Slavíte si? Tak si slavte!

Dnes slavíme 100. výročí vzniku Československa. Kdo to neví, ten je nejspíš mrtvý, protože těm oslavám se nedá uniknout. Jsou všude, v celém veřejném prostoru. Jsou všude a jsou až vlezlé a mně nejenom proto připadají poněkud nemístné. Už jenom to, že Česká republika slaví 100. výročí vzniku Československa – státu, který už dvacet pět let neexistuje a který jsme sami aktivně demontovali. A teď děláme, jako kdyby se nic nestalo a pořád jsme byli ten stát, který před 100 lety povstal na troskách Rakousko-Uherska. Proč jsme se tedy v roce 1992 víc nesnažili Československo zachovat, když nám na něm dnes tak záleží?

Ještě větší problém mám ale s tím, že se pokrytecky slaví vznik republiky ve státě, který již dávno rozhodně není „věcí veřejnou“. Česká republika je republikou jen podle jména, není to „věc veřejná“ všech svých občanů, ale soukromá věc jen některých z nich, jako jsou Babiš, Bakala, Kelner, Koláček, Valenta, etc. etc., kteří navíc namnoze mají i občanství jiných států, aby se jim odtud lépe utíkalo. A také soukromá věc zahraničních investorů a nadnárodního kapitálu. Pro naprostou většinu českých občanů je stát více drábem, než matkou. Okázalé vlastenčení to možná na chvíli přehluší, přes záplavu vlajek to mnozí ani nepostřehnou, ale je to tak. Jako kdyby pro republiku stačilo jméno, vlajka a trochu toho území. Ale kde jsou lidi? Kde je lidská vzájemnost? Kde je něco společného, sdíleného, něco, za bychom bojovali a o co bychom se dělili, něco, co by bylo víc, než jen povrchní klubistické fanouškovství? Bohužel, stádnost není státnost. Vždyť i ten jazyk sdílíme už spíše z lenosti naučit se jiný, než z lásky k němu samému a k lidem, kteří jím shodou okolností také hovoří. Celé dny, týdny a roky se patláme jen v minulosti. I v tento sváteční den, kdy by bylo tak příhodné mluvit o tom, zda chceme dalších 100 let a jaké by ty další roky měly být, se pořád dokola řeší jen minulost. To není oslava, to je funus nadějí, že vůbec nějak budoucnost máme.

Upřímně řečeno, jsem z toho docela skleslý. Uvědomuji si zcela jasně, že ještě před pár lety bych to vnímal docela jinak a oslavy 100 let Československa bych vítal s hrdostí. Ale to bylo vy dobách, kdy Československo ještě existovalo a kdy pořád žila naděje, že republika v jeho oficiálním názvu bude něco víc, než označení formu ve stylu „akciová společnost“. V dobách, kdy jsem mohl stát, jehož jsem dnes občanem (sice dobrovolně, ale víceméně z lenosti), považovat za svůj. Ale proč oslavovat stát, který mi byl zkonfiskován a následně i se mnou zprivatizován, takže už ho za svůj mohu považovat jen stěží? Žádný stát přece nemá hodnotu sám o sobě, ale jen jako institucionalizované lidské společenství. A to české se rozpadá a nemalý díl viny na tom má právě i pojetí současného českého státu. A my oslavujeme stát, jako kdyby na lidech nezáleželo. Takže jestli chcete slavit, slavte, ale beze mě. Já mám na stát větší nároky, než aby měl vlajku, hymnu, území a represivní aparát, který bude bránit zisky těch, kteří na něm a lidech, kteří v něm žijí, vydělávají.

Převzato z blogu Tribun

13
Komentujte

Chcete-li přidat komentář, přihlaste se viz Přihlášení.
13 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
9 Autoři komentářů
GattaorinokoidiotronicAlenaracek Autoři posledních komentářů
  Odebírat  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Gatta
Člen
Gatta

Slavit by se mělo, pokud se po usilovné práci a usilovném snažení dosáhne úspěšně cíle. Slavit něco jako narozeniny zvláště vždy takové dvojaké … Co je na tom k slavení, že je někomu 50, 80 nebo 100? Určitě by se skutečnou radostí každý raději slavil opět svoje dvacetiny. Tedy oslavit se dá jedině – „Že jsem se to ho vůbec dožil“. Z tohoto pohledu opravdu můžeme „slavit“ že náš novodobý stát se té stovky jakž takž „dožil“. No a při takovém výročí dožití je vždy vhodný okamžik zamyšlení – „Jak jsem žil, co jsem mohl udělat lépe a čeho jsem… Číst vice »

Dolmen
Člen
Dolmen

Ani hrdinové z Afghánistánu už nemohou položit život za vlast, ale pouze za vlastníky. Za vlastníky naší i jejich bývalé vlasti.

Gatta
Člen
Gatta

Re Dolmen To je prostě „Republika“ … tedy něco jako akciovka, jen zde je to boj všech proti všem a jen spoře ošetřen neustále se měnícími se zákony. Aristokracii vyhovuje monarchistický systém kde mají zajištěné své výsostné rodové postavení. Schopným plebejcům (bohužei všeho schopným) – vyhovuje Republika, protože jen v ní mohou uplatnit své schopnosti. Neschopným plebejcům je státní zřízení lhostejné – ti požadují jen „chléb a hry“. To, že jsme příliš mnoho „akcií Republiky“ prodali je druhá věc. O tu jejich hodnotu – na kterou si ani naši schopní plebejci už nikdy nebudou moci sáhnout – o tuto hodnotu… Číst vice »

Dolmen
Člen
Dolmen

Gatta napsal
Z tohoto pohledu opravdu můžeme „slavit“ že náš novodobý stát se té stovky jakž takž „dožil“.

Ve světle souvislostí mě nejvíce udivuje, jak bouřlivě slavící pokrytci zároveň jedním dechem štvou proti Rusku a vůbec, ale vůbec jim nedochází, že nebýt SSSR, potažmo Ruska, tak by dnes, pokud by přežili, mohli slavit tak leda führerovy narozeniny.

JK
Člen
JK

To jsme to dopracovali. Staly se z nás rezignované lidské zdroje, v zemi, která nám je stále více odcizená. Když mi děda vyprávěl o tom, jak byli Češi v roce 1938 nažhavení na střet s Němci, na obranu země, úplně si představuji, kdyby o něco takového šlo dnes. Kdo by se hrnul na vojenskou správu(nebo kam vlastně, všechna kasárna široko daleko jsou ruiny nebo průmyslové zóny), hlásit se do služby vlasti? Asi by dopravní spoje posilovat nemuseli. Myslím že málokdo na přelomu let 1989/90 čekal, že by to mohlo takto dopadnout. I můj děda(93), od počátku naprostý skeptik ohledně polistopadového… Číst vice »

Admirál
Člen
Admirál

Dolmen – „Ve světle souvislostí mě nejvíce udivuje, jak bouřlivě slavící pokrytci zároveň jedním dechem štvou proti Rusku a vůbec, ale vůbec jim nedochází, že nebýt SSSR, potažmo Ruska, tak by dnes, pokud by přežili, mohli slavit tak leda führerovy narozeniny.“

Přesně tak!

Neslyšel jsme, že by někde hráli „Hej Slované“, přitom slovanská vzájemnost byla stavebním kamenem vzniku republiky.

racek
Člen
racek

No, nejvíc mě dožralo, jak slyším kole nadšené hýkání nad návštěvou Mattise, který je tu hlavně ohledné nákupů amerických zbraní, nejlépe výbehové typy aby se na nich hodně vydělalo. Zatímco nabízejí stařičký UH1 tak sami ho nahrazují italskou Agustou , první kontrakt je na 120 ks… no jo, je sice modernější, ale my musíme být vděčni za osvobození… tedy, od USA to tedy zní. Bohužel fajta o Wilsonovi a jeho úloze mluví jinak. Wilson a americká armáda byl možná malý jazíček na vahách, ale pliticky vše řešili Anglie s Francií a občas Itálie. No a kdože nám dal svobodu? Když… Číst vice »

Alena
Člen
Alena

žijeme v politicky korektním světě
takže když poslouchám ortel a divím se prodlevám, v pořádku, akurát musím dát ano, i když se mne to ptá , zda je to korektní, aby zazněla další píseň
např.https://www.youtube.com/watch?v=W8pbAz2xMnI&list=RDUPNLAbgXIeM&index=6
ani na to nekoukejte, ať nemáte černý puntík

idiotronic
Člen
idiotronic

Admirál napsal Dolmen – „Ve světle souvislostí mě nejvíce udivuje, jak bouřlivě slavící pokrytci zároveň jedním dechem štvou proti Rusku a vůbec, ale vůbec jim nedochází, že nebýt SSSR, potažmo Ruska, tak by dnes, pokud by přežili, mohli slavit tak leda führerovy narozeniny.“ Přesně tak! Neslyšel jsme, že by někde hráli „Hej Slované“, přitom slovanská vzájemnost byla stavebním kamenem vzniku republiky. Procházel jsem zpěvník z konce 50. let a byly tam písničky Osvobozeného divadla. Jediný filmový režisér, kterého napadlo natočit celovečerní představení Osvobozených byl z USA. Kdopak si vzpomene, že v 70. létech sepsal obsáhlý rozhovor s Janem Werichem sovětský… Číst vice »

Gatta
Člen
Gatta

Tak přidám pro tu naři Republiku aspoň trochu toho životně povinného optimismu …
https://www.youtube.com/watch?v=ZpGSi09CYdQ

orinoko
Člen
orinoko

Racek, vynikající cteni. Tím není řečeno, že ostatní je blbe. A tribun… Skvělé vyhmatnuty problém.

Gatta
Člen
Gatta

Musím se sebekriticky poněkud zastydět – v časovém tlaku jsem skvělý Tribunův článek jen zběžně proběhl a pak napsal co se mi vybavilo. Ani jsem si nevšiml té jeho „akciové společnosti“ Já k takové formulaci jakékoliv republiky dospěl sám po přečtení dosti obsáhlého životopisu Napoleona – od nějakého ruského autora – tedy v včetně dějin VFR a tedy i včetně popisu všech ekonomických a společenských proměn. té doby. Tedy zde trvám na svém pohledu – na principu té „akciovky“ , ale to není vše !!! Naše Republika je i domovem, jediným místem na světě,kde „je to naše a kde svoje… Číst vice »