Smutne navraty do Země koruny česke…

Určitě znate ten pocit. Měsic ste neslyšeli moravskeho slova. Letadlo už se bliži k letišťu RVHP, nad vama je nadherna, prosluněna modroha, pod vama peřina krasnych, bilych mraku. A pak se cela ta přetlakovana střela s křidlama vnoři do tych krasnych, bilych mraku, prorve se dolu a pod vama se objevi divna, šedivěhněda zem, keru matně vnimate přes vrstvu prašskeho smogu. Pilot třiskne zadnima, pak přednima kolcama o betonovy šmirgl a z repraku se ozve: „Vitame vas na RVHP.“ A vy vite, že na tom mistě, kaj ste se měsic těšili a kaj ste fčil přistali, už zas byt nechcete a raději chcete zpatky do vychodni džungle.

Prvni, co ucitite z domaci pudy, je smrad. Je to zvlaštni, ale na RVHP, pravě tak jako na Vinohradach, se dycha huř jak u Nove Huti Klementa Gottwalda. Neptejte se mě proč. Prostě to tak je. Vzduch smrdi po ropnych zplodinach z vyfuku, metro smrdi po hnilobě podzemi, baby smrdi, bo su našprycovane jak kurvin kufer a chlopum smrdi fusakle a neholene chlupy. To, že vy sami tež smrdite, nevnimate, bo taky je už zakon přirody.

Odevřete v metru noviny, a tam se piše, že spolupracovnik se inspiruje na Balkaně namisto ve Švycarsku, planuje buzeraci lidi učtenkama, buzeraci živnostniku pokladnama a buzeraci všech, bo za rok a pul nedokazal najit uspory tam, kde nasliboval. Socani v čele se skinhedem Dluhoslavem hykaju blahem, bo čim vic dani a buzerace, tym vic socijalizmu. Ostatni strany zmizely a lidi drži hubu a krok. Nikomu nevadi zakaz prodeje sudoveho vina, nikomu nevadi likvidace čajoven a huleni vodnich dymek, idyjoti hykaju blahem, že majitel hospody nebude smět rozhodnut, jestli v jeho podniku se bude hulit anebo jo. Zmizely zabijačky, zato se tu začinaju lifrovat tlamy, kere sice umi vyřvavat, že Buch je veliky, ale už netuši, že HusJan, ŽižkaJan a PalachJan maju sice stejne jmeno, ale surozenci to nebyli.

Ulicama zasranyma od psu prašskych paniček se proklestite do hospody, a tam banda idyjotu mlči, srka desitku Gambač a čumi na propagandu Česke televize. Kereho hňupa to napadlo vybavit hospody televizama? Ještě před deseti rokama byla televiza v knajpě k dyspozici enem v okamžiku, kdy zme hrali mistrovstvi světa. Dneska spolu lidi v hospodě nemluvi. Čumi na televizni propagandu, nebo su přes svoje tabletky připojeni na jine lidi, s keryma komunykuju, takže nesu tady a teď s vama, ale přes dysplej su kajsik uplně někde jinde.

A vy vite, že to je špatně. A chcete pryč, bo v tehle zemi zbyli enem idyjoti. Lidi, keři nečtou, ničemu nerozumi, je jim všecko jedno a lijou si do hlavy sračky.

A pak vas předraženy vlak vyplivne na Svinově o čtvrt hodiny pozdějc, než by měl, takže navazujici bus je davno pryč. A vy odevřete stare, rozkopane dveře knajpy U Šimka. Stary kelner, kery ještě před dvaceti rokama robil na Švermě na předku, vam přinese zelňačku. Stara Marketa, kera robila exkluzivni kurvu za Dubčeka, svačinařku za Husaka a dneska je rada, že z duchodu zaplati činžu, se na vas usměje bezzubym gzychtem, a vy naraz vite, že ste doma.

A z teho smradlaveho ovzduši plneho spalenych PET flašek plněnych pilinama s vyjetym olejem, odevřete dveře do lokalu obecni knajpy, a tam sedi tři sta lidi ve šlajfkach a košulach, kere pamatuju Svobodu prezidentem, a bavi se nad programem, kery česka televiza v životě přenašat nebude.

Je to tady šedive, smradlave a nechutne. ale naše. Tajak zme si to zrobili, take to mame.

Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Bradavice

PS: Pokud nemate čas na cele, spravte si naladu třeba od času 42:25.