Diskuze k článku


  • Irena • 29. října 2019

    «Je mi zatěžko představit si, jaká může být ta „osobní svoboda“ u ne-zaměstnaného, který chodí hladový a nenachází využití pro svou práci. Skutečná svoboda panuje pouze tam, kde je zlikvidováno vykořisťování, kde jedni lidé neutiskují jiné, kde není nezaměstnanost a chudoba, kde se člověk netřese strachy, zda zítra nepřijde o práci, bydlení a jídlo. Pouze v takové společnosti je možná skutečná a ne papírová individuální i jakákoliv jiná svoboda.» (z besedy se zástupcem novinářského sdružení Royem Howardem z 1. března 1936).

    «Vy, pane Wellsi, očividně vycházíte z předpokladu, že všichni lidé jsou dobří. A já nezapomínám na to, že existuje mnoho zlých lidí. Já nevěřím v dobrotivost buržoazie…» (H. Wells rozhovor z 25. června 1934).

    A postsovětská politická a ekonomická praxe Ruska dokazuje, že Stalin měl v tomto hodnocení pravdu. Jak poznamenal ve svých pamětech římský imperátor a filosof Marcus Aurelius: «Je šílenstvím myslet si, že se zlí nebudou dopouštět zla.»

    Na tohle všichni při té revoluci, jaksi pozapomněli.

  • Gatta • 29. října 2019

    Kdysi jsem někde četl nebo slyšel:
    „Příliš rovnostářská polečnost vede k její stagnaci, společnost s přílis velkými sociálními rozdíly vede k jejímu rozkladu“.

    Vše je věčí míry a najít rovnovážný střed je věc společenského koncensu. Nejde o pár nejbohatších,ti budou tolerováni, pokud bude usokojivě vyřešena otázka míry chudoby těch nejchudších, otázka nezaměstnaných a přístup k lidem bez domova, otázka velikosti a bohatosti střední třídy, jež funguje jako tlumič společenské nespokojenosti.

  • Gatta • 29. října 2019

    Re Irena
    Svoboda (pocit svobody) je možnost si vybrat aespoň ze dvou dobrých řešení (nabídek).

    Na to zase zapomněli komunisté … podobně jako třeba j akobíni a dnešní bruselská administrativa.

  • Bety • 29. října 2019

    Někteří disidenti pláčou, že jim revoluci ukradli. Kdyby se tak nevěnovali
    žvanění a opojení z toho, že své podpisy vidí pod články v novinách a své
    obličeje na obrazovce, tak by si možná, možná všimli toho, že moc přebírají ti,
    kteří žvaní přísně účelově pro své osobní zbohatnutí.

  • Martin (už bez taky m) • 29. října 2019

    Upřímný text, a ještě upřímnější citace a komentáře.
    Jediná skutečně úspěšná revoluce má název Evoluce.
    Důkaz přináší každý den,
    kdyby nebylo toho příštího – a nás v něm, v jeho naplňování,
    možná by to byl také „čísi“ „úspěch“…
    Jsem rád, že jsem revoluci dělat nemohl,
    jsem rád že se snažím smiřovat,
    hledat řešení pro život,
    nikoliv živoření.
    To ovšem neznamená,
    že si člověk může dovolit nevidět špatné a zlé (i ty zlé),
    že skutečný muž si může dovolit denně procházet mlčíc a nekonajíc kolem zlého a zlých…
    Jen nesmí být svatosvatě přesvědčen o nutnosti „vítězství“ a o „konečném vyřešení“ XYZ otázky jakoukoliv aktivitou…
    Jistěže aktivity je třeba, hodně třeba,
    ovšem záleží na tom jaké a čím je ta aktivita vedena…
    Každé vítězství plodí poražené,
    každí poražení mohou i Z-nenávidět,
    a „zadělat“ tak na další války, revoluce, normalizace…
    A každá z těch „fází“ plodí krom nadšení a emocí i mnoho zlého…
    Na světě je dobré i zlé,
    a i na nás lidech je,
    abychom se snažili
    alespoň o rovnováhu.
    Nejlépe myslím ale o to,
    co mnohde „vychází“ Přírodě (či „tomu tam nahoře“)- to když vzniká prostá a dokonalá, fungující krása-
    o ROVNOVÁHU, HARMONII.
    A ta rovnováha, harmonie- ano, ta skutečně hodně souvisí s onou mírou.
    A především S MÍREM,
    se smírem.
    Nebo jste snad někdy viděli „harmonickou válku?
    Nebo harmonickou bídu?
    Či harmonické strádání a trápení“?
    Ano je to i na nás
    na každém
    každý den…
    https://www.youtube.com/watch?v=gbigns3JDOI
    https://www.youtube.com/watch?v=SzohxTx9w00
    https://www.youtube.com/watch?v=0zJ4PB0ovFU

  • Martin (už bez taky m) • 29. října 2019

    https://www.youtube.com/watch?v=jSyWl3pgons

  • Martin (už bez taky m) • 29. října 2019

    A tahle sem patří určitě,
    málokteré oko při ní zůstane suché…
    Proč žiješ rád…
    https://www.youtube.com/watch?v=VYC6s8-z8qY

  • Irena • 29. října 2019

    Gatta. Jsem ráda, že teď ten pocit svobody máte. Víte, svobodu můžete mít jen takovou, jakou vám umožní tlak prostředí. To vám komunisté také říkali a vy jste se jen ušklíbali a co se týče konzumu, tak ne komunisti (ti skuteční), ale lidé si ho vycinkali v revoluci.

  • Gatta • 29. října 2019

    Re Irena – zlobíte se na mě zbytečně.
    Tedy ještě jednou: „Svoboda je mít možnost výběru minimálně ze dvou dobrých možností“
    Jen se podívejte v jakémkoli obchodě, nebo restauraci – lidi si prostě chtějí vybírat. Nakonec je to úplně přirozené – stači se podívat, jak vybíravě se krmí opice v ZOO.

    Ano to je to západní pozlátko svobody. Ale také pomalu přestává fungovat, protože ty plné regály jsou plné a) šuntu, b) předražených věcí, c) předraženého šuntu. Takže možnost výběru zú stává, ale z pocitu svobody se stává velmi často dilema.

    Např. IKEA před 10 roky a dnes, to je úplně něco jiného. Už na to pŕišli i naše děti, že to není „trend“ , ale úppadek. A třeba takové menší neni i střední auto už si nekoupíte s jiným motorem, než litrovým tříválcem, ale zato se spostou povinných a nevypnutelných asistentů, které sice nechcete, ale stejně je zaplatíte. A Škoda Citygo užjen jako elektromobil – za dvojnásobnou cenu.
    Nebo ilegálně příchozí – zde nás EU tlačí do nemožnosti výběru.
    A to je horší, než když v 80. letech se se štěstím, nebo známým vedoucím prodejny dal sehnat jeden druh mrazáku, nebo měl dilema jestli Škodu 105 nebo Škodu 120.

    Na odlehčení Pavl Dobeš – také vlastně trochu o tom výběru.
    https://m.youtube.com/watch?v=rClDusz7CG4

  • Aleš • 29. října 2019

    http://www.novarepublika.cz/2019/10/josef-skala-zohyzdene-pamatniky-rude.html
    Pokud se tomu Babiš rázněji nepostaví, můžeme se taky dočkat Kosovsko- Ukrajinské cesty.

  • Patrik • 29. října 2019

    @Gatta „„Svoboda je mít možnost výběru minimálně ze dvou dobrých možností“
    Vaše možnost výběru ovšem stále stojí jen na konzumu. Myslím ale, že zásadní výběr stojí na „konzum vs jiné hodnoty“ . A pokud lidstvo nedospěje k takové volbě, pak je zbytečné bavit se o kapitalismu jako o škůdci lidstva, protože lidstvo nastavené jen na konzum bude kapitalismus vždy podporovat. Ostatně – byl to konzum, pro který se v 89. cinkalo Západu s tím, že hodnoty jako např. rodina či vlast, nejsou důležité. Výsledkem je totálně vykořeněný jedinec („svobodný občan“), který tu pod tlakem finančních závazků žijící v permanentním stresu, tu po exekucích spící někde v parku na lavičce jako bezdomovec, by moc rád všechny ty hypersupermarkety (konzum) vyměnil za klid s rodinou bez ohledu na to, čím je naplněná lednička a jaké auto stojí v garáži (resp. i za to, že tam nestojí žádné).

  • Bety • 29. října 2019

    Gatto, do švédské Ikey se kdysi vozily např. knižní regály z Československa.
    To proto, aby se získaly nějaké ty devizy na nákup toho většího výběru.
    Když má jedna strana absolutní kontrolu nad „měnovým košíkem“ a ještě
    k tomu přihodí nějaká ta omezení a sankce, to se jí to pak vytahuje s velkým
    výběrem.
    A protože už není třeba soutěže v kvalitě, přešlo se ve velkém na šunt – což je
    logické. Víc se vydělá, šunty mají krátkou životnost a obrat roste.
    Samozřejmě větší pružnost by ve výrobě tehdejšího zboží rozhodně nezaškodila,
    ale nějak moc rádi zapomínáme na nezanedbatelné vnější vlivy.

  • Gatta • 29. října 2019

    Re Patrik – Tedy svoboda by byla, pokud konzum (snažit se finančně zabezpečit) i nekonzum (žít jinými hodnotami) byl v obou případech dobré řesení vedoucí k plnohodnotnému nebo alespoň uspokojujícímu životu. A tak tomu neni …

    Re Bety – i já pomatuji, když jsme ještě v 90. letech chodili proclívat na vyjímku jinak embargované zboží.
    Tu IKEU jsem uváděl – před 10. roky, tedy 2008 -2009, kdy jsme se z ní mnohým doma i v zaměstnání vybavili po stěhováním – kvalita za přijatelnou cenu.
    Dnes tyto věci už nevede a až na pár vyjímek prakticky nemám co bych tam koupil. Velmi často to je pouhé designové nic …

    Jinak obecně k tomu konzumu – člověk si tak dlouho myslí, že mu věci dávají nové možnosti a život mu obohacují, až nakonec zjistí, že ho omezují. Už jte četla ten „Zázračný úklid“?

    https://www.databazeknih.cz/knihy/zazracny-uklid-poradek-jednou-provzdy-257806?c=all

  • Irena • 29. října 2019

    Je to zbytečné, seberte dítěti jeho barevné angličáky a rozpláče se křivdou. Že díky těm angličákům umírají ve světě lidé ve válkách, hladem… Koho by to zajímalo. Hlavní je přece jen ten konzum, to barevné, blýskavé autíčko v ruce! Přitom nikdo netvrdí, že by socialismus nešlo vylepšit, jenže zevnitř vlastními silami. Zvenčí vám vždy pomůžou leda tak do hrobu. Ale vykládejte to některým…

  • Bety • 29. října 2019

    Zázračný úklid jsem nečetla, ale co se mne týče, jediné co opravdu nemohu
    vyhodit jsou knihy. Ze svého okolí ale zjišťuji, že kupodivu jsou to častěji
    muži, kteří se nejsou schopni rozloučit s kdejakým starým krámem – „může se
    to někdy hodit“. Sice neví na co, ale nechtějí se toho vzdát. Na rozdíl od
    „čučarádiček“ (tak říkám ozdobným skleničkám, soškám, mističkám…) které
    jsou také otravné a musí se pořád oprašovat – a to je spíš specialita žen,
    zabírají mužské krámy nepoměrně víc místa.
    Ale když se vrátím k socialismu, tak na rozdíl od kapitalismu ať už má jakékoli
    přívlastky, měl v sobě potenciál do budoucna. To v sobě kapitalismus nemá,
    a mít nebude, i kdyby nás konzumními výdobytky zavalil až po bradu.

  • Dolmen • 30. října 2019

    Jestli mohu použít velmi zevšeobecňující zkratku, tak bych demokracii po česku definoval jako vládu parazitů všech barev. Můžeme si vybrat, jestli se chceme poblejt z jídla A, B, C atd. Nic stravitelného a co by člověku dodalo sílu, na jídelním lístku není. Proč nesmíme zvolit, co v žádném případě nechceme? Říká se tomu, tuším ostrakizace a ta byla pevnou součástí řecké demokracie, na kterou se dnešní kvazidemokrati tak rádi odvolávají.

  • Gatta • 30. října 2019

    Re Bety – zkuste si to přečíst. Metoda zdánlivě nesmyslá, založená na dotykovém emotivním vztahu k té které věci. Prostě mít jen věci na kreré když si na ně sáhneme, tak nám navozují dobrý pocit. Věci, ktré máme opravdu rádi.A to může být velmi individuální. Pochopitelně se to netýká osobních dokladů, nájemních smluv …
    Ony všechny ty léty nastřádané věci jsou vlastně součást a důkaz našeho života a jejich zbavením se jich si přiznáváme, že život letí a co bylo už bylo a je to pryč.
    I knihy – také jedno její téma.
    Také jsem měl spoustu knih – vlastních a pak i z pozůstalostí – ale když si to pak člověk probral kolik z nich ještě někdy v životě vůbec otevře a kolik z nich ještě bude chtít číst podruhé nebo potřetí a kolik z nich je jen němý důkaz, že jsem je četl, nebo dokonce jen chtěl by číst … tak se můj pohled na ně poněkud změnil. Tak jsem udělal první selekci – ponechal v knihovně srdeční a potřebné odborné kousky – něco rovnou vyřadil, něco se snažil rozdat po rodině a známým, v místní knihovně nic vzít nechtěli, a tak mi zbylo asi 7 beden k druhé selekci. Nakonec to vyřešila žena – za mé několikadenni nepřitomnosti iniciativně vše zlikvidovala.
    Nejdřív jsem se pro některé ztracené tituly i zlobil, ale pak jsem zjistil, že se mi vlastně ulevilo. I Japonka píše, že věcí, kterých se zbavíte, nebudete už nikdy litovat – pokud se jich zbavujete tou její pocitovou metodou. Teď mám v knihovně i nějaké volné místo, teď si bez zábran můžu koupit i nějakou novou knihu.
    Tím Vás nechci nijak ovlivňovat – je to opravdu individuální, což i Japonka respektuje.

    Myslím, že obě pohlaví si v těchto věcech nemají co vyčítat, ale uznávám, že takový léta neopravený přívěsný vozík za auto zabere víc místa, než nějaký keramický nesmysl. :-)

  • Gatta • 30. října 2019

    PS Bety
    To už pal svého času doktor Plzák, že kde není kožni dotyková přitažlivost, kde nemáte chuť si na toho druhéhu sáhnout – tam je všechna psychologie zbytečná. :-)

  • Bety • 30. října 2019

    Víte Dolmene, každý se zaklíná demokracií a co je to ve skutečnosti jiného
    než vláda bohatých a mocných. I v tom Řecku byla jen pro občany, ke kterým
    se ovšem nepočítali otroci, ženy, přistěhovalci a chudina bez majetku.
    Opticky to vypadá, že je to lepší, než samovládce bez kontroly. Ale tehdy, stejně
    jako dnes, byli bohatí a mocní beztrestní, jejich kontrola byla jen takové
    zbožné přání. A ostrakizmus obávám se byl dobrý jen k tomu aby vypudil
    jedince (bohaté a mocné), kteří si chtěli ukrojit větší díl koláče, než jim byli
    ostatní (bohatí a mocní) ochotni přenechat.

  • Dolmen • 30. října 2019

    Re Bety
    Ano, jenomže už nejsme ve starém Řecku, pokud je mi známo, tak zde ještě je pořád volební právo všeobecné a rovné. Čili by to platilo i pro ostrakizmus….a je známo, že řešení vybrané velkou množinou lidí bývá optimální, bývá lepší, než když to řešení vyberou jen ti, kteří problému, dle svého neskromného mínění, nejlépe rozumí.

  • Gatta • 30. října 2019

    … a tomu se říká REFERENDUM !!!

    Nejlépe závazné a bez žádného omezení účastí.
    Omezeno jen nějakým (ale dostupným) způsobem jeho vyhlašování a časovým úsekem pro jeho opakování.

  • orinoko • 1. listopadu 2019

    Jo… Text se povedl. Vlastně v něm není nic, co bychom nevedeli, ale „svojskym“ způsobem okomentoval 30 let tzv. svobody. Není tam ani písmeno zbytečně, a ani jedna bukva nechybi.
    Osobně mám rád texty , které mi definitivně dokresli dávno tusene.

  • orinoko • 1. listopadu 2019

    Tak to, co jsem napsal, asi patřilo jinam. Ale nest…
    Ke knihám …. Mám teď čtecí obdobi, a nějak už mě neoslnil M. Kundera tak, jako kdysi. Asi už jsem opravdu starý vul.
    Moje oblíbené tituly?
    Bav se s volem o sobote, když jde v pátek na porazku…
    Teorie sracek….
    Kladivo bohu /Led Zappelin/…
    Sovakovy pameti…
    O Hlinomazovi /nebo tak nějak se to jmenuje/….
    A … “ Hral kdos na hoboj tu píseň mollovou, a hrál ji už několik dni…“
    A spousta dalsich. Jsem totiž zavislak.