánování, personální politikou na stavebních odborech a úřadech ale i umocňovanou silou arogance a asociality politické reprezentace a jejím rozhodováním a změnou zákonů i díky jimi diktovaným a nastoleným stavem občanské společnosti přičinili o znásobení problémů dřívějších a nastolení nových. Tak dlouho se lidé smiřovali s postojem, že krajina je jen zdrojem, že už jim ani není divné, že zdrojem se stali sami. Jestli to bude pokračovat, zanedlouho budeme jen zdrojem pro obchodníky s lidskými orgány a nikdo proti tomu ani nepípne. Mezinárodní olympijský výbor povolil reprezentovat na olympiádě v Koreji sportovcům soutěžícím pod vlajkou takové mafie (Kosovo).
    Před dopady teorie chaosu v praxi varoval ve své knize Jurský Park Michael Crichton na příkladu pokusů s klonováním.
    Lidé si nedávají pozor na případy, kdy technika se místo dobrého sluhy stává zlým pánem.

  • Martin (už bez taky m) • 21. února 2018

    DEFICITY…
    Všude kam se podíváš…
    Deficit skutečné demokracie, ba neschopnost se i jen dohodnout co to vlastně je- a co to bezpochyby není…
    Deficit zodpovědnosti- za sebe, za okolí, za rodinu, za stát, za …
    Deficit lidskosti i v peněženkách…
    Deficit práce- při přehršli nutné práce, kterou „deficitní“ nehodlají a nechtějí dělat…
    Postupně DEFICIT ZDROJŮ…
    DEFICIT VODY…
    KDO ale to MANKO zaplatí??
    Manka, Rumcaj ani Cipísek to nepochybně nebudou…
    Platí se totiž zdravím a životy- ne superdeficitním pastátem deficitně tištěnými deficitními deficity deficitně vytvářejícími papírky…
    Nemáme deficit ochoty spolupracovat??
    Nemáme deficit ochoty sdílet riziko – které je pro jednotlivce – přes jakékoliv nadání a počáteční „superzdraví“- jednotnačně deficitem života??
    Pokud nechceme být „deficitní až k smrti“, měli bychom urychleně něco udělat. Vždyť podívejte se prosím, co v sídlech např. dělá BÝVALÝ parazit jmelí bílé se stromy listnatými, a jak BÝVALÝ PARAZIT lýkožrout „doráží“ masově oslabené porosty smrků již celorepublikově na kilometrech čtverečních…
    Cosi je shnilého nejen ve státě Dánském…
    Cosi změnilo původně půdu i v sídlech v…
    Ne nemusíme být „superdeficitní ve všem“ aby se život nejen v subsaharské Africe či námi nedeficitně rozstříleném BV stal neúnosným…
    “„Měli bychom si uvědomit, že podstata našeho současného i budoucího štěstí nespočívá v tom, že jsme při svém vývoji dokázali ze stromů slézt, ale v tom zda dokážeme společně žít trvale pod jejich korunami. Můžeme žít sebevědomě a hrdě – avšak musíme žít v pokoře a úctě před životem který zosobňují stromy. Neboť dávno před tím nežli se stal „pánem světa“ člověk, byl tím skutečným vládcem naší planety strom. A musí tomu tak zůstat i pro budoucnost – tu jedinou společnou, kterou na této Zemi máme.“